Čajovna U Kostela
Na poslední část dne jsme se přesunuli z Botanické zahrady někam, kam jsme chtěli zajít během celého dne, ale zatím nám to nevycházelo a to do čajovny. I přestože jsme se na internetu dočetli spíše negativní recenze, vybrali jsme si nakonec Čajovnu U Kostela, kolem které jsme už jednou ten den šli.
Co bych vám tak k dnešnímu článku řekla. Vrátím se asi k špatným recenzím a začnu od začátku. Recenze tam byly pouze tři, z toho právě dvě špatné. My jsme v této čajovně byli velmi spokojení, shodli jsme se na tom, že jim tam musíme napsat nějakou dobrou recenzi, protože z našeho pohledu ty negativní musel psát někdo řekněme slušnou formou rozmazlený. Za nás nám přišlo, že hledal chyby tam kde nejsou.
Kvalita jídla byla poměrně vysoká (ačkoliv možná Hummus u nás v Hradci mi chutnal víc). Tím se dostáváme k občerstvení. Dali jsme si čaj s názvem Dračí oči a dostali výklad od pána, jak název tohoto čaje vznikl a že takto se to v původním jazyce opravdu nejmenuje.. ale už bych vám to zase nebyla schopná převykládat celé. Čaj musím říct byl velmi dobrý!
K jídlu jsme si dali nejdříve jen dvě věci. Parťák něco, co se jmenovalo jako Bába Ganuž a já si opět dala Hummus - oboje s olivovým olejem, citrónovou šťávou a pitou řekla bych! Teda pokud si dobře vzpomínám. Oboje bylo dobré, ale jelikož jsme zajedno byli poměrně hladový a taky se sem příště už vrátit ani jeden neplánujeme (ne proto, že bychom s touto čajovnou měli nějaký problém, ale spíš proto, že chceme poznat i nějakou jinou, když jich je po Praze tolik), že jsme si řekli, že ze zvědavosti napůl vyzkoušíme i jejich zeleninový kuskus. A taky nebyl špatný, řekla bych, že byl zajímavý!
To je asi vše, co jsem vám dnes chtěla povědět. Pak už jsme se vydali na cestu domů a naše putování po Praze tím skončilo. Ale nebojte, ještě vyjde článek zítra. Můžu asi prozradit, že ten článek bude zaměřen na Prahu obecně a to konkrétně na ty chvíle, které se do těchto konkrétních článků nevešli.
Teď už vás nechám si prohlédnout níže fotky mě, interiéru a jídla/pití v co nejvyšší možné kvalitě, co se nám s tím osvětlením povedlo dosáhnout a já doufám, že se vám článek líbil, protože se loučím a budu se těšit zase příště. Tak pa 👋
Co bych vám tak k dnešnímu článku řekla. Vrátím se asi k špatným recenzím a začnu od začátku. Recenze tam byly pouze tři, z toho právě dvě špatné. My jsme v této čajovně byli velmi spokojení, shodli jsme se na tom, že jim tam musíme napsat nějakou dobrou recenzi, protože z našeho pohledu ty negativní musel psát někdo řekněme slušnou formou rozmazlený. Za nás nám přišlo, že hledal chyby tam kde nejsou.
Kvalita jídla byla poměrně vysoká (ačkoliv možná Hummus u nás v Hradci mi chutnal víc). Tím se dostáváme k občerstvení. Dali jsme si čaj s názvem Dračí oči a dostali výklad od pána, jak název tohoto čaje vznikl a že takto se to v původním jazyce opravdu nejmenuje.. ale už bych vám to zase nebyla schopná převykládat celé. Čaj musím říct byl velmi dobrý!
K jídlu jsme si dali nejdříve jen dvě věci. Parťák něco, co se jmenovalo jako Bába Ganuž a já si opět dala Hummus - oboje s olivovým olejem, citrónovou šťávou a pitou řekla bych! Teda pokud si dobře vzpomínám. Oboje bylo dobré, ale jelikož jsme zajedno byli poměrně hladový a taky se sem příště už vrátit ani jeden neplánujeme (ne proto, že bychom s touto čajovnou měli nějaký problém, ale spíš proto, že chceme poznat i nějakou jinou, když jich je po Praze tolik), že jsme si řekli, že ze zvědavosti napůl vyzkoušíme i jejich zeleninový kuskus. A taky nebyl špatný, řekla bych, že byl zajímavý!
To je asi vše, co jsem vám dnes chtěla povědět. Pak už jsme se vydali na cestu domů a naše putování po Praze tím skončilo. Ale nebojte, ještě vyjde článek zítra. Můžu asi prozradit, že ten článek bude zaměřen na Prahu obecně a to konkrétně na ty chvíle, které se do těchto konkrétních článků nevešli.
Teď už vás nechám si prohlédnout níže fotky mě, interiéru a jídla/pití v co nejvyšší možné kvalitě, co se nám s tím osvětlením povedlo dosáhnout a já doufám, že se vám článek líbil, protože se loučím a budu se těšit zase příště. Tak pa 👋
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).