Praha

Jak už jsem řekla v předchozím článku, tímto článkem bych chtěla hlavně vyplnit časové mezery mezi konkrétními články, které už venku jsou.
Začínám tedy, řekla bych poměrně logicky, první částí dne, kdy, jak mám pocit, jsem už zmiňovala, že jsme vystoupili na nádraží ve Vršovicích a šli do Havlíčkových sadů ke Grébovce. I z tohoto tu nějaké fotky mám. Ale to maličko asi předbíhám, nejdříve bych asi měla říct, že jsme se každý sám dopravili do Prahy a sešli se na hlavním nádraží.
Co se událo v Grébovce jsem vám už sdělila hned v druhém článku, pokud jste nečetli, tak zde vám dávám odkaz na článek Grébovka. Některé fotky z Grébovky jsem vám dala i sem, stejně jako ze všeho ostatního a to, když jsem si nebyla jistá tím, že se mi ty fotky líbí natolik, abych je dala do toho konkrétního článku. Většinou tyto fotky dávám do shrnujícího článku, ale tentokrát ne.
Následně jsme se vydali přes všechny možné sady, které už si ani nepamatuji všechny, ale určitě mezi nimi byly Sady Svatopluka Čecha, Riegrovy sady nebo Rajská zahrada. Mířili jsme k Žižkovské věži (u té jsem byla již podruhé a bylo to první místo v Praze, kde jsem konečně trochu věděla, kde jsme). Ještě bych zde možná pro zasmání mohla sdělit, jak si ráda upravuji názvy a tak jsem Žižkovskou věž trochu omylem přejmenovala na Žižkovu. Nevím jak se mi to z té pusy podařilo vypustit, ale zjevně podařilo.
K těm sadům Svatopluka Čecha, potkali jsme tam mladý pár s pejskem. Byl to německý ovčák, měl náhubek a my máme podezření, jestli nebyl/není bitý.. protože to nebylo normální jak byl slyšet, jak kňučel, kvílel, naříkal. Bohužel jsme s tím nemohli nic dělat, protože před námi mu nic nedělali a tohle se těžce dokazuje, když to nevidíte, ale u žádného psa jsem tohle snad ještě nezažila. My už byli skoro někde jinde, v jiných sadech, ale pejska jsme bohužel stále slyšeli. Tak to píšu asi spíš jen proto, abychom byli vůči tomuto více pozorní a neodkláněli se od toho. V Praze je hodně lidí a pokud byl takhle slyšet i venku, musí být slyšet i v soukromí, v domě/bytě, kde bydlí. Takže pokud získáte někdo takové podezření, volejte prosím policii nebo rovnou záchranou stanici, prostě někoho, kdo to prošetří a pejska odebere pokud se zjistí, že je opravdu týraný. Rozhodně lepší, než před tím zavírat oči a nechávat pejska v takových podmínkách napospas takovému osudu.
Můžu vám říct, že vím o lidech, kteří, ačkoliv to nebyli přímo mí sousedé, nebydleli daleko, byli to pravda feťáci, o tom se zde v ulici celkem vědělo, protože dělali určitý rozruch poměrně často a zjistila jsem asi dva roky zpět, že ubili svého (bojového) psa k smrti. Nevím kde skončil, je mi ho líto, je to těžké, ale kdyby sousedi, kteří je měli přes zeď a museli něco slyšet s tím něco dělali, pejsek mohl dnes ještě žít. Tak to jen taková odbočka.

Přemýšlela jsem, že zkusím nějak sesumírovat fotky tak, aby šli po částech dne za sebou a chtěla jsem pokračovat s další částí dne až po prvních fotkách. Ale pak mi došlo, že bych jako úvodní fotky ráda dala fotky z předposlední části dne na Trojském mostu (nevím proč jsem teď málem napsala Tyrolském, tak to jen kdyby byl nějaký překlep, abyste věděli, že nejsem tak blbá, že bych nevěděla jak se to jmenuje, ale jak píšu a myšlenky mám napřed, tak jsem spíš nesoustředěná) a tak jsem se rozhodla, že teď budu pokračovat normálně dál a dole pak bude prostě koláž fotek z celého dne najednou. Tak snad vám to takhle bude vyhovovat také.
Poté jsme vyrazili směr Stromovka, na kterou vám sem dávám odkaz, a o které jsem vám psala tuším ve třetím článku zde na blogu.
Po cestě do Stromovky jsem začala teprve právě točit ta videa, která snad zpracuji konečně už dnes večer, abych vám je mohla co nejdříve vydat. Jak jsem řekla, neslibuji, že bude video na styl vlogu, ale myslím, že bych vám ty záběry mohla dát alespoň do stories. Po cestě jsme samozřejmě i fotili a právě to jsou ty fotky, které uvidíte zamíchané mezi jinými níže.
Pak jsme už dorazili do několikrát výše zmíněné Stromovky, o které vám píšu ve výše zmíněném článku, kde máte i odkaz a po Stromovce šli do restaurace Cross club, nebo oni to mají popsané jako kavárna, každopádně odkaz vám dávám tady.
V Crossu jsme si dali výborné čaje s názvy Mate IQ a ještě lepší byl za mě můj Tuareg. A k jídlu jsme si dali vegan kimchi burger s karamelizovaným tofu, kimchi, vegan majonézou, koriandrem a hranolky a jako druhé červené kari se zeleninou a jasmínovou rýží. Musím říct, že teda to kari za mě pálilo více než celý burger (dali jsme si to půl napůl, abychom mohli ochutnat oboje). Ale jinak ano, bylo to moc dobré a obsluha byla skvělá!
Ještě mě ke Crossu napadá říct, hledali jsme chvíli, kudy přesně se tam vchází, tak nevím jestli se mi to podaří správně popsat, ale pokusím se. Z venku vcházíte takovou "bránou" z toho železa do zahrádky a víceméně přímo naproti té "bráně" jsou takové světlé dveře (nepamatuji si, zda jsou konkrétně bílé, krémové nebo světle šedé, každopádně jsou světlé a mají takové madlo). Vypadají spíš jak dveře do míst, kam můžou jen zaměstnanci, ale je to vstup i pro hosty. A pak po schodech vystoupáte do prvního patra. Všude jsou cedulky, měly byste to najít.
No a to je asi i ke Crossu všechno. Jo možná ještě jen, mám takový dojem, že se tam dá platit pouze hotově, takže pokud jste jako já a nosíte všude s sebou jen karty, tak sem si prosím pěkně vyberte hotovost. Jo a ještě takový funny závěr Crossu, předešlý den v Grébovce jsme potkali mladý pár.. věřili byste tomu, že ve velké Praze je svět tak malý, že ten samý pár potkáme i zde v Crossu? 😂
Po Crossu jsme šli na MHD směr Botanická zahrada, na kterou vám sem dávám odkaz. K tomu asi nemám co dodat. Zmínila jsem o ní vše ve výše zmíněném článku o ní. Včetně toho, že naproti je Trojský zámek.
Večer jsme se přesunuli do čajovny U Kostela, kterou už jsem taky zmínila několikrát a vše o ní, jsem vám řekla opět v článku o ní. No a po opuštění čajovny jsme se vydali na tramvaj, která nás odvezla na hlavní nádraží, kde jsme nastoupili na vlak a tak jsme se rozloučili s Prahou. Zde naše cesta po krásné Praze končí.. já se budu těšit zase příště, moc jsem si to zde užila.
A doufám, že vám se článek líbil. Užijte si fotky a uvidíme se zase příště. Tak pa 👋