Učení se
V dnešním článku bych ráda mluvila o učení se a způsobu učení pro lepší zapamatování. O tom co funguje mně, nebo co jsem slyšela, že funguje někomu jinému. Co jsem třeba i zkoušela. A hlavně chci dát inspiraci vám, pokud by vám něco nešlo do hlavy a hledali jste inspiraci jak to tam nacpat.
Tak začnu asi výčtem všeho, co jsem kdy slyšela, že může v učení pomoci a pak vám teprve popíšu, co z toho jsem zkoušela, jestli všechno nebo ne a nakonec co mám dojem, že mi aspoň trochu fungovalo a pomohlo..:
- Kartičky
- Zapisování & Přepisování
- Podtrhávání zvýrazňovačem & štítky
- Opakování si jednotlivých bodů a vět nazpaměť
- Říkat si to nahlas = slyšet to
- Nahrávání
- Zábava/Legrace
Začneme těmi kartičkami, které můžete vidět hned na první fotce. Na ty jsem upřímně přišla díky své oblíbené bloggerce a youtuberce MF, která mi na ně dala tip jako první, ale musím říct, že vážně fungují. Já je využila třeba na učení se angličtiny, se kterou trochu bojuji, na maturitní zkoušku a myslím, že to pomáhá ve více než v jednom výše zmíněném bodě.
- Za prvé si tam vypíšete to, co je podle vás nejdůležitější a tím pádem, i kdyby jste neuměli nic dalšího, tak byste měli umět k té zkoušce alespoň to podstatné - což ale samozřejmě nevylučuje pravidlo, že čím víc toho umíte, tím lépe, alespoň máte větší jistotu, protože vás mají menší šanci přichytit na švestkách
- Když zůstaneme u té výroby kartiček, pominu teď to, že si musíte ty kartičky vytvořit, nejlépe asi ze čtvrtky, kterou já nemám, takže jsem použila čistý bílý klasický papír a pominu i to vyměřování (alespoň přibližné) a "rýsování" a stříhání a posunu se rovnou k tomu psaní:
Díky tomu psaní na ty kartičky se vlastně částečně dostáváme i k dalšímu bodu, který tu částečně otevřu už nyní, ale později bych se mu ještě ráda malinko po věnovala zvlášť a to je psaní, přepisování nebo jak si to chcete nazvat.
Je to jednoduchá rovnice, tím že to vidíte a ještě píšete (tedy se na to musíte soustředit) si to prostě opakujete a neříkám, že to musí fungovat u všech, ale mě to funguje tak, že si to většinou zapamatuji - Když se posuneme k hotovým kartičkám, popsaným základními informacemi a představíme si teď, že už se je učíme, tak se posouváme k dalším bodům - čteme si to, tedy to vidíme a slyšíme zároveň. S tím je spojená další věc, o které budu za chvilku mluvit a to je nahrávání. Když si to, jak to čtete, nahrajete například na záznamník, tak to můžete poslouchat ve sluchátkách pořád. Ale k tomu za chvilku...
- Z těchto všech důvodů si troufám říct, že kartičky jsou nejlepší a proto je naprosto doporučuji, jelikož zahrnují spoustu níže popsaných samostatných bodů v jednom.
Zapisování & přepisování, co k tomu říct. Jak můžete vidět na několika fotkách níže, tak jsem si zapsala všechny maturitní otázky a jelikož se mi nevešli ani do jednoho sešitu, tak jsem si je přepsala rovnou do dvou sešitů. Bylo to z více důvodů, za jedno pro přehlednost, abych měla všechny otázky u sebe a za další, jak už jsem výše zmiňovala pro zapamatovatelnost. Protože čím víckrát to vidíte a píšete, tak i to je větší šance, že si to zapamatujete.
Ještě mě k tomu napadá připsat další bod, který na to neomylně navazuje a to je podtrhávání, nejlépe nějakými barevnými zvýrazňovači anebo využití jakýchkoli štítků či takových těch lepících papírů.. prostě jakýkoliv zvýraznění..
Já jsem si třeba vždycky jinak barevným štítkem lepila stránku, kde mi začínal další předmět. Bylo to pak jednodušší na hledání. No a co se týče zvýrazňovačů, těmi jsem si vždy (pokud možno ve stejné barvě jako byl štítek, ať už byl odstín stejný nebo ne) zvýraznila téma otázky - plácnu, třeba v češtině knihu Romeo a Julie od spisovatele Williama Shakespeara - poté veškeré body nebo podotázky, či jak to nazveme a nakonec veškeré důležité body informativní.
Když se ještě vrátím na chvilinku k těm malým lepícím papírům - různě barevným - ty mají spíš tu výhodu, že když si zapomenete něco zapsat, nebo později zjistíte nějaký fakt, který byste si chtěli připsat/dopsat a už nemáte místo, tak tam nalepíte prostě ten papír a napíšete si ten fakt na něj.
Nevím jak vám, ale mně neskutečně pomáhá zavřít oči a opakovat tu větu, definici nebo prostě to, co se zrovna učíte nazpaměť. Třeba si to říct 20x za sebou, úplně v pohodě - a důležité je nejlépe nahlas, čímž to opět i slyšíte. Předtím je samozřejmě důležité si to pořádně a správně přečíst, abyste se neučili nějakou blbost, ale poté je ještě dobré, když si to i tak zkontrolujete ještě jednou. Tohle je takové učení se "na sílu", ale poslední dobou mi pomáhá nejvíc ze všech.
Další bod mám napsaný říkat si to nahlas, což už jsem zmiňovala asi 3x a momentálně nevím, co k tomu víc říct, jelikož základní definice je už asi každému jasná. Čím více vjemy to vnímáte, tím rychleji si to zapamatujete, teda alespoň tu je ta šance.
No a tím se dostáváme k předposlednímu bodu dnešního článku a tím je nahrávání. Věřím, že nemusím dávat do fotek screenshot záznamníku, že každý ví nejen o čem mluvím, ale i jak to vypadá a funguje. A protože z vás opravdu nechci dělat blbce, to nemám vůbec v úmyslu a je to to poslední co bych chtěla - jen aby si někdo po předchozí větě nemyslel opak - tak k tomu asi řeknu už jen to, že pak je výhoda, že se můžete učit i mimo domov, třeba když sedíte ve vlaku, nebo jste na procházce, jdete si zaběhat, tak místo podcastu si tam pustíte učivo, které potřebujete ke zkoušce.
Samozřejmě občas je potřeba vypnout, takže pokud cítíte, že toho je příliš, tak si pusťte spíš nějakou hudbu, nebo něco u čeho vůbec nemusíte přemýšlet nebo vnímat slova a můžete úplně vypnout.
No a teď k úplně poslednímu bodu dnešního článku a tím je zábava. Mám ozkoušeno, že když jsem třeba unavená a motá se mi jazyk, nebo mám jakýkoli jiný problém (nebaví mě to, jsem příliš unavená, vyzkoušela jsem vše a nic nefunguje a podobně..), tak mi nejvíce pomáhá začít si z toho dělat srandu. Začnu třeba měnit hlas ve všech možných způsobech, přehnaně artikulovat a podobně..
Ještě mě k tomu napadá připsat další bod, který na to neomylně navazuje a to je podtrhávání, nejlépe nějakými barevnými zvýrazňovači anebo využití jakýchkoli štítků či takových těch lepících papírů.. prostě jakýkoliv zvýraznění..
Já jsem si třeba vždycky jinak barevným štítkem lepila stránku, kde mi začínal další předmět. Bylo to pak jednodušší na hledání. No a co se týče zvýrazňovačů, těmi jsem si vždy (pokud možno ve stejné barvě jako byl štítek, ať už byl odstín stejný nebo ne) zvýraznila téma otázky - plácnu, třeba v češtině knihu Romeo a Julie od spisovatele Williama Shakespeara - poté veškeré body nebo podotázky, či jak to nazveme a nakonec veškeré důležité body informativní.
Když se ještě vrátím na chvilinku k těm malým lepícím papírům - různě barevným - ty mají spíš tu výhodu, že když si zapomenete něco zapsat, nebo později zjistíte nějaký fakt, který byste si chtěli připsat/dopsat a už nemáte místo, tak tam nalepíte prostě ten papír a napíšete si ten fakt na něj.
Nevím jak vám, ale mně neskutečně pomáhá zavřít oči a opakovat tu větu, definici nebo prostě to, co se zrovna učíte nazpaměť. Třeba si to říct 20x za sebou, úplně v pohodě - a důležité je nejlépe nahlas, čímž to opět i slyšíte. Předtím je samozřejmě důležité si to pořádně a správně přečíst, abyste se neučili nějakou blbost, ale poté je ještě dobré, když si to i tak zkontrolujete ještě jednou. Tohle je takové učení se "na sílu", ale poslední dobou mi pomáhá nejvíc ze všech.
Další bod mám napsaný říkat si to nahlas, což už jsem zmiňovala asi 3x a momentálně nevím, co k tomu víc říct, jelikož základní definice je už asi každému jasná. Čím více vjemy to vnímáte, tím rychleji si to zapamatujete, teda alespoň tu je ta šance.
No a tím se dostáváme k předposlednímu bodu dnešního článku a tím je nahrávání. Věřím, že nemusím dávat do fotek screenshot záznamníku, že každý ví nejen o čem mluvím, ale i jak to vypadá a funguje. A protože z vás opravdu nechci dělat blbce, to nemám vůbec v úmyslu a je to to poslední co bych chtěla - jen aby si někdo po předchozí větě nemyslel opak - tak k tomu asi řeknu už jen to, že pak je výhoda, že se můžete učit i mimo domov, třeba když sedíte ve vlaku, nebo jste na procházce, jdete si zaběhat, tak místo podcastu si tam pustíte učivo, které potřebujete ke zkoušce.
Samozřejmě občas je potřeba vypnout, takže pokud cítíte, že toho je příliš, tak si pusťte spíš nějakou hudbu, nebo něco u čeho vůbec nemusíte přemýšlet nebo vnímat slova a můžete úplně vypnout.
No a teď k úplně poslednímu bodu dnešního článku a tím je zábava. Mám ozkoušeno, že když jsem třeba unavená a motá se mi jazyk, nebo mám jakýkoli jiný problém (nebaví mě to, jsem příliš unavená, vyzkoušela jsem vše a nic nefunguje a podobně..), tak mi nejvíce pomáhá začít si z toho dělat srandu. Začnu třeba měnit hlas ve všech možných způsobech, přehnaně artikulovat a podobně..
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).