Tak nakonec jsem se rozhodla napsat novou verzi shrnujícího článku za měsíc leden, protože mám pocit, že jsem nakonec nasbírala za leden dostatek relativně kvalitních zajímavých fotek a pokud ne konkrétně těch fotek, tak aspoň jejich příběhů. Většinu fotek, které jsem dříve dávala do shrnujících článků můžete aktuálně během měsíce vidět na stories na mém IG, kam teď přidávám jak divá a dost mě to baví. Takže pokud chcete vidět aktuality, pokud chcete vědět, co se v mým životě zrovna odehrává a nechcete o nic přijít, určitě tam mrkněte a začněte mě sledovat. Prokliknout se můžete třeba výše na stránce v odkazech na ostatní sociální sítě, anebo mě tam najdete normálně pod pseudonymem @ karolina.novackova . Každopádně některé fotky i z tohoto článku se ve stories objevili, ale ne všechny. Upřímně k tomuto článku jsem došla tak, že jsem si dávala stranou fotky, které se mi líbily a chtěla jsem si je uložit i zde na blogu, ale vlastně jsem nevěděla jak článek pojmenovat. Druhý impuls byl, ž

Včera se stal zázrak! Přestože jsme se domlouvali už před Vánoci, pak po Vánocích/před Novým rokem, tak to klaplo až včera a my konečně, celkem dlouho po Novém roce, skoro na konci ledna, vyrazili s kamarádkou Míšou do Le Waff! Jak můžete na fotkách vidět, velmi mě zaujala kytička na stole, moc se mi líbila a proto je asi na stopadesáti fotkách pokaždé jinak! Sebe jsem tam teda nefotila, ale moje fotky už jsou z cesty domů od Pink Roses, ale k tomu se dostanu později. S Míšou jsme si skvěle popovídali, začali plánovat nějaké věci do budoucna, třeba společnou dovolenou v letošním roce! K občerstvení jsme si dali obě slané vafle, v mém případě jak jsem slíbila v předchozím článku, kde jsem o Le Waff mluvila. Nechci mluvit přesně za Míšu, nezapisovala jsem si, co si dala, abych vám to tu mohla sdělit. I když mám pocit, že vafli Farmer a nějakou kávu, lungo tuším. Každopádně co vám mohu říct s jistotou je, že já si dala vafli Good Morning (i když ráno už nebylo, jak můžete vidět i na čase

Tento týden jsme vyrazili během krásného slunečného dne na dlouhou rodinou procházku k řece. Počasí se nám sice pak malinko zhoršilo, sluníčko zalezlo a už nevylezlo, ale i tak bylo na leden krásně. Tato lednová procházka trvala asi dvě hodiny, takže jsme celkem příjemně vymrzli a po ní si doma dali něco dobrého na zub. Přemýšlím co bych vám k této procházce řekla - to je asi moje nejčastější věta v článcích teda, ale zároveň takto mám pocit, že článek je příliš krátký a zároveň, že vše podstatné jsem vám už řekla a podstatné tady jsou i ty fotky.. hlavně ta první a čtvrtá se mi líbí. No a chtěla jsem vyfotit ještě jednu, ale vybil se mi mobil a nešel nahodit už.. a byl to jediný mobil, který jsme s sebou měli, takže to nedopadlo. U řeky jsme byli víceméně sami až na pár výjimek. Díky tomu, že ještě není sezóna kol, tak to bylo celkem poklidné a i Bárny mohl jít na volno. Jinak procházka byla neplánovaná, taková hurá akce jak už to v naší rodině bývá, ale užili jsme si to moc, skvěle

V dnešním článku bych vám ráda předala další úžasný, rychlý, zdravý a jednoduchý recept, kterým je Gnocchi se špenátem! Tohle jídlo poslední dobou opravdu velmi miluji a dávám si ho velmi často. Ingredience: 600 g špenátu 140 g (2 ks) menší cibule 20 g (4 větší stroužky) česneku 1 kg Gnocchi 200 ml smetany Himalájská sůl, pepř Kapka slunečnicového nebo řepkového oleje Postup: Nejdříve si oloupeme cibule ze slupky, omyjeme a nakrájíme na čtverečky, které dáme na kapku oleje osmahnout do zlatova. Také si oloupeme ze slupky česnek, můžeme též opláchnout, ale zatím si ho jen připravíme. Poté přidáme do pánve špenát, ochutíme solí a pepřem a necháme trochu ohřát pod pokličkou. Následně přidáme smetanu a necháme ještě mírně povařit. Mezitím si v rychlovarné konvici ohřejeme vodu, kterou přelijeme do hrnce, osolíme a necháme ještě dojít k varu. Když začne opravdu vařit, přidáme do ní Gnocchi a necháme podle návodu na obale uvařit. (Většinou dvě minuty, než vyplavou napovrch). Vedle ke špenátu

Dnes nás článek zavede do další (druhé) čajovny, která se nachází v Pardubicích. Tato čajovna se jmenuje Chelsea a už poměrně dlouho jsme jí chtěli navštívit, ale nevycházelo nám to nějak a dnes to byla taková neplánovaná hurá akce. Začala bych asi praktickými informacemi, jakože třeba v čajovně se nedá platit kartou. Takže je fajn mít u sebe dostatek hotovosti, pokud se nechcete omezovat. Zároveň pokud nejste z Pardubic a nevíte jak se tam dostat a chtěli byste se tam třeba podívat a nemáte třeba možnost jet autem, tak zde trochu informací k cestě: Když přijedete třeba vlakem na vlakové hlavní nádraží v Pardubicích, tak nasednete na MHD autobus 2, 9, 12 nebo 13. Většinou by vám měli jet myslím ze stanoviště 1 a pokud náhodou u něčeho ne, tak každopádně pojedete tím směrem, abyste nestáli na bus opačným směrem. Dojedete na zastávku Krajský úřad, přejdete most a půjdete směrem k parku.. když obejdete celé ty domy, jsou to asi 2 minuty chůze, měli byste vidět takovou velkou konvici značí

Na film Hranice lásky jsme šli nakonec do Centrálu s kamarádem, přestože původně s námi měla jít i ségra (možná i s přítelem) a moje mamka. Abych řekla pravdu, přemýšlím co bych vám k tomu měla a chtěla říct, protože z toho mám absolutně smíšené pocity a po pravdě, vlastně vůbec nevím. Ale většinou když nevím, tak je pak text extrémně dlouhý, takže se pokusím ve zkratce. V kině jsme byli včera, ale byla jsem mezi denními směnami, takže jsem potřebovala jít brzy spát a proto článek vychází až dnes. Začala bych asi tím, co vidíte na fotkách a doufám, že nějak přirozeně přejdu k tématu a průběhu filmu. Jak jste si asi všimli na první fotce z nápisu na obrazovce, tak jsme byli opět v Centrálu a film se opět přehrával v malém sále. Zatím jsem snad ve velkém ještě nebyla, možná pár let zpět s babičkou a mamkou na filmu Ženy v běhu, ale to si popravdě nejsem jistá. Každopádně nenechte se zmást prázdným sálem, jen co jsem to vyfotila vstoupily do sálu nějaké dvě kamarádky, následované dalšími