Knihy

Vítám vás u dnešního již čtvrtého dílu z nekonečné série článků na téma Knihy.

První knihou, kterou bych vám tu dnes chtěla zrecenzovat je kniha Moc podvědomí od Dr. Josepha Murphyho.
Přemýšlím, co bych tak k této knize řekla a je toho spousta, co mi proběhla hlavou během čtení, že jsem si i říkala, odkud mám začít, ale teď tam mám úplné prázdno. Každopádně asi bych měla říct, že je to úplně ta nejlepší rozvojová knížka, jakou jsem kdy četla. Díky této knížce jsem mnohem lépe pochopila o čem je řeč v knihách Miluj svůj život a Jak si správně přát. Díky této knížce jsem se zase o něco přiblížila k duchovní stránce svého já a tentokrát bych řekla, že docela o dost, ačkoli jsem stále na začátku té dlouhé cesty. Myslím ale, že o téhle knížce a i o duchovnu ještě párkrát uslyšíte, takže to tu nebudu zase nějak detailně rozebírat, místo toho, protože je to opět rozvojová knížka, vám sem dám zase pár úryvků, díky nimž si myslím, že krásu a hloubku této knížky pochopíte snáz.

Ukázka číslo 1:
,,Šestnáctiletý chlapec proměňuje chyby v úspěch.
Jednou si mi jeden středoškolák stěžoval: ,,Dostávám samé špatné známky. Paměť mi selhává. Nevím, co se se mnou děje." Netrvalo dlouho a objevil kořen všeho zla: byl ke všem učitelům a spolužákům přinejmenším lhostejný, často s nimi jednal dokonce se závistí a nepřátelstvím. Dal jsem mu potřebné poučení.
Na mou radu opakoval s přesvědčením několikrát denně, zvláště před usnutím a po probuzení: ,,Vím, že mé podvědomí je také pokladnicí mých vzpomínek. Ukládá vše, co čtu v učebnicích a slyším od učitelů. Mám dokonalou paměť a nekonečná moudrost mého podvědomí mi vždycky ukáže odpověď na všechny otázky, které mám ústně či písemně zodpovědět. Ke všem svým učitelům a spolužákům cítím náklonnost a oni ji opětují. Přeji jim z celého srdce úspěch a všechno nejlepší."
Zakrátko se mládenec zbavil veškerých starostí a u všech zkoušek výborně prospíval."

Ukázka číslo 2:
,,Kdo se domnívá, že musí použít síly, počítá od samého začátku s odporem. Jakmile se ale člověk soustředí výlučně na zvládnutí problému, pozornost se zcela sama odvrátí od překážek."

Ukázka číslo 3:
,,Posmrtný život je prokázán. Společnosti pro výzkum lidské psychiky ve Velké Británii a v Americe nashromáždily obrovské množství vědeckých důkazů pro život po smrti. I každá trochu významnější veřejná knihovna, obsahuje celou řadu děl, v nichž přední vědci zaznamenali výsledky svých parapsychologických výzkumů. Četné experimenty přinesly nesmírně překvapivé výsledky a dokázaly, že smrt není konec, ale pouze brána k nové životní formě."

Ukázka číslo 4:
,,Jak k sobě přilákat ideálního manžela?
Už nejste nic netušící žena, která by vůbec neznala funkci podvědomí. Víte, že ve vašem životě získá viditelnou podobu vše, co do svého podvědomí zapíšete. Naplňte ho tedy živou představou oněch vlastností a charakterových rysů, kterými by měl být vybaven váš muž.
Není žádný důvod k rezignaci. Daleko spíše je třeba jednat - a to ještě dnes! Posaďte se večer do pohodlného křesla, zavřete oči, zapomeňte na všechnu únavu a starosti všedního dne, uvolněte se a snažte se navodit si v duchu pokojnou atmosféru. Jste naprosto pasivní a ochotná přijímat to, co se vám nabízí. Potom oslovte své podvědomí třeba těmito slovy: ,,Cítím, jak ke mně přichází muž, který je čestný, upřímný, loajální, věrný, klidný, šťastný a majetný. Všechny tyto jeho přednosti si zapisuji hluboko do svého podvědomí. Vím, že existuje pevný princip přitažlivosti, a s důvěrou nyní volám toho muže, který odpovídá mému podvědomému přesvědčení. Jsem pevně přesvědčená, že se uskuteční všechno, v co věří moje podvědomí. Vím, že umím dát onomu muži klid a štěstí. Máme tytéž ideály. On mne chce takovou, jaká jsem, a také já ho nechci měnit. Bude nás spojovat pocit lásky, svobody a vzájemného ocenění." Naučte se těmto větám tak, až se jejich opakování stane vaším pevným zvykem. Zažijete velkou radost, neboť do vašeho života vstoupí právě ten muž, který bude mít vámi vysněné vlastnosti a charakterové rysy."

Musím říct, že nejvíce mi v hlavě uvízla následující věta: "Podle vaší víry se vám staň", což přesně vystihuje pointu celé knížky, navíc je to tak krásná a pravdivá věta.. v překladu čemu věříte, to se stane skutečností!

Nedávno jsem se o duchovnu bavila s mamkou, zkusím vám krátce přibližně zrekapitulovat hlavní a nejvíc podstatnou část našeho rozhovoru.
M: "My lidé jsme hodně v hlavě, měly bychom se spíše dostat k srdci a řídit se podle něj, podle našeho vnitřního hlasu, naší intuice.."
J: "To je pravda, ale záleží přece i na té hlavě, co máš v hlavě se odehrává i v tvém životě. Pokud nevěříš na duchovno, tak toho svého ducha vlastně uzavíráš do klece, do sebe sama a přicházíš tak o to "kouzlo" vysněného života, ke kterému ti tvůj duch může pomoci. Pokud v to ale věříš, tak toho ducha uvnitř sebe vlastně pustíš ven z klece. Tvůj duch je tvé podvědomí a přes něj si můžeš vytvořit život svých snů, pokud s ním umíš pracovat a věříš mu bez jakýchkoli výhrad a pochyb. Podvědomí je vševědoucí."
M: "No to máš vlastně taky pravdu."

Dnešní druhou knihou, o které budu mluvit, je kniha Tiché roky od Aleny Mornštajnové.
Přemýšlím jak a co vám o ní říct. Začala bych asi tím, že je to nejčtivější kniha, kterou jsem od ní zatím četla. Mornštajnová píše sice čtivě, ale takhle rychle jako jsem přečetla Tiché roky jsem nepřečetla ani Hanu, ani Slepou mapu. A musím říct, že z jejích knih v mé oblibě dosud vládla právě Hana, ale kniha Tiché roky jí sesadila z trůnu, alespoň za mě.
Jedná se o dva příběhy, které se postupně začnou proplétat a nakonec se spojí v jeden. Nejedná se zde tolik o to, co se dělo ve 20. století, nejedná se zde o války, hospodářskou krizi ani komunismus, možná to tam je okrajově zmíněno, ale zde se jedná spíš o rodinný příběh, možná spíš i o rodinné drama.
Jeden příběh je dcery a druhý otce, který tu byl naprosto pro svou ženu, kterou nadevše miloval a pro svou prvorozenou dceru. Pak se ale stane něco, kvůli čemu dcera Blanka musí opustit zemi a Svatopluk se ženou Evou se odstěhují z Prahy, kde se rozhodnou mít další dítě a narodí se Bohdana, které patří příběh dcery a pro kterou už tu Svatopluk není tak jako pro Blanku. Jenže Eva onemocní a po asi dvou letech Bohdanina života zemře. Bohužel Svatopluk si k Bohdaně nikdy nenajde cestu a Bohdana ke svému otci také ne. Pro ní je skálou bezpečí Běla, která je její učitelkou ze školky a později i nevlastní matkou.
Takhle asi ve zkratce k příběhu Tiché roky, víc říct nemůžu, jelikož i takhle jsem řekla poměrně dost. Říct ještě o slovo víc, tak už si to nemusíte číst. Přemýšlela jsem co a zda vůbec vám něco k tomu příběhu psát, ale řekla jsem si, že jinak by moje recenze na tuto knihu byla neúplná. A mám pocit, že tento popis knihy nedává ani hlavu a patu, tak snad to bude dostatečně pochopitelné.

Třetí a poslední knihou, o které tu dnes budu mluvit, a kterou jsem dočetla dnes večer, je kniha Síla přitažlivosti od Joe Vitaleho.
Přemýšlím, kde začít v tom, co se mi na této knize líbilo a co naopak nikoliv. Na začátku této knihy jsem si říkala, že to není příliš zajímavé, že nebudu mít do článku co zapsat, ale pak se to rozjelo a už se tu pár věcí, co jsem si řekla, že bych ráda zmínila a zaznamenala právě zde, objevilo. Ještě než však začnu, tak bych ráda zmínila, že výše zmíněná Moc podvědomí pro mě ale byla mnohem přínosnější.
Co mě na této knize doslova rušilo jsou ty obrázky, které mi tam většinou ani nedávají smysl a přijdou mi tam zbytečné. Pokud tedy nemají nějaký duchovní význam, který já jsem v tom tedy nenašla a neviděla.
Co se mi naopak dost líbilo bylo, že tam byla spousta dalších tipů na další knížky, takže až někdy dočtu svůj opravdu hodně dlouhý seznam stále se přidávajících knížek, tak se na ně možná někdy vrhnu.

Dám vám sem pár ukázek a citací, ale pak se chci zaměřit ještě i na něco jiného:
Ukázka číslo 1:
,,Čtrnáct let před hrůzným ztroskotáním Titanicu napsal jeden Angličan jménem Walter Lord knihu s názvem Nezapomenutelná noc. V ní si vymyslel pohádkovou zaoceánskou dopravní loď nazvanou Marnost. - Byla 240 m dlouhá, tříplášťová a vezla 3 000 pasažérů. Protože panovalo přesvědčení, že je nepotopitelná, měla jen několik málo záchranných člunů. Jedné noci ji pak pan Lord naplnil až po okraj bohatými a spokojenými lidmi a potopil ji u ledovce v Atlantiku. - Titanic zbudovala lodní společnost White Star Line. Byl 240 m dlouhý, tříplášťový a schopný unést 3 000 pasažérů. Protože panovalo přesvědčení, že je nepotopitelný, bylo na něm málo záchranných člunů. - Titanic byl dokončen 14 let poté, co vznikla fiktivní Marnost, a vyplul ze Southamptonu na svou první plavbu, naplněn evropskými boháči. Pět dní nato za chladné dubnové noci tato nádherná loď narazila na ledovec a potopila se."

Dávám to sem, protože o 14 let později vznikla identická loď, s pasažéry téhož druhu a šla ke dnu stejným způsobem jako fiktivní loď. Fikce neexistuje.

Ukázka číslo 2:
,,Celý proces duševního, duchovního a materiálního bohatství se dá shrnout do jednoho slova : Vděčnost."

Joseph Murphy

Tenhle citát je v knize doslova vložen. Na začátku každé kapitoly nějaký takový byl, ale jelikož po Moci podvědomí pana Murphyho doslova miluji, tak mě zaujal nejvíc tenhle. Zároveň mi dával největší smysl a nadchnul mě vlastně úplně stejně jako celá jeho kniha Moc podvědomí.

Posuneme se k tomu "jinému". Joe Vitale má knížku dost proloženou různými otázkami a prostory na jejich zodpovězení. Já se přiznám, že ne vždy jsem je vyplňovala. Zajedno jsem kolikrát četla ve vlaku nebo autobuse, kde nebyl ani čas ani prostor něco vyplňovat a navíc jsem se hodně řídila svou intuicí a vyplnila jen to, co mi říkal můj vnitřní hlas, že by pro mě mělo být opravdu prospěšné.
Ty otázky zněly třeba takto:

1. Co byste dělali, kdyby jste měli všechny peníze světa?
2. Co byste dělali, kdybyste dokázali přivolat peníze lusknutím prstu?
3. Co byste dělali, kdyby vám už nyní patřilo 12 domů, 28 luxusních aut a podnikli jste už 14 exotických cest?

Odpovědi na tyto otázky byly vesměs stejné.
,,Zařídila bych pro sebe a své děti bydlení, abych nás všechny zabezpečila. V případě, že už bych měla majetek zmíněný ve třetí otázce, nechala bych si 3 - 5 bytů pro sebe a podle počtu svých dětí. Případně bych se domluvila ještě se svou sestrou, která by si jednou přála bydlet v baráčku a nechala jeden ještě jí. V mém případě bych baráček pravděpodobně prodala a koupila si za něj byt, který mě pro život láká mnohem víc než domeček.
V případě prvních dvou otázek bych si koupila auto na různé pochůzky. Moc se mi líbí Renault Clio, ale ty konkrétní, které chci jsou prý hodně poruchové a já teda nejsem žádný znalec. Můj výběr auta znamená hezkou (modrou) barvu a aby se mi v něm dobře jezdilo a tím končím. 😂
V případě poslední otázky bych už měla 28 luxusních aut a jelikož nic takového nepotřebuji, tak bych si jedno z těch aut nejspíš vyměnila za to co se mi líbí. Ačkoli jednu limuzínu na zvláštní příležitosti bych si možná nechala také.
Pokud se jedná o 14 procestovaných exotických zemí, tam je odpověď nejsnadnější.. Cestovala bych dál, dál bych poznávala svět a jezdila do dalších a dalších zemí, kam by to jen šlo, za další kulturou do všech koutů světa - cestování je jeden z mých největších snů!
Pak jsem říkala, že bych jeden dům nechala jako "kancelář" pro svou nadaci, kterou bych založila a kdo ví.. třeba jí někdy založím i ve skutečnosti. Další dům bych využila jako "útulek" nebo spíš pěti hvězdičkový hotel pro pejsky, kočičky, koníky a jiná opuštěná zvířata, na která bych chtěla mít tu svou nadaci částečně zaměřenou. Druhá část by se zaměřovala na děti, protože to jsou takové moje dvě skupiny = srdcovky. Ale občas bych se snažila pomáhat i v jiných skupinách jako jsou chudé lidi, lidi bez domova, matky samoživitelky a podobně..
No a zbylý majetek bych pravděpodobně věnovala potřebným, protože bych ho nepotřebovala a příliš majetku by mě šťastnou neudělalo. Stejně si myslím, že nejdůležitější jsou zážitky a vzpomínky. Každopádně jedna nejmenovaná osoba mi říkala, že by si to nechala a pronajímala to. Z těch peněz za pronájem by platila úklidovou četu a cestovala. Já doufám a věřím, že by se vždy objevili peníze na cestování a placení personálu v tom mém zvířecím hotelu. A stejně bych pronajímala domky pro ty své děti.
Každopádně jednou za čas bych si nakoupila to, co by se mi kde zalíbilo - veškeré oblečení, šperky, elektroniku a podobně.. zbytečnosti, kterými je fajn si ale jednou za čas udělat radost."
A já bych se vás teď ráda zeptala, co byste dělali vy? Jak byste na tyto otázky odpověděli?

Každopádně to zakončím poslední věcí a to, že jsem teď rozečetla jednu knihu, na kterou jsem se neskutečně těšila, takže se máte na co těšit vy.. brzy rozepíšu další takovýto článek.