Konečně na balkóně

Koncem března jsem vám v článku tuším Naplněný den, což pokud se nemýlím bylo 24. 3. říkala, že nám po asi půl roce konečně opravili balkón, a že vám o tom povyprávím někdy příště víc v samostatném článku. Takže aby to bylo ještě alespoň malinko aktuální, tak bych tomu všemu, co se toho týkalo, chtěla věnovat tento dnešní článek.
Byl to opravdu dlouhý příběh, celý vám ho tu povyprávím. Říkala jsem si totiž, že by možná bylo fajn říct si na rovinu, jaké to je, když se nemůžete spolehnout na řemeslníky, protože k vám z nějakého velmi záhadného důvodu nejsou upřímní.
Někde v průběhu tuším října se nám totiž zasekli úplně celé balkónové dveře a to tak, že s nimi nešlo dělat snad vůbec nic, nešli ani vysadit jak jsme později díky řemeslníkovi číslo 1. zjistily. Ale to předbíhám.. musely jsme na balkón teď půl roku lézt přes okno. Doslova! Protože třeba tam máme daný kýbl s hadrem na vytírání, takže tak 3x do týdne jsme ho potřebovaly, abychom mohly vytřít nebo tak něco.. taky když bylo hezky, tak jsme tam chtěly pověsit například prádlo a taky jsme tam 2x pustily Bárnyho, který stál u dveří, ale když zjistil, že se tam dostane jen oknem, tak pak už radši nechtěl ani zpět, jak pro něj byla ta skutečnost traumatizující. Ve chvíli, kdy jsme se na balkón už dostali, tak Bárnymu trvalo ještě asi další týden, než překonal to své trauma a začal zase sám a dobrovolně chodit na balkón. Ale to je kapitola sama o sobě a navíc zase předbíhám. Zjistili jsme totiž, že aby dveře fungovali, potřebujeme nějakou jednu jedinou součástku, nějaký pant, kování nebo jak se to jmenovalo.

Každopádně to jsme samozřejmě zjistily teprve s příchodem prvního řemeslníka. Ten byl objednaný od správce našeho domu, aby nějak vyřešil a opravil okna na hlavní chodbě našeho domu. Mamka tehdy šla akorát z venku s Bárnym a pán jí přišel takzvaně "do rány", takže mamka šťastná jako blecha mu povídá, že jí ho poslali z nějakých vyšších sfér a jestli až dodělá svou práci na chodbě, tak jestli by mohl být tak hodný a ochotný a zastavil se u nás. Ten řemeslník odpověděl samozřejmě že ano. Přišel, lezl na balkón tam a zpět, snažil se dveře vysadit, no prostě zjednodušeně zjišťoval kde je problém. Pak řekl něco ve smyslu, že se nám asi do týdne ozve, nebo do jaké doby. Hádejte co, neozval se.. takže když ho mamka asi o čtrnáct dní později potkala v kolárně jak tam spravuje trubky nebo co, tak se ozvala a on jí na to řekl, že to předal kolegovi, který se nám měl ozvat, každopádně nebudu hledat jestli to je nebo není pravda, ale neozval se ani kolega.
Ten den, co mamka potkala řemeslníka číslo 1. v kolárně jela do práce, aby se domluvila s firmou, která jim dělala u nich v práci okna, jestli by byli ochotní a přijeli se kouknout k nám domů na balkón. Firma, že ano a že jestli by jim ale nejdříve mohla nafotit jakou přesně potřebujeme součástku, že přijdou teprve až tu součástku budou mít a rovnou to nějak opraví. Takže mamka jela domů, vyfotila to, dovezla jim tu fotku a oni že to tedy objednají a myslím, že říkali, že by měla přijít do měsíce. Aby jste se orientovali v čase, tak tohle bylo někdy začátkem prosince. Měsíc utekl jak voda v potoce a firma pořád nic. Když to byl už asi půl druhého měsíce, tak tam mamka volala a řekli jí, že díky pandemii je provoz otevřen pouze z 1/3, proto dodání součástek a všeho trvá déle. Jenže my jsme se samozřejmě už na jaře chtěli na ten balkón dostat, takže jsme volali asi v půlce února znovu s tím, že jsme chtěli vědět, jak to teda vypadá. Pokud se nemýlím, tak už to mamce vůbec nezvedli a na druhý pokus hovoru jí napsali, že se jí ozvou později. Můžete hádat.. ano nikdo se neozval.
Mamce začínala docházet trpělivost. Našla si na internetu kontakty a obvolala pár lidí. Nějaký pán jí odkázal na velmi šikovného řemeslníka, který spraví i to, co ostatní ne.. mamka optimistka (a já taky) jsme opět v naději, že ten zapikaný problém s dveřmi konečně skončí, pomalu skákali radostí, když jsme mu zavolali a o asi dva dny později se stavil u nás doma. To byl jestli se nemýlím pátek. Opravil nám zlobící ventilačku, která se nám hodně zasekávala a zlobila, což je plus, ale pak to přišlo. Řekl, že se ozve po neděli. Po neděli utekl další celý týden, a když bylo i po další neděli, volala mu mamka, načež dostala zprávu, že se jí ozve odpoledne. No odpoledne se samozřejmě vůbec neozval, neozval se totiž vůbec. Nakonec mu mamka napsala, jestli to chápe dobře, že si má najít někoho jiného, že dává přednost upřímnému jednání a že se dá odmítnout i slušnou formou. Načež on jí po strašně dlouhé době odepsal něco ve smyslu, že řeší těžkou koronu, tak nemá čas ani napsat. Za koronu se dnes schová všechno.
Pak nám 24. 3. nečekaně zavolal jeden pán, který na nás dostal kontakt od té paní z Pardubic. Přijel chvíli po hovoru a do třiceti minut měl hotovo. Vyměnil nám tu součástku a dveře od té doby bez jakéhokoli problému fungují. Bohužel jsme si s mamkou nezapsali jeho jméno, víme jen, že začínalo na V a mamka ho má v telefonu uloženého nějak jako Okna - problém, nebo tak něco, ale rozhodně ho doporučujeme. Více jsem to popisovala v článku Naplněný den už a nechci se zde opakovat, proto pokud jste článek nečetli vás odkážu tam. Já jsem původně vůbec nechtěla to tam rozepisovat a nechat si to až do tohoto článku, ale nějak to nevyšlo. Tak aspoň náš půlroční příběh skončil Happy endem.

Jinak nikoho jsem nejmenovala zajedno proto, že nechci nikomu špinit jméno, ačkoli recenze pro vás by byly lepší určitě i se jmény, ale za druhé jsem jména nepsala i proto, že až na řemeslníka číslo 3. si jména buď nepamatuji, nebo je ani neznám. Balkón měla v režii hlavně mamka, takže já se moc nezapojovala a proto ani moc nevím ty jména.
Každopádně mě zaráží, že u všech tří prvních možností byl takový problém v komunikaci a nebylo možné je ani zastihnout a do termínu, který si sami stanovili se nezdařilo ozvat se ani jednomu z nich. A jak řekla mamka, paní z Pardubic mohla pána, který nám v závěru ty dveře opravil kontaktovat dřív, nebo alespoň předat kontakt nám, když jí evidentně bylo jasné, že není v jejich silách náš požadavek splnit.