Produktivnost
Asi týden zpět jsem si uvědomila, že svoje volné dny skoro vždy úplně promrhám. Většinou totiž strávím den ležící na gauči u televize a maximálně vyvenčím psi, něco uvařím/upeču, případně si vyřídím něco dalšího, ale stejně ze 24 hodin, který den má, strávím asi 8 - 10 hodin spánkem a z těch zbylých 14 - 16 hodin strávím takové 2/3 právě u televize. 😔
A vzhledem k tomu, že když jsem si to uvědomila, tak mě to opravdu začalo štvát, tak jsem si napsala určité základní, startovací body, které hodlám zařadit do své denní rutiny na všechny volné dny, které nebudu v práci, ale ani nebudu nikde na výletě či jinde, prostě zcela prázdné dny. Tyto body vám za chvíli ve zkratce tady zapíšu a popíšu.
Upřímně jsem si to ale uvědomila jen díky tomu, že jsem měla rozházený spánek. První den jsem šla spát v 23:00h. a v 1:22h. jsem koukala na hodiny kolik je, protože mi přišlo, že se převaluji nějak dlouho. A taky že ano. Zároveň jsem tím vzbudila mamku, tak jsem se alespoň napila, protože jsem měla žízeň, že bych snad vypila potok a zase jsem zalehla. Podle mě už jsem byla tak vyřízená, že nejdéle v 1:30h. jsem vytuhla, každopádně upozorňuji, že bez budíku, jsem vstala asi v 7:18h.
V tu chvíli jsme se s mamkou shodli, že se musím pořádně zaměstnat, abych vydržela až do večera. Takže jsem byla nakoupit suroviny, které mi chyběli, dělala jsem psí dort a pro nás roládu s lesním ovocem, brzy vám na ní dám recept. Pak jsem uklízela, asi 2x ne-li 3x jsem myla nádobí.
Lítala jsem stále s pejsky ven, za ten den jsem byla asi 6x, z toho minimálně 2 docela dlouhé procházky a 1 taková střední, ale jelikož bylo vedro a Arse táhne na 14 let, tak jsem se snažila být hlavně ve stínu a vlastně jsme pak seděli pod stromy, aby se mohla válet a užívat si pohodu.
No každopádně pointa tohoto příběhu je, že jsem si šla lehnout asi v 22:00h. v domnění, že budu naprosto a totálně vyčerpaná, když jsem málo spala a celý den se vlastně nezastavila. Realita však byla taková, že jsem se asi kolem 23:00h. vstala zase podívat jak dlouho se převaluji a zároveň jsem si vzala z lékárničky Nasivin, protože přes ucpaný nos jsem skoro nemohla dýchat. Každopádně to je nepodstatný detail.. nevím v kolik jsem usnula nakonec, ale byla jsem vzhůru asi v 6:45, naštěstí mě pak dohnala trochu únava a vzbudila jsem se nakonec asi v 10:00 - 10:30h.
No a pak jsem zjistila, že nám nefunguje Wi-Fi, takže proto nevyšel dva dny článek, ale to už víte ze včerejšího článku Snídaňový update, kde jsem vám to psala, i se slibovaným příběhem.
Každopádně - vím, dnes to slovo píšu pořád dokola už po několikáté, avšak nevím jak to slovo nahradit - se teď zaměřím teda na ty body a pak vám sem dám pár fotek z toho dne po první téměř probdělé noci, ale ne všechny, něco z toho bude až v tom receptu na roládu a něco v článku, kde budu shrnovat hlídání Arsulinky.
A vzhledem k tomu, že když jsem si to uvědomila, tak mě to opravdu začalo štvát, tak jsem si napsala určité základní, startovací body, které hodlám zařadit do své denní rutiny na všechny volné dny, které nebudu v práci, ale ani nebudu nikde na výletě či jinde, prostě zcela prázdné dny. Tyto body vám za chvíli ve zkratce tady zapíšu a popíšu.
Upřímně jsem si to ale uvědomila jen díky tomu, že jsem měla rozházený spánek. První den jsem šla spát v 23:00h. a v 1:22h. jsem koukala na hodiny kolik je, protože mi přišlo, že se převaluji nějak dlouho. A taky že ano. Zároveň jsem tím vzbudila mamku, tak jsem se alespoň napila, protože jsem měla žízeň, že bych snad vypila potok a zase jsem zalehla. Podle mě už jsem byla tak vyřízená, že nejdéle v 1:30h. jsem vytuhla, každopádně upozorňuji, že bez budíku, jsem vstala asi v 7:18h.
V tu chvíli jsme se s mamkou shodli, že se musím pořádně zaměstnat, abych vydržela až do večera. Takže jsem byla nakoupit suroviny, které mi chyběli, dělala jsem psí dort a pro nás roládu s lesním ovocem, brzy vám na ní dám recept. Pak jsem uklízela, asi 2x ne-li 3x jsem myla nádobí.
Lítala jsem stále s pejsky ven, za ten den jsem byla asi 6x, z toho minimálně 2 docela dlouhé procházky a 1 taková střední, ale jelikož bylo vedro a Arse táhne na 14 let, tak jsem se snažila být hlavně ve stínu a vlastně jsme pak seděli pod stromy, aby se mohla válet a užívat si pohodu.
No každopádně pointa tohoto příběhu je, že jsem si šla lehnout asi v 22:00h. v domnění, že budu naprosto a totálně vyčerpaná, když jsem málo spala a celý den se vlastně nezastavila. Realita však byla taková, že jsem se asi kolem 23:00h. vstala zase podívat jak dlouho se převaluji a zároveň jsem si vzala z lékárničky Nasivin, protože přes ucpaný nos jsem skoro nemohla dýchat. Každopádně to je nepodstatný detail.. nevím v kolik jsem usnula nakonec, ale byla jsem vzhůru asi v 6:45, naštěstí mě pak dohnala trochu únava a vzbudila jsem se nakonec asi v 10:00 - 10:30h.
No a pak jsem zjistila, že nám nefunguje Wi-Fi, takže proto nevyšel dva dny článek, ale to už víte ze včerejšího článku Snídaňový update, kde jsem vám to psala, i se slibovaným příběhem.
Každopádně - vím, dnes to slovo píšu pořád dokola už po několikáté, avšak nevím jak to slovo nahradit - se teď zaměřím teda na ty body a pak vám sem dám pár fotek z toho dne po první téměř probdělé noci, ale ne všechny, něco z toho bude až v tom receptu na roládu a něco v článku, kde budu shrnovat hlídání Arsulinky.
- Nejzákladnějším bodem je překvapivě: Být více produktivní - více využívat svůj volný čas (naplno) a nemrhat s ním
- Každý den splnit nějaké určité cíle, které si sama stanovím - realisticky, aby se to časově dalo zvládnout a neměla jsem pak depky, že něco nestíhám.
- Chodit spát nejdéle v 22:00h. a vstávat v 8:00, nejdéle 9:00h.
- Nesahat na elektroniku půl hodiny po probuzení a minimálně stejnou dobu i před usnutím, nejlépe tak 2 hodiny před usnutím
K tomu mám ještě takový podbod, že každý den ráno, než sáhnu na elektroniku, bych měla nejlépe:
- Vyvenčit psa/psy
- Nakrmit psa/psy
- Přichystat si snídani
- Najíst se
- Přichystat (zkrášlit) se na den, ale i co se týče případné přípravy věcí
Na dny, kdy pojedu na nějaký výlet to samozřejmě platí - nejspíš kromě toho spánku (buzení se) - taky, alespoň do značné míry, kam až to půjde.. a stejně tak, když půjdu do práce.
Ale teď už teda jdeme na ty fotky.:
Ale teď už teda jdeme na ty fotky.:
Na první fotce za rebela.. cestou na nákup jsem šla poctivě oklikou, protože tato cesta měla značku zákazu vstupu lidem.. ten chodník totiž opravovali, jenže pak jsem viděla jak tam jede cyklista, jak tam jde rodina s kočárkem a řekla jsem si, že si cestou zpět nebudu zbytečně prodlužovat cestu..
Druhá fotka - nakoupila jsem. Třetí až pátá fotka nákup a dva zvědaví a (viz. Arsa držící mrkev a vytahující ji z tašky) hlavně drzí pejsci.
Druhá fotka - nakoupila jsem. Třetí až pátá fotka nákup a dva zvědaví a (viz. Arsa držící mrkev a vytahující ji z tašky) hlavně drzí pejsci.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).