Leden - 2023
Tak nakonec jsem se rozhodla napsat novou verzi shrnujícího článku za měsíc leden, protože mám pocit, že jsem nakonec nasbírala za leden dostatek relativně kvalitních zajímavých fotek a pokud ne konkrétně těch fotek, tak aspoň jejich příběhů.
Většinu fotek, které jsem dříve dávala do shrnujících článků můžete aktuálně během měsíce vidět na stories na mém IG, kam teď přidávám jak divá a dost mě to baví. Takže pokud chcete vidět aktuality, pokud chcete vědět, co se v mým životě zrovna odehrává a nechcete o nic přijít, určitě tam mrkněte a začněte mě sledovat. Prokliknout se můžete třeba výše na stránce v odkazech na ostatní sociální sítě, anebo mě tam najdete normálně pod pseudonymem @karolina.novackova.
Každopádně některé fotky i z tohoto článku se ve stories objevili, ale ne všechny. Upřímně k tomuto článku jsem došla tak, že jsem si dávala stranou fotky, které se mi líbily a chtěla jsem si je uložit i zde na blogu, ale vlastně jsem nevěděla jak článek pojmenovat. Druhý impuls byl, že jsem objevila poměrně dost nových videí, které níže v článku uvidíte pod sekcí Rozvojová videa. Říkala jsem si, že určitě budu psát shrnující článek za celý rok zase a tak bych mohla dát všechny odkazy tam, ale pak jsem si říkala, že nejen že už nebudou vůbec aktuální, že bůh ví, zda pak všechny dohledám, ale také by jich tam bylo enormně moc a nikdo z vás by to asi nechtěl procházet všechno naráz. Takže to byly impulsy k tomu, aby vznikl tento shrnující článek a říkala jsem si, že vám tak aspoň ukážu jak by to vypadalo a zda byste o to měli zájem.
No a teď už k věci. K fotkám.
Během měsíce jsem byla na spoustě krásných procházkách. Většinou s Bárnym. V zimních měsících miluji sníh a i když většinou téměř hned začal zase roztávat, párkrát se nám ukázal. A jeho kombinace s mrazivým vzduchem a se sluníčkem byla fenomenální.
Pak tu mám fotku ze dne, kdy jsem si nutně potřebovala omýt hlavu. Dva dny před tím jsem byla v práci, takže tam to úplně nešlo a už to vážně bylo akutní. Jenže jak jsem zjistila poté, co jsem sdílela fotku, že si ředím studenou vodu z kohoutku vodou ohřátou v rychlovarné konvici (které jsem tam vylila asi 4, než se v tom dalo aspoň trochu koupat a i tak bylo málo vody a bylo to narychlo, protože to rychle chladlo), tak mi bylo napsáno od kamarádky z dětství, že v Opatovicích prasklo potrubí (což viděla na Facebooku, na který já chodím opravdu minimálně co mám IG) a proto teplá voda neteče. Jak mi psal pak velmi blízký kamarád, tak teplá voda netekla 60 000 domácností, ale to jsem si v tu chvíli opravdu nezjišťovala. Každopádně byl to takový originální okamžik, který se vám nestane každý měsíc.
Když mluvíme o tom, co se neděje každý měsíc, tak jsou to volby. Během ledna jsme si odvolili nového prezidenta České republiky a to jak asi všichni víme je pan generál Petr Pavel.
Gratuluji a doufám, že pane prezidente dodržíte co jste sliboval během kampaně a dokážete, že jste byl dobrá volba, že jsme opět neskočili jen na sladké řečičky!
Většinu fotek, které jsem dříve dávala do shrnujících článků můžete aktuálně během měsíce vidět na stories na mém IG, kam teď přidávám jak divá a dost mě to baví. Takže pokud chcete vidět aktuality, pokud chcete vědět, co se v mým životě zrovna odehrává a nechcete o nic přijít, určitě tam mrkněte a začněte mě sledovat. Prokliknout se můžete třeba výše na stránce v odkazech na ostatní sociální sítě, anebo mě tam najdete normálně pod pseudonymem @karolina.novackova.
Každopádně některé fotky i z tohoto článku se ve stories objevili, ale ne všechny. Upřímně k tomuto článku jsem došla tak, že jsem si dávala stranou fotky, které se mi líbily a chtěla jsem si je uložit i zde na blogu, ale vlastně jsem nevěděla jak článek pojmenovat. Druhý impuls byl, že jsem objevila poměrně dost nových videí, které níže v článku uvidíte pod sekcí Rozvojová videa. Říkala jsem si, že určitě budu psát shrnující článek za celý rok zase a tak bych mohla dát všechny odkazy tam, ale pak jsem si říkala, že nejen že už nebudou vůbec aktuální, že bůh ví, zda pak všechny dohledám, ale také by jich tam bylo enormně moc a nikdo z vás by to asi nechtěl procházet všechno naráz. Takže to byly impulsy k tomu, aby vznikl tento shrnující článek a říkala jsem si, že vám tak aspoň ukážu jak by to vypadalo a zda byste o to měli zájem.
No a teď už k věci. K fotkám.
Během měsíce jsem byla na spoustě krásných procházkách. Většinou s Bárnym. V zimních měsících miluji sníh a i když většinou téměř hned začal zase roztávat, párkrát se nám ukázal. A jeho kombinace s mrazivým vzduchem a se sluníčkem byla fenomenální.
Pak tu mám fotku ze dne, kdy jsem si nutně potřebovala omýt hlavu. Dva dny před tím jsem byla v práci, takže tam to úplně nešlo a už to vážně bylo akutní. Jenže jak jsem zjistila poté, co jsem sdílela fotku, že si ředím studenou vodu z kohoutku vodou ohřátou v rychlovarné konvici (které jsem tam vylila asi 4, než se v tom dalo aspoň trochu koupat a i tak bylo málo vody a bylo to narychlo, protože to rychle chladlo), tak mi bylo napsáno od kamarádky z dětství, že v Opatovicích prasklo potrubí (což viděla na Facebooku, na který já chodím opravdu minimálně co mám IG) a proto teplá voda neteče. Jak mi psal pak velmi blízký kamarád, tak teplá voda netekla 60 000 domácností, ale to jsem si v tu chvíli opravdu nezjišťovala. Každopádně byl to takový originální okamžik, který se vám nestane každý měsíc.
Když mluvíme o tom, co se neděje každý měsíc, tak jsou to volby. Během ledna jsme si odvolili nového prezidenta České republiky a to jak asi všichni víme je pan generál Petr Pavel.
Gratuluji a doufám, že pane prezidente dodržíte co jste sliboval během kampaně a dokážete, že jste byl dobrá volba, že jsme opět neskočili jen na sladké řečičky!
Musím říct, že jsem během těch 14 dní, mezi 1 a 2 kolem voleb, ztratila trochu energii a náladu jít volit, protože mě to už trochu znechutilo. Vím, že jsem u prvního kola voleb citovala Marka Lamboru s tím, že se mi jeho výrok líbil, ale zároveň během těch 14 dní se vyjádřil i Igor Chaun, který říkal něco ve smyslu, že i nevolit je volba a můj velmi blízký kamarád k tomu ještě dodal, že nevolit je též vyjádření názoru a když nemáš kandidáta, za kterého bys dal ruku do ohně, tak je lepší k těm volbám nejít, protože volby nejsou od toho, aby se volilo "menší zlo", pořád je to zlo.
Musím říct, že tento výrok na mě též velmi zapůsobil a nevím jestli si protiřečím, ale souhlasím s oběma názory a možná ještě pevně hledám svůj názor v tomto trochu kontroverzním tématu. Každopádně jsem chtěla říct, že jsem před druhým kolem zvažovala 2 ze 3 možností a Andrej Babiš v nich od začátku chyběl. Zvažovala jsem, že buď vůbec k druhému kolu voleb nepůjdu, a když půjdu, tak to hodím generálu Petru Pavlovi.
Do poslední chvíle jsem nevěděla co si vyberu, spíš jsem byla nakloněna volbě číslo 1. a podle výsledků by se asi nic nestalo, kdyby jsem tak učinila, ale 28. ráno mamka pustila prezidentské volby v televizi, a když jsem to poslouchala, tak jsem si říkala, že by mě hanba fackovala, kdyby jsem seděla doma na zadku a na hrad proto usedl pan Babiš. Bála jsem se, že půjde o každý hlas a že to bude těsné!
Během ledna jsem si také zajela do Pardubic za kamarádem, do čajovny Chelsea, z čehož jste viděli už článek na blogu, který vyšel už asi deset dní zpět.
No a pak tu mám hodně fotek týkajících se nějakým způsobem práce. Ty čtyři fotky, co jsou tak podobné, že skoro stejné jsou z nových záchodků, které využíváme v práci během rekonstrukce našich starých záchodů. A proto jsme v práci částečně zase na stavbě, protože jak můžete vidět níže fotky ze stavby, tak takhle zatím postoupila rekonstrukce našich záchodů. Řeknu vám, že když se otevřou dveře do chodby, kde se nacházejí staré záchody, a kterou musíte stejně projít, abyste se dostali na záchody nové, tak to momentálně je jako když sněží prach a omítka. Fakt veselé.. ale aspoň se tam nenudíme, že?! No a fotka, na které je můj stín, to je zase fotka z cesty do práce pro změnu.
No a pak tu mám hodně fotek týkajících se nějakým způsobem práce. Ty čtyři fotky, co jsou tak podobné, že skoro stejné jsou z nových záchodků, které využíváme v práci během rekonstrukce našich starých záchodů. A proto jsme v práci částečně zase na stavbě, protože jak můžete vidět níže fotky ze stavby, tak takhle zatím postoupila rekonstrukce našich záchodů. Řeknu vám, že když se otevřou dveře do chodby, kde se nacházejí staré záchody, a kterou musíte stejně projít, abyste se dostali na záchody nové, tak to momentálně je jako když sněží prach a omítka. Fakt veselé.. ale aspoň se tam nenudíme, že?! No a fotka, na které je můj stín, to je zase fotka z cesty do práce pro změnu.
Během ledna jsem si i něco přála, když jsem snad poprvé doopravdy viděla padat po nebi hvězdu jak se říká.
A taky se stalo pár vtipných historek.. například, když mi zazvonil jednoho dne do práce budík a já prudce zvedla hlavu, jak jsem se lekla, tak jsem se nějak udeřila nosem do zdi. Nevím jak se mi to povedlo, naštěstí krev netekla, ale bolelo to asi 5 minut, takže rána to byla celkem slušná. 😂
Během ledna jsem taky někde něco chytla asi, takže na jeden den mě to vyplo úplně a pak jsem brala doplňky stravy (houby, lichořeřišnici, koloidní stříbro) - určitě na houby v budoucnu plánuji článek -, abych podpořila svou imunitu v boji.
Rozvojová videa:
- Vendula Šmídke - Hovory ze země
- Rostislav Konopa
- Hynek Medřický
- Hynek Medřický - Cukrfree
- Hynek Medřický - Cukrfree (2. díl)
- Jan Rak & Barbora Englischová
- Pavel Rataj
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).