Zdravíčko moji 👋 Já se dnes vracím s tématem, které jsem chtěla upřímně vydat už před týdnem, ale nakonec jsem vždy upřednostnila ještě nějaké jiné, které mi do toho vlezlo. Jedná se o téma knihy, jak jste si mohli přečíst už z nadpisu článku. Ještě předtím než začnu bych chtěla říct, že v každém článku na toto téma si představuji, že by měli být tři knížky. To mi přijde tak akorát, ani krátké, ani dlouhé, tak snad se bude líbit. A teď už teda k věci: První kniha, kterou bych dnes ráda zmínila je knížka Hana od Aleny Mornštajnové. Jak už asi spousta z vás ví, Alena Mornštajnová si předem zjišťuje fakta a na základě skutečných událostí píše smyšlené příběhy. Kniha Hana se docela proslavila, řekla bych, že v poslední době je vidět všude, kam se podívám. I proto jsem se rozhodla si jí přečíst a jsem za to ráda. Udělala jsem dobře a chci vás motivovat, aby jste, pokud jste tak ještě neučinili, si jí také přečetli, protože za mě za to určitě stojí. Děj se odehrává za druhé světové války a

Krásný den všem 😊 Dneska jsem se rozhodla pro takový krátký článek na téma svátky. Protože bych ráda vydala pár článků na jednotlivé svátky tak jak budou postupně přicházet. A tímto článkem bych to celé ráda uvedla. Svátky jsou něco, co má rád každý z nás. Aspoň si to tedy myslím. Je to čas volna, čas strávený s rodinou, čas pohody, takže vlastně čas hygge , prostě čas, který si všichni užíváme, v pohodlí domova s našimi blízkými a milovanými. Některé svátky jsou větší, jiné menší, při některých svátcích nás to stmelí víc než při jiných. Ale při každém z těch svátků bychom měli cítit určitou vlnu radosti a euforie. I přesto, že ne všechny jsou úplně radostné, je dobré si vždycky na všem najít něco pozitivního. Jako optimisti budete vždycky šťastnější a veselejší než jako pesimisti. A tak mě zajímá, které svátky máte nejraději a co se vám na nich nejvíce líbí nebo vás na nich nejvíce baví? Otázka je záměrně položená v množném čísle, avšak neznamená to, že by odpověď nemohla být v jedno

Krásný den moji milý, já se dnes vracím s malinko odlehčeným tématem po těch dvou vážnějších, příští téma bude odlehčené ještě víc. Dnešní článek chci věnovat naší původně třídenní dovolené s mamkou, na které jsme měly být teď aktuálně a to od středy 21. 10. do pátka 23. 10. ve Špindlerově Mlýně. Coronavirus s naší dovolenou teda pěkně zahýbal, protože jsme měly jet už v červnu, ale díky první vlně nám to přesunuli na konec října. Přesto, že už bych to opravdu potřebovala, protože už mám trošku co dělat, abych nepropadla psychicky do depek a cítím, že už z těch známých ulic potřebuji vypadnout, to úplně podle našich plánů nevyšlo. Začínám mít pocit, že jsme pro vládu tak trochu figurky na šachovnici, se kterými si hýbou jak potřebují. Já to mám totiž tak, že svoje rodné město naprosto miluji, nechtěla bych žít nikde jinde a vždycky se sem ráda vracím. Ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Když tu jsem opravdu dlouho bez alespoň jednodenní pauzy, tak začínám být taková otrávená

Ahoj, přeji všem krásný vstup do nového týdne, snad pro vás bude úspěšný. 😇 Moje dnešní téma bude zase trochu vážnější, řekla bych, že bude vážnější než ten Coronavirus z minule. Téma, o kterém dnes budu psát je velmi obsáhlé, takže je možné, že se k němu občas vrátím. Dnešní článek se tedy bude věnovat Ekologii. K dnešnímu článku mě dovedla jedna nejmenovaná gastronomická firma, kterou nechci a nebudu konkrétně jmenovat, i když někteří možná budou vědět, nebo si domyslí, o kterou firmu jde tím, jak jí budu postupně popisovat. Tato firma má na stolcích v pobočkách větu cituji "Šetřete s námi přírodu", problém je, že dle mého oni sami by pro přírodu mohli dělat mnohem víc, než my obyčejní lidé, vzhledem k tomu jak jsou velká firma, mají pobočky po celé republice, ale bohužel pro přírodu nedělají vůbec nic, no i když možná nějaké minimum ano. Pro přírodu dělají to, že aspoň jejich tašky a sáčky jsou papírové a ne plastové, to je ale asi jediné. Ale negativní část jejich působe

Ahoj všem, tak jsem zase zpět 😊 Tentokrát s trochu vážnějším a aktuálním tématem, které jsem zde vůbec nechtěla otevírat, protože si myslím, že aktuálně ho je všude dost, ale vzhledem k tomu, že je situace momentálně velmi chaotická a mění se každou vteřinou, tak jsem se rozhodla otevřít téma Coronavirus i zde. Navíc se toto téma týká naprosto nás všech. Představuji si to formou diskuze, takže budu velmi ráda, když mi i vy v komentářích sdělíte jaký na to máte názor a které ze spousty protichůdných informací věříte nejvíc. Mám pocit, že se o tom aktuálně spousta lidí bojí mluvit, hlavně pokud nemají názor souhlasný s vládou. Můj názor tedy vypadá následovně. Poslouchala jsem jeden rozhovor s anglickými imunology a dospěla jsem k závěru, že jejich názor mi dává ten největší smysl. Říkali zde, že nenosí roušky. A proč? Protože rozumí lidské imunitě. Tím, že si teď dáváme přes ústa roušky a urputně si dezinfikujeme ruce při každé příležitosti si vlastně ubližujeme. Naše tělo vytváří imun

Krásný večer všem 👋 Tak jsem zpět. Dneska bych se chtěla dostat pomalu k víkendové procházce, ale nejdříve, abych trochu navázala na minulý článek s názvem Hygge, je důležité najít na všem něco krásného. Nebo si aspoň najít důvod, proč se těšit na další den. Já si našla drobnosti, proč se těšit na každý další den, kdy musím ráno vstávat do práce. V úterý a ve čtvrtek mi večer dávají oblíbený seriál Slunečná, ve středu je v práci nejlepší polévka týdne a v pátek už mám vidinu víkendu, jediný den, který mi do dnešního dne chyběl bylo pondělí. Po dnešku jsem si ale dala na pondělí, že každý pondělní večer zveřejním další článek na blogu, už mám vymyšlená témata na týdny dopředu. Tak a nyní k té procházce, zde to bude už jen ve zkratce. O víkendu jsem hlídala mojí setře její 13-ti letou fenku Arsinku a jelikož jsem tedy měla dva pejsky a volný víkend, o to víc jsem se jim chtěla věnovat. Jenže Arsinka už tolik neujde a tak jsem nás popovezla až k lesu městskou hromadnou dopravou. A jeliko

 Ahoj všem 😊 Abych začala úplně od začátku, tak jsem dnes vůbec neměla v plánu psát něco na blog, ale jak už to tak bývá, počasí mi moje plány zhatilo a tak přišel najednou čas na plán B. Původně jsem chtěla jít s psíky do našich městských lesů, kolem řeky, přes louku si udělat krásnou procházku, ale někdo měl plány jiné.. a tak, když venku začalo pršet, jsem se rozhodla, že si půjdu číst a udělám si i něco na počítači. Nejdříve mělo jít pouze o fotoknihu, ale když jsem viděla některé ty fotky, dostala jsem možná nápad, možná náladu, ale nejspíš oboje, že bych mohla sepsat první článek a odstartovat tak mojí vysněnou "kariéru". A jelikož vůbec tento článek odstartovalo podzimní deštivé počasí a následné fotky s knížkou a svíčkami, tak mi přijde nejlepší a nejvhodnější tento článek pojmenovat Hygge. Nenapadá mě, čím víc hygge popsat. Svíčky, tlumené světlo lampičky, teplý svetr, teplá deka/peřina, horký šálek čaje, popřípadě na mlsný jazýček nějaká dobrota a hlavně v neposled