Asi týden zpět jsem si uvědomila, že svoje volné dny skoro vždy úplně promrhám. Většinou totiž strávím den ležící na gauči u televize a maximálně vyvenčím psi, něco uvařím/upeču, případně si vyřídím něco dalšího, ale stejně ze 24 hodin, který den má, strávím asi 8 - 10 hodin spánkem a z těch zbylých 14 - 16 hodin strávím takové 2/3 právě u televize. 😔 A vzhledem k tomu, že když jsem si to uvědomila, tak mě to opravdu začalo štvát, tak jsem si napsala určité základní, startovací body, které hodlám zařadit do své denní rutiny na všechny volné dny, které nebudu v práci, ale ani nebudu nikde na výletě či jinde, prostě zcela prázdné dny. Tyto body vám za chvíli ve zkratce tady zapíšu a popíšu. Upřímně jsem si to ale uvědomila jen díky tomu, že jsem měla rozházený spánek. První den jsem šla spát v 23:00h. a v 1:22h. jsem koukala na hodiny kolik je, protože mi přišlo, že se převaluji nějak dlouho. A taky že ano. Zároveň jsem tím vzbudila mamku, tak jsem se alespoň napila, protože jsem měla ž

Krásný večer.. Tak kde jenom začít. Mám toho tolik na srdci, co bych vám chtěla říct. Ale většinu asi nechám do nějakého dalšího článku, ať to tu nezahltím. Mám teď v plánu několik takových odpočinkovějších článků, pro někoho možná o blbostech, i tak by se to dalo říct, netvrdím, že to jsou nějaké přelomové? pokrokové? důležité? nejzajímavější? - nevím jak to říct správně - články. Dnes bych vám jen ráda řekla, že ačkoli jsem chtěla, tak poslední dva dny nevycházeli články. Což jste si asi všimli. Proč? Protože nám doma na dva dny úplně vypadla Wi-Fi a absolutně odmítala fungovat, takže jsem neměla přístup na žádné internetové místo, na žádnou ze svých stránek, ale celý příběh vám povyprávím asi zítra. Teď už k tématu.. Dnes jsem si řekla, že bych vám mohla dát takový letní snídaňový update. Naposledy jsem vám říkala myslím v článku zdravá strava, že jím kaše. To stále platí v zimních měsících, ale v létě to je na mě moc takové hutné, proto jsem začala v létě snídat trochu jinak. Teď v

Tak dnes bych tento článek zařadila asi zase do série Ukaž na to!  Jedná se totiž o téma, které mi leží v žaludku už delší dobu a čím více to pozoruji, tím více mám potřebu se k tomu vyjádřit. Takže se omlouvám, že tím vlastně poruším tak trochu svůj slib, který jsem vám dávala v článku Coronavirus , že je to poslední článek na toto téma. I když dnešní článek se k tomu váže, ale není tak docela o něm, protože se spíš hodlám malinko věnovat tomu, jak nám omezují životy, vymýšlí různé blbosti a nutí člověka, aby se nechal očkovat třeba i proti jeho vůli tím, že mu dost zasahují do života a znepříjemňují ho. A nejvíc mi vadí, že tomu mají tu drzost říkat motivace a nepojmenují to těmi správnými slovy. Teda alespoň dle mého názoru správnými slovy, což je vydírání ! Navíc by se dalo říct, že to co dělají, už opravdu začíná být protiprávní, ale ještě než pořádně začnu se chci zeptat..: Jaký na to máte názor vy? Můj názor je, že vydírání by jim znělo velmi špatně a to oni zrovna nepotřebují,

Tak jak jsem slibovala včera v receptovém článku, tak pro vás dnes mám další outfitový článek, myslím si, že na už dlouho očekávaný a slibovaný outfit. Do prokliku vám zde dávám odkaz na článek, ze kterého získáte odkazy na boty a kabelku a možná i brýle, i když na ty mám více odkazů v jiném článku, na který vám můžu dát taky proklik a můžu zkusit dohledat ještě i nějaké další. Tak první proklik  tady . Druhý proklik tady . Na kraťasy jsem vám dávala odkaz myslím už dvakrát, jednou určitě a to v minulém outfitovém článku, ale odkaz přidávám  tady . Bílé tílko mám tuším z New Yorkeru, stejně jako černé, modré a šedé, ty ale asi uvidíte v jiných článcích někdy příště. Už jsou asi dva roky staré, ale mám je hodně ráda. Podobné třeba  tady ,  tady  nebo  tady . Líbí se mi třeba i tohle tílko - odkaz  tady . Modrý kardigan mám z H&M. Už ho mám tak dlouho, že ani nevím jak dlouho.. měla jsem ho i v šedé barvě, ale ten jsem bohužel asi před rokem nebo dvěma ztratila. Podobný třeba  tady ,

V dnešním článku bych vám ráda předala recept na další muffiny, tentokrát z kiwi. Ingredience: 240 g (4 ks) kiwi 250 g hladké mouky 80 g třtinového cukru 5 g prášku do pečiva 1 ks vejce 75 g rozpuštěného másla 70 ml mléka Postup: Kiwi oloupeme, omyjeme a v misce rozmačkáme vidličkou na co největší kaši to půjde. Přidáme mouku, cukr, prášek do pečiva, vejce, mléko i rozpuštěné máslo a všechny suroviny pomalu a postupně propracujeme v hladké těsto bez hrudek. Hotové těsto pak plníme ze 3/4 do formiček a vkládáme do předehřáté trouby. Pečeme na 180 - 200°C cca 20 - 25 minut. Je to takový chuťově decentní recept, ale moc dobrý. Tak dobrou chuť! 😋 Jinak tu mám v záloze další, řekla bych i dlouho očekávaný, outfitový článek, pár téměř úplně zpracovaných témat, která mám zapsaná na seznamu a mohla by v brzké době snad vyjít a teď jsem pár dní zpět začala hlídat Arsinku. Kdo sleduje můj instagram, tak už to ví, i když možná jsem to už zmiňovala i zde, každopádně si říkám, že bych mohla udělat

Dnes jsem si řekla, že bych mohla zveřejnit zde na svém blogu videa, která mi pomáhají zajedno přežít tuhle dobu, ale hlavně si utvořit a udržet svůj názor. A to už nejen na tuhle dobu, ale celkově na cokoli. Také mi pomáhají rozšiřovat si své obzory v "oboru" (nevím jak jinak to nazvat) ezoteriky. K duchovnu jsem se začala dostávat počátkem letošního roku, ale nejvíc asi v únoru, kdy jsem četla knihu, o které jsem vám už říkala v článku knihy (4 díl pokud se nemýlím) a to je kniha Moc podvědomí. Ačkoliv jsem slyšela už i negativní názor na první video, které vám sem dám a byly mi poslány i stránky s negativními názory na toto video, stejně vám ho sem dám, protože jak říká moje mamka ,,Je to o tom, čemu věříš." a jelikož já mám stejný názor jako paní ve videu, tak vám ho sem přidávám. Tak první video je  tady  a další  tady ,  tady ,  tady , tady ,  tady  a  tady . Jedno jsem vám chtěla zveřejnit s panem Duškem, protože to bylo opravdu krásné video, ale jak tak na to teď

Tak jak jsem včera slíbila, dnes pro vás mám další outfitový článek. Včera jsme rychle cvakli tenhle outfit. Tak rychle, že jsem si uvědomila až zpětně, že jsem vám nevyfotila bundu zapnutou, proto jsem sem vložila fotky, které jsem fotila dodatečně v rámci selfie. Fotku jen v tričku bohužel nemám, ale i tak. Boty vám tu mám opravdu dávat? Protože jsou snad v každém článku stále ty stejné. Ale tak do prokliku vám dám  tady  minulý outfitový článek, protože tam je na ně více odkazů. V různých podobách. Kraťasy mám z About you - odkaz  tady . Mají je tam i v černé barvě, ale ty se mi nelíbí tolik. Černé basic tričko mám z Takka ve velikosti S. Podobné  tady  nebo  tady . Bílá adidas bunda je poděděná, dalo by se říct, po nevlastní sestře. Je krásná, ale už začíná být určitým způsobem zničená, takže se ji asi zbavím a uvidím jak to vymyslím s její náhradou. Každopádně nejpodobnější asi  tady . No a teď jsem si uvědomila, že k tomu nemám ani žádnou kabelku, ale dala bych k tomu asi nějakou

Tak spouštím prsty po klávesnici, v hlavě prázdno, protože jsem se krásně zrelaxovala na další pracovní akci od práce, kdy tentokrát nešlo o grilování, ale o opékání buřtů. Příjemné odpoledne strávené v krásné příjemné společnosti, kde o humor není nouze, co víc si přát. Na tohle se zvyká lehce a krásně, na nejlepší práci na světě, na úžasný kolektiv, to je pak radost ze života, to se pak pracuje jedna báseň. Vím, že se opakuji stále a stále dokola, ale tu práci miluji! Opékání trvalo asi 6 hodin, od tří do devíti tuším. Přišli jsme trošku déle, protože přijela ségra nám odevzdat Arsinku na hlídání. K táboráku jsme přišli však i s Bárnym, protože jsem ho předtím nestihla vyvenčit, Arsinka jako stará paní, z více důvodů však zůstala doma a odpočívala. Zajedno proto, že už je tak svá, že s ní člověk moc nesmí mít cíl a pokud má, tak trvá neuvěřitelně dlouho než tam dojde. Ale hlavně je to somra největší. Každopádně Bárny si to užil, byl ve svém živlu.. kousal klacky, lovil mouchy, kterýc

Dnes jsem si řekla, že bych mohla trochu pohovořit o strachu. Tohle téma mě napadlo celkem nedávno z ničeho nic při venčení Bárnyska. Je to celkem přirozená lidská emoce. Myslím, že všichni se shodneme na tom, že existuje asi milion různých druhů strachu, ať už to vezmeme od životních zkoušek, se kterými se všichni potýkáme, byť každý v jiné míře a v jiném ohledu, ale všichni jsme na tento svět přišli, abychom procházeli různými zkouškami a náš duch tím získával zkušenosti a možná i informace pro následné životy, přes banální věci, ale i třeba v některých případech nebezpečí od jiných osob, se kterými se na denní bázi scházíme, ať už je to spřízněná duše z domu, nebo někdo kdo si na nás zasedl v práci či ve škole, až po různé nemoci a pandemie, například aktuální coronavirus. Ale já bych dnes chtěla pohovořit o strachu vkročit do neznáma. O strachu, jenž nás drží stále na určité cestě, byť staré, byť špatné či nepříjemné, neradostné, ale známé. Vím, že to tak nemají všichni, každý to m

Tak dnes jsem si po více jak měsíci, asi po měsíci a půl, pro vás připravila další, v pořadí už šestý, outfitový článek. Dnešní outfit jsme s mamkou nafotili tak nějak postupně ve městě, když jsme šli z města, kde jsme měly zařizování, na oběd. Tak šaty mám asi dva roky staré z Orsaye, podobné třeba  tady  nebo  tady , protože tyto konkrétní už jsou zřejmě vyprodané, jelikož jsem je nedohledala. Boty vám nebudu dávat tentokrát do prokliku, jsou z Hervisu a podobné třeba  tady ,  tady  nebo  tady . Kabelka podobná třeba  tady  nebo třeba  tady . Brýle podobné třeba  tady .

Vítám vás již u stého článku za letošní rok, celkově teda už u 124. Dnešní jídlo má docela dlouhý název, ale je velmi jednoduché. Dalo by se říct, že k němu potřebujeme pět ingrediencí (koření beru teď jako jednu), z toho tři jsou v názvu vypsané a tou pátou je jen nějaký tuk, na kterém bychom mohli pracovat. Ingredience: 450 g červené čočky 250 g mrkve (4 - 6 ks - dle velikosti) 140 g cibule (2 ks) kari, himalájská sůl, pepř máslo & sádlo Postup: Naprosto snadný a rychlý recept. Oloupeme mrkve, cibule zbavíme slupky a vše omyjeme vodou. Až poté nakrájíme cibuli na kostičky a na rozehřátém sádle nebo másle, podle toho, čemu dáváte přednost, osmažíme dozlatova. Mrkve nakrájíme na kolečka, pokud jsou hodně široké, tak můžeme i na půlkolečka a přidáme k cibuli. Červenou čočku propláchneme a uvaříme ve vodě. Poté scedíme a přidáme k cibuli s mrkví. Ochutíme a obarvíme kari kořením, a podle chuti můžeme přidat i malinko himalájské soli a pepře. A můžeme podávat. Dobrou chuť. 😋 PS: Poku

V dnešním dalším, již pokud se nemýlím sedmém, článku na téma knihy bych se chtěla po věnovat těmto třem následným knihám. První knihou startovací pro tento článek je kniha První dotek - Styk s nekonečnem od Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové. Tato kniha mě velmi zasáhla u srdce už od prvních stránek. Je to kniha, kterou jsem si zapsala na seznam knih, které si chci přečíst až jednou budu v očekávání svého potomka, protože bych si to všechno ráda připomněla. Je tam totiž spousta názorů, se kterými vnitřně souzním a ráda bych tak jednou vychovávala své děti, alespoň do takové míry, kam mě systém pustí a jak to půjde. Už první kapitola o prvním doteku při zrození dítěte mi přišla hluboce pravdivá a velmi se mi líbila. Otevřela mi oči a já, která vždy tvrdila, že budu rodit v porodnici a myšlenku na domácí porod jsem měla jen na okamžik loni na jaře, když zakázali tatínky u porodu, protože jsem zjistila, že je pro mě mnohem důležitější koho tam budu mít, než kde budu rodit, jsem si poprvé