Grébovka
Krásný večer, dneska jsem celý den pracovala na počítači, probírala a zpracovávala fotky, kterých bylo fakt hodně a doufala, že vám stihnu dnešní článek vydat ještě před půlnocí. Bylo to trochu o prsa a vlastně ani nevím, co vše bych vám dnes chtěla říct. Vzpomínám si na to a zapomínám během času stále.
Začala bych asi tím, že vyjde článek, kde bude vlastně trochu větší kontext toho, co se dělo před Grébovkou a po ní, ale vyjde asi až jako poslední, protože tam bude zahrnuto vše i z dalších dní a okolí každého z vydaných článků, které se nevešlo nebo ve většině případů nehodilo do konkrétních článků.
Jak jistě víte, Grébovka se nachází v Havlíčkových sadech kousek od vlakového nádraží Praha - Vršovice. My bydleli v Karlíně a celé jsme to tam museli projít, ale o tom zase příště. Co se týče Grébovky, jsou tam nádherné skály, je to nádherná "budova", absolutně netuším jak se to tam zjevilo. Přijde mi to jako přírodní úkaz, upravený rukou člověka, ale nezjišťovala jsem si k tomu nic, na rovinu říkám, že nevím, zda je to někde na internetu napsané, myslím si, že asi bude..
Fotky níže jsou celkově z Havlíčkových sadů, nejen z Grébovky, ale hlavně z Grébovky.. třeba tam je taková jeskyně schovaná mezi skalami na Grébovce.. boží! Nebo ty výhledy nahoře. Krása..
Přemýšlím, jestli zde byla nějaká událost, o kterou bych se s vámi chtěla podělit, ale kromě toho, že jsme s sebou celý den tahaly kufr mě napadá jen jedna a to, že ačkoliv to na fotkách není moc vidět, tak zde byla spousta lidí (a občas byl fakt boj nemít je na fotkách). A konkrétně tam byla ještě jedna slečna modelka se svou fotografkou, takže jsme tam fotili rovnou dva "páry" (párem myslím fotograf a modelka) a trochu jsme se sobě vzájemně pletly.. no řeknu vám, jsem zvědavá jestli najdu její fotky na Instagramu, jsem zvědavá jaký bude jejich výsledek, protože některé pózy vypadaly zajímavě. A myslím si, že ačkoliv jsme občas bojovali se světlem, se sluncem, tak náš výsledek je krásný a myslím, že jejich bude taky.
Tímto článek asi pomalu ukončím, doufám, že se vám líbil, že se vám budou líbit fotky a snad se uvidíme zase zítra!
Začala bych asi tím, že vyjde článek, kde bude vlastně trochu větší kontext toho, co se dělo před Grébovkou a po ní, ale vyjde asi až jako poslední, protože tam bude zahrnuto vše i z dalších dní a okolí každého z vydaných článků, které se nevešlo nebo ve většině případů nehodilo do konkrétních článků.
Jak jistě víte, Grébovka se nachází v Havlíčkových sadech kousek od vlakového nádraží Praha - Vršovice. My bydleli v Karlíně a celé jsme to tam museli projít, ale o tom zase příště. Co se týče Grébovky, jsou tam nádherné skály, je to nádherná "budova", absolutně netuším jak se to tam zjevilo. Přijde mi to jako přírodní úkaz, upravený rukou člověka, ale nezjišťovala jsem si k tomu nic, na rovinu říkám, že nevím, zda je to někde na internetu napsané, myslím si, že asi bude..
Fotky níže jsou celkově z Havlíčkových sadů, nejen z Grébovky, ale hlavně z Grébovky.. třeba tam je taková jeskyně schovaná mezi skalami na Grébovce.. boží! Nebo ty výhledy nahoře. Krása..
Přemýšlím, jestli zde byla nějaká událost, o kterou bych se s vámi chtěla podělit, ale kromě toho, že jsme s sebou celý den tahaly kufr mě napadá jen jedna a to, že ačkoliv to na fotkách není moc vidět, tak zde byla spousta lidí (a občas byl fakt boj nemít je na fotkách). A konkrétně tam byla ještě jedna slečna modelka se svou fotografkou, takže jsme tam fotili rovnou dva "páry" (párem myslím fotograf a modelka) a trochu jsme se sobě vzájemně pletly.. no řeknu vám, jsem zvědavá jestli najdu její fotky na Instagramu, jsem zvědavá jaký bude jejich výsledek, protože některé pózy vypadaly zajímavě. A myslím si, že ačkoliv jsme občas bojovali se světlem, se sluncem, tak náš výsledek je krásný a myslím, že jejich bude taky.
Tímto článek asi pomalu ukončím, doufám, že se vám líbil, že se vám budou líbit fotky a snad se uvidíme zase zítra!
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).