Tak máme tu další "svátek", nevím jak jinak to nazvat, a to jsou čarodějnice. Jelikož já celý dnešní den strávila v práci, tak vám sem dám pár fotek a tím vyjádřím dnešní celý den. Ráda bych totiž dnes napsala co nejméně textu a spíš si zde uložila ty fotečky. Některým z vás, možná všem, už je i podle uniformy na fotkách jasné kde aktuálně pracuji. Teda ne konkrétní místo (to ani nemám v plánu zmiňovat), ale spíš společnost.. nebo jste si to už nejspíš přečetli ze zácvikářské pásky, ale o tom dnes mluvit nechci. Každopádně vám musím ještě říct, že letos by mi čarodějnice úplně unikly, kdyby se mě jeden pán na konzultaci od práce nezeptal, kam 30 odletím.. Což samozřejmě v překladu znamená, co mám v plánu na čarodějnice. Já jsem teda měla chvilku dlouhé vedení a říkala jsem si, že žádnou letenku koupenou nemám a nemám v plánu teď někam letět, naštěstí mi to potom došlo a když jsem si uvědomila, že celý den budu v práci, tak jsem si říkala, že musím udělat nějaké fotky a dát ně

V Šimkových sadech už naplno rozkvétá jaro a tak jsme se dnes ráno rozhodli s mamkou oficiálně jít na procházku a neoficiálně nafotit první outfit na tento blog. Na jaře totiž ráda oblékám nějaké džíny, svetr a koženou či riflovou bundu (kterou aktuálně nemám, musím si jí dokoupit). Moc se mi složení těchto outfitů líbí, protože jsou stále teplé, ale už viditelně jarní. Vím, že z těch slíbených popisových článků jako jsou oblíbené barvy na oblečení, vzory a podobně.. ještě nic nevyšlo a rozhodně jsou v plánu. Co se týče těch barev, myslím si, že by mohly vyjít už v květnu, ale přišla mi škoda kvůli tomu stopnout, nebo spíš zdržovat, focení různých outfitů, ve kterých se cítím dobře, a které vám přiblíží víc než ty obecné články můj styl, můj vkus. Zároveň doufám, že to pro vás bude i malinkou inspirací, alespoň někdy. Mám na sobě svojí oblíbenou barevnou trikolóru: Černou uměle koženou bundu z New Yorkeru, podobná třeba  tady . Svetr jsem dostala loni k Vánocům a nevím odkud teda př

Vítám vás u dnešního již čtvrtého dílu z nekonečné série článků na téma Knihy. První knihou, kterou bych vám tu dnes chtěla zrecenzovat je kniha Moc podvědomí od Dr. Josepha Murphyho. Přemýšlím, co bych tak k této knize řekla a je toho spousta, co mi proběhla hlavou během čtení, že jsem si i říkala, odkud mám začít, ale teď tam mám úplné prázdno. Každopádně asi bych měla říct, že je to úplně ta nejlepší rozvojová knížka, jakou jsem kdy četla. Díky této knížce jsem mnohem lépe pochopila o čem je řeč v knihách Miluj svůj život a Jak si správně přát . Díky této knížce jsem se zase o něco přiblížila k duchovní stránce svého já a tentokrát bych řekla, že docela o dost, ačkoli jsem stále na začátku té dlouhé cesty. Myslím ale, že o téhle knížce a i o duchovnu ještě párkrát uslyšíte, takže to tu nebudu zase nějak detailně rozebírat, místo toho, protože je to opět rozvojová knížka, vám sem dám zase pár úryvků, díky nimž si myslím, že krásu a hloubku této knížky pochopíte snáz. Ukázka číslo

Dnes bych si s vámi asi ráda popovídala na téma spánek. Fotky co sem pro tento článek dnes vybrala jsou už nějakou dobu staré, ale přijdou mi nějakým způsobem roztomilé nebo vtipné. 😊😴 K tomuto článku mě motivovala i moje současná skutečná práce, ve které dělám i noční. Ačkoli to není tak náročné jako v nějaké fabrice ve třísměnném provozu, tak přece jenom o noční zrovna moc nenaspíte. Teda ne, že bych měla porovnání, ale mám kolem sebe blízké lidi, kteří to porovnání mají. No musím říct, že vlastně až s mou současnou prací jsem si uvědomila, jak moc je spánek důležitý. Jako dítě jsem sice byla ranní ptáče, ale co jsem vyrostla, tak jsem stejně jako má sestra spíš noční sova. Po večerech koukám na bednu, nebo pracuji na počítači, třeba právě na článcích na blog, které mají vyjít jako následující. Samozřejmě když vím, že mám ráno vstávat, tak se snažím jít spát dřív, ale někdy to nevyjde, protože se nemůžu dokopat do postele, nebo ležím a nemůžu usnout, nebo.. nebo.. nebo.. nebo.. a j

V dnešním článku bych ráda mluvila o učení se a způsobu učení pro lepší zapamatování. O tom co funguje mně, nebo co jsem slyšela, že funguje někomu jinému. Co jsem třeba i zkoušela. A hlavně chci dát inspiraci vám, pokud by vám něco nešlo do hlavy a hledali jste inspiraci jak to tam nacpat. Tak začnu asi výčtem všeho, co jsem kdy slyšela, že může v učení pomoci a pak vám teprve popíšu, co z toho jsem zkoušela, jestli všechno nebo ne a nakonec co mám dojem, že mi aspoň trochu fungovalo a pomohlo..: Kartičky Zapisování & Přepisování Podtrhávání zvýrazňovačem & štítky Opakování si jednotlivých bodů a vět nazpaměť Říkat si to nahlas = slyšet to Nahrávání Zábava/Legrace Začneme těmi kartičkami, které můžete vidět hned na první fotce. Na ty jsem upřímně přišla díky své oblíbené bloggerce a youtuberce MF, která mi na ně dala tip jako první, ale musím říct, že vážně fungují. Já je využila třeba na učení se angličtiny, se kterou trochu bojuji, na maturitní zkoušku a myslím, že to pomáhá

Tak vás vítám u dalšího receptového článku. Dnes bych vám ráda předala recept na další z mých pěti oblíbených polévek. Tato druhá, opět zelená, polévka je, jak jste si mohli přečíst už z názvu, hrášková polévka. Ingredience: 1x mražený hrášek 70 g cibule česnek, muškátový květ, sůl, pepř, masox/MISO pasta 2 l horké vody 60 g másla (3 lžíce) smetana Postup: Očistíme si česnek a cibuli od slupky. Cibuli nakrájíme na kostičky. Na másle osmažíme nakrájenou cibuli do zlatova. Přisypeme hrášek a také ho alespoň krátce osmažíme. Přidáme trochu pokrájeného česneku (2 - 3 stroužky) a muškátový květ, případně masox a zalijeme horkou vodou. Pod poklicí povaříme hrášek dokud nezměkne a pomocí tyčového mixéru rozmixujeme. Poté už jen dochutíme solí a pepřem. Pokud jsme si vybrali MISO pastu, na talíři je pravý čas na dochucení. No a posledním krokem je možnost ozdobit si smetanou polévku jakýmkoli vzorem, který vás napadne. Já na ty svoje šneky a srdíčka, která vidíte dole na obrázku používám smeta

V dnešním článku bych se ráda zaměřila na jednu konkrétní vzpomínku, kterou mám z louky, a na kterou jsem nedávno našla fotky v mobilu. Pejskařka jsem dohromady nějakých 13 let a za tu dobu jsem toho se svými pejsky zažila opravdu hodně. Vtipného i nepříjemného. A dnes bych si sem ráda uložila jednu z těch vtipných vzpomínek. Nepříjemnými to protínat nebudu, ty v hlavě zůstanou i tak a člověk si je nemusí připomínat ještě zde. Mluvím o psích rvačkách, startování/napadání a pokousání od jiných psů a podobně. Zaplať pánbů Bárny se tomu teda zatím vyhýbá, ačkoli po něm už taky párkrát vystartovali různé bojovky a jednou byl ten útok tak rychlý, že jsem ho vytáhla do bezpečí (nad mou hlavu) jen tak tak díky adrenalinu a později se zhroutila v posttraumatickém šoku, protože pejsek se utrhl z vodítka ve chvíli, kdy byl pouhé tři metry od nás. Bohužel Arsinka se už párkrát poprala (ale vždy v sebeobraně, nikdy nezaútočila), jenže asi 3x skončila pokousaná. Ale pryč od negativních vzpomínek,

Ještě než s tímto článkem začnu, vítám vás u 60 článku na tomto blogu a chtěla bych zmínit, že dnes máme přesně půlroční výročí od vydání úplně prvního úvodního článku na tomto blogu. Neuvěřitelné, kolik článků se dá během 6 měsíců vydat aniž byste přidávali denně, kolik sérií se dá otevřít a kam se v nich dá dostat. V dnešním článku, bych se ale ráda zaměřila na podprsenky, protože jsem si říkala, že v té Móda sérii, pod kterou tento článek spadá, by bylo asi dobré začít od úplně spodních vrstev. Přiznávám, že tento článek je o něco více intimní, než je u mě zvykem, dlouho jsem přemýšlela, zda ho vůbec psát a vydávat, ale nakonec jsem si řekla, proč ne.. už je jedno, jestli na sobě mám plavky nebo spodní prádlo, odkrytá jsem stejně, jen v dnešní společnosti se na spodní prádlo kouká trochu víc pohoršeně než na plavky mám dojem. Navíc mám pár starších fotek, tak jsem si říkala, že si je zde uložím a alespoň vám řeknu, jak to mám já. Samozřejmě, že nejvíce nosím tu sportovní podprsenku,

Koncem března jsem vám v článku tuším Naplněný den, což pokud se nemýlím bylo 24. 3. říkala, že nám po asi půl roce konečně opravili balkón, a že vám o tom povyprávím někdy příště víc v samostatném článku. Takže aby to bylo ještě alespoň malinko aktuální, tak bych tomu všemu, co se toho týkalo, chtěla věnovat tento dnešní článek. Byl to opravdu dlouhý příběh, celý vám ho tu povyprávím. Říkala jsem si totiž, že by možná bylo fajn říct si na rovinu, jaké to je, když se nemůžete spolehnout na řemeslníky, protože k vám z nějakého velmi záhadného důvodu nejsou upřímní. Někde v průběhu tuším října se nám totiž zasekli úplně celé balkónové dveře a to tak, že s nimi nešlo dělat snad vůbec nic, nešli ani vysadit jak jsme později díky řemeslníkovi číslo 1. zjistily. Ale to předbíhám.. musely jsme na balkón teď půl roku lézt přes okno. Doslova! Protože třeba tam máme daný kýbl s hadrem na vytírání, takže tak 3x do týdne jsme ho potřebovaly, abychom mohly vytřít nebo tak něco.. taky když bylo hezk