A vítám vás nás v měsíci červenec. Asi bych měla říct, že tento článek je navazující na článek "Už je tu léto?", abyste byly v obrazu, že tohle je ten článek jak jsem slibovala a úplně se v tom neztráceli. Větu "prázdniny začínají" jsem vždycky říkala a slyšela moc ráda. A vůbec tohle oznámení jsem měla a mám ráda dosud. Jenom letos jsem dobu trnula, zda v létě pandemie trošičku ustoupí a bude možné někam vycestovat, nebo prostě si léto užít. Ale vypadá to, že se vesmír slitoval a že sice s určitými opatřeními, ale léto bychom si mohli (snad 🙏) všichni užít.. 😍 Tak se na to jdeme rovnou vrhnout: Ačkoliv jsem na konci článku Už je tu léto tvrdila, že z 15. června už pravděpodobně žádnou fotku nevyfotím a mít nebudu, tedy že tento článek bude evidován od 16. června, mýlila jsem se. Doma se nám objevila takováto nádherná fialka a já si říkala, že ta kytička je tak krásná, že si jí musím zdokumentovat. Hned z 16. června tu mám dvě naprosto kouzelné fotečky z východu

Tak dnes tu mám další krásný recept, tentokrát na domácí jahodovou marmeládu. Ano vím, že na fotkách je na první dobrou vidět chyba, kterou jsem udělala a to, že jsem nestáhla pěnu, ale tak byl to první pokus, tak buďte prosím shovívavý a já to příště samozřejmě napravím. Vím také, že ty sklenice nejsou úplně fotogenicky krásné, respektive hlavně stejné, ale upřímně tentokrát jsem hledala hlavně sklenice se širokým hrdlem, aby se mi tam ta marmeláda lépe dávala, ale třeba se příště polepším i ve volbě hezčích sklenic. Ale každopádně teď už se asi vrhneme přímo na recept. Ingredience: 1 kg jahod 200 g třtinového cukru 25 g želírovacího prostředku Gelfix Extra - 2:1 (1 balení) Recept je převážně napsán i na tom Gelfixu zezadu. Mně vyhovovalo to 2:1, i když mi mamka říkala, že jsem měla použít 3:1, takže to je asi spíš na vás, co vám více vyhovuje. Na obale bylo napsáno cukru 500 g, což pokud máte rádi marmelády sladké jako cecek, tak asi proč ne, ale chci vám ukázat, že to stačí i s 200

Tak přemýšlím jak zakončit měsíční sérii denních článků a asi to shrnu trošičkou novinek, krásným odpočinkovým dnem a na zítra už mám připravený recept. Poslední fotky západu a východu slunce tohoto měsíce. Musím říct, že hlavně teď v létě jsou ty východy a západy slunce snad nejvíce kouzelné a to každý den. Co je ale asi takovou novinkou je, že jsem dnes zjistila, že máme od práce nabité hodinky, díky kterým můžu do městských lázní nebo na Flošnu. Tudíž si myslím, že velmi brzy se můžete těšit na nějaké fotky, nějaký článek z koupaliště a tak.. 😊 No a jinak malé okénko "stížnosti".. nevím, zda jsem vám to říkala, nejspíš ano, ale my doma učíme Bárnyho, že nesmí honit zvířátka, ať to je zajíc, kočička, ptáčci, cokoliv.. zvířátka se prostě nehoní. A dnes mi prohnal kočičku, což normálně nedělá, ale dnes tak šílel, že se nedal odvolat. Tak to jen pro takové vypovídání se, když už shrnuji tento den. Protože je to jedna z věcí, co mě dnes "zasáhli" trochu víc, jelikož

Krásný den, tak jak vy trávíte tyto horké dny? 😍 Většina z vás, pokud můžete, asi u vody, že? Já se v červnu k vodě nejspíš nedostanu, maximálně úplně poslední červnový den, ale jinak jsem buď furt v práci, nebo dospávám třeba noční, nebo si nerisknu nikam dál jít, protože jsem před noční a tak podobně.. 😀 Asi už víte, že já dávám přednost spíše uzavřeným koupalištím jako je v Hradci například Flošna, než abych chodila na písáky a do rybníků. Přírodní vodě dávám přednost jen u moře. Říkám si, že zkusím hned se začátkem prázdnin, jeden z těch dní, oslovit svojí nejlepší kamarádku a mohli bychom se na tu Flošnu jít vykoupat dopoledne.. teda teď nevím jakou otevírací dobu mají, ale doufám, že by nás tam dopoledne pustili, protože si myslím, že spousta lidí by ještě mohla být v práci a tudíž by tam nemuselo být tak plno. Každopádně dnes se zase nikam moc nedostanu, maximálně vyvenčit pejska a to stejně tak, že si lehne v každém stínu, kde to jen jde.. nedivím se mu, musím také zařídit už

Dnes bych vám tedy chtěla ve zkratce povyprávět, proč jsem v tomto měsíci přidávala denně, o co jsem se snažila, o co mi šlo a podobně. Naprosto jednoduše mi šlo o to vyzkoušet si, jaké by to bylo přidávat denně, ale nakonec mám pocit, že to není dobrý nápad a pokračovat v tom nebudu. Alespoň zatím ne. Budu přidávat tak často, jak jen to půjde, ale ne denně, protože mám pocit, že takhle se kvantita sice zvýšila, ale za cenu, že se snížila kvalita. Schválně, co si o tom myslíte vy? Já si myslím, že by bylo dobré naučit se nejdříve snížit texty na minimum, třeba kolem 5 až 10 řádků. Myslím, že by to mohlo stačit. Mohlo by mě to zároveň přinutit i mluvit mnohem více k věci. Celkově si myslím, že by to bylo všeobecně více pozitivní. S výjimkou výletních a dovolenkových článků, případně shrnujících, kde si myslím, že budu stále více popisovat a budou to tedy delší články, i když se budu snažit to zkrátit. I když jsou někteří lidé, kteří prý mají raději delší články, tak aspoň u těchto si př

Tohle je podle mého zase trochu těžší téma, ale jinak než Coronavirus nebo Ekologie. Dnešní téma je pokračování ze série charita s názvem, jak už jste si jistě přečetli, Útulkáčci. Útulkáčci jsou, jak asi každý ví, zvířátka, tedy pejsci, kočičky, koně či další zvířátka. Můj dnešní článek se, ale bude týkat hlavně pejsků, jak asi prozrazují i fotky, kteří mi přirostli k srdci od první chvíle, kdy jsem je začala venčit. Dnes vám sdělím můj příběh, který se týká mé cesty útulkem. Jak jsem je začala venčit? Respektive jak jsem se k tomu dostala? Proč jsem je začala venčit? Co mi to přináší, popřípadě bere? Co z toho mám? Jak vnímám útulkové pejsky? Jací jsou pejsci z útulku? Mám dojem, že je útulek mění povahově? Je mi jich hodně líto? Jaké emoce ve mně v jejich přítomnosti převládají? Pomáhám jim ještě nějak jinak než venčením? Proč vám to sem píšu? Čím a k čemu vás chci motivovat a inspirovat? A další otázky, které mě třeba napadnou vám zodpovím případně v článku jak přijdou, teď už jdem