Stromovka

Stromovka! Je nádherná, krásně podzimně zbarvená i teď velmi fotogenická a to jsem se bála, že bude seschlé listí a nebude se zde dát fotit. Některá místa mi přišla velmi originální. Třeba jako okolí stromu na ostrově (uprostřed Stromovky), co je hned na prvních fotkách.
Ve Stromovce bylo těch zážitků mnohem více než předchozí den v Grébovce. Teď si nejsem jistá, jestli jsem vám to říkala už včera, nebo jestli jsem na to zapomněla, ale určitě se chci do Prahy vrátit. Poprvé bych tam ráda už letos v prosinci na advent, abych mohla nafotit vánoční Prahu, ale přijde mi, že bych se tam ráda vrátila zejména na jaře nebo v létě a prošla znovu celé parky. Přijde mi, že by bylo potřeba si na každý ten park vyhradit celý jeden samostatný den.
Ze Stromovky mám jen tři body, které bych vám chtěla sdělit, týkající se pejsků. Pak taky to, jak jsem byla svědkem lovu ptáků. Něco o místě v okolí a také třeba příběh o té lávce, kterou jsme se dostali na ostrov.
Začala bych asi postupně nad Stromovkou je takový klášter. Místo, které vypadá velmi klidně a úplně byste zapomněli, že jste v Praze. Odtamtud pochází ty fotky mezi stromy u jezírka, na lavičce před žlutou budovou, kterou je právě zmíněný klášter (ten jsem na internetu našla pod názvem Stromovka Royal Park), u brány, s domem za sebou, nebo s výhledy. Asi to není úplně Stromovka, ale je to její bezprostřední blízkost a právě proto jsem se rozhodla to zde také zařadit.
Když se přesuneme k příběhům psů, tak první, který se stal ještě před tím, než jsme objevili výše zmíněné kouzelné místo, se odehrál, když jsme dorazili do Stromovky a začali fotit první fotky. Já v tom světlém oblečení seděla (na igelitce) v listí, bála se, že budu špinavá a přiběhl ke mně jeden pejsek, který by si asi hrál.. měl hroznou radost, že jsem v jeho výšce, panička se mi omlouvala, pejsek byl roztomilý, akorát jsem se bála, že na mě skočí a focení skončí dřív než začalo, ale naštěstí to dobře dopadlo.
Druhý se odehrál, když jsem se fotila na mostě s posezením (fotka je vedle sochy, do které jsem prostrkovala hlavu), když jsem odcházela z mostu, potkala jsem majitelé s pejskem, který si hrál s takovou radostí a energií, že popadl klacek, obří klacek, tak obří, že jak ho zvedl, tak klacek byl dost dlouhý na to, aby byl ve výšce mého oka a bylo o milimetry, aby mi ho nevypíchl. Byla to sranda, ale jen díky tomu, že jsem se včas vyhnula, kdyby mi to oko vypíchl, už by to taková sranda nebyla.
No a poslední pejsek, to chci apelovat spíš na páníčky. Když už jsme pomalu odcházeli ze Stromovky potkali jsme dospělý pár už v pokročilejším věku s pejskem, který dorážel na labuť. Štěkal na ní a štěkal, až jsem fakt měla strach, že po něm labuť vyběhne a majitelé se smály a nic nedělali.. kdyby ta labuť vyběhla, což se díky bohu nestalo, zasloužili by si to bolestné klovnutí mnohem více než pes, který na rozdíl od nich nemá rozum a proto si myslím, že by s tím majitelé měli něco dělat a předcházet podobným nepříjemnostem.
Taky jsem ten den začala natáčet, ale ještě jsem videa nestihla zpracovat.. neslibuji, že to vyjde jako video, uvidím co z toho vyšlo, musím se naučit točit tak, aby to bylo použitelné, ale zkusila bych vám to případně vydat aspoň do stories na Instagramu. Prošli jsme spoustu míst v Praze v okolí Karlína, Florence, Holešovic.. a určitě i dalších, na některých těch místech jsem už byla a podívala jsem se tam znovu, opravdu mi přišlo, že všechno je od sebe kousek, i když je Praha tak velká.. moc se těším až poznám její další část. Z tohoto výletu jsem opravdu nadšená.
Co se týče toho ptáčka, to řeknu jen ve zkratce.. jdeme si tak Stromovkou a najednou se nad našimi hlavami ozve rána a při pohledu na oblohu vidíme dva ptáky v jednom. Respektive jak jeden pták drží v pařátech druhého a letí s ním pryč. V okolí lítalo hodně racků, takže to byl pravděpodobně racek a pravděpodobně chytil Straku. Kousek vedle nás začalo padat bílé peří jak když sněží. Byl to smutný a krásný zážitek zároveň. Straky moc nemusím (z určitých důvodů), ale i tak mi jí bylo líto, i když samozřejmě jak Straka, tak racek potravu potřebuje, ale přišlo mi krásné jak funguje ta příroda a když z oblohy sněžilo peří, tak to bylo jak předzvěst Vánoc, které se už také neúnavně blíží a já pro vás už chystám taky rovnou dva vánoční články.. jsem zvědavá, co přijde dál.
Ale to jsem se rozepsala víc než jsem chtěla. Tak se přesuneme k lávce, která slouží jen k udržování ostrova a nemělo by se na ní stoupat, vstup je na vlastní nebezpečí, ale už i ona sama nám přišla jako extra fotogenické místo a to okolí stromu, které bylo na ostrově.. přišlo mi, že jsme si tam s tím málo vyhrály.. lidé na břehu stály frontu na lávku a proto jsme neměli dost prostoru, ale přišlo mi to jako hezké místo i třeba na piknik, na nějaké rande.
Přemýšlím, zda jsem vám chtěla říct ještě něco, stalo se tam toho za tu poměrně krátkou chvíli (asi tři hodiny) opravdu hodně a to jsme ten park neprošli celý. Bylo to opravdu nádherné místo, je možné, že jsem vám něco sdělit zapomněla, ale přijde mi, že i kdyby, tak sice si sem neuložím vzpomínky, ale i tak je to dlouhé, tak aby vás to bavilo číst. I tak skáču od jednoho k druhému, že to nemůže dávat smysl. Tak vám přeji krásný zbytek dne a uvidíme se zase zítra. Pa 😘