Knihy

V dvacátém prvním knižním článku na tomto blogu a prvním knižním článku letošního roku bych vám ráda ukázala následné tři knihy.:

Zaprvé, první knihou je kniha Miluj své srdce od Louise L. Hay a Davida Kesslera.

Tato kniha k nám přišla úplnou náhodou a přesně v tu chvíli, kdy jsem jí potřebovala nejvíc.

Mamka jí objevila někde v knihovně. Vůbec jsme po ní nešli. Vlastně jsme ani nevěděli, že existuje. Od autorky už jsme četli knihu Miluj svůj život a tak jsme si řekli, že si přečteme i tuto.

Vůbec jsem od ní neměla žádná očekávání, po pravdě řečeno jsem se na ní ani moc netěšila, oddalovala jsem jí dokud jsem neměla co číst, ale když jsem jí po novém roce konečně otevřela, zjistila jsem, že ta kniha promlouvá přesně k tomu, co sama zrovna prožívám. A to nemůže být náhoda, na takové náhody nevěřím a někteří dokonce říkají, že náhody neexistují.

Kniha je plná afirmací a zaměřuje se na zármutek. Zármutek z rozchodu/rozvodu, zármutek ze ztráty blízké osoby, milovaného domácího mazlíčka, přirozeného potratu anebo třeba práce.

Bylo jen pár dní po smrti Arsinky, když jsem tuto knihu otevřela. Až mě to dojalo, jak to k mé situaci sedělo a líbilo se mi, jak jednotlivé kapitoly byly zaměřeny na konkrétní témata.

Já to přesto zaměřím zejména na ty domácí mazlíčky, i když tu je spousta dalších příkladů. Budu vám níže sdílet ukázky z knihy.

Ukázka číslo 1.:

,,Někdy se lidé nesvěřují se svojí bolestí nad ztrátou domácího mazlíčka, protože se bojí, že by se jim ostatní vysmáli.

Zkuste tuto afirmaci:

Láska, kterou cítím ke svému domácímu mazlíčkovi, je velmi skutečná. Se svým zármutkem se svěřím jen těm, kteří mu budou schopni rozumět."

Ukázka číslo 2.:

,,Jeho život měl pro nás cenu. Tak proč by neměla mít jeho smrt?"

Ukázka číslo 3.:
,,Dnes si na tebe vzpomeneme s velikou láskou v srdci."

Ukázka číslo 4.:
,,Netruchlíme, pokud neexistoval žádný vztah. V tomto kontextu je tedy hloupé myslet si, že nebudeme truchlit pro zvířata, o která jsme se starali a ke kterým nás pojil velmi blízký vztah.
Naši domácí mazlíčci s námi sdílí náš domov - a v mnoha případech i postel - a jsou právoplatnými členy rodiny. Přesto lidé, kteří prožívají zármutek nad zvířetem, které zemřelo, často zjišťují, že musí být velmi opatrní s tím, jak a komu svěřit svoje pocity. Instinktivně vnímají, že jde o zármutek, který jako by nebyli oprávněni cítit - je to zármutek, který lidé mohou považovat za ,méněcenný'."

Ukázka číslo 5.:
,,Skutečností však je, že se zármutkem ze ztráty domácího mazlíčka se lidé nepoperou tak snadno, jak bychom si mohli myslet. Je těžké prožívat zármutek, který mohou lidé považovat za nepřístojný. Prožíváme-li zármutek, znamená to, že jsme milovali. A domácí zvířata k nám často chovají naprosto bezvýhradnou lásku."

Ukázka číslo 6.:

,,A aby byla otázka zármutku ze ztráty domácího mazlíčka ještě složitější, často jsme postaveni před situaci, zda se máme zachovat humánně. Trpí-li na konci života bolestí, i když bychom si přáli, aby žili, často se rozhodneme pro uspávací injekci, aby jejich smrt byla důstojná a aby byli během ní zahrnuti láskou. To nás však může poznamenat ještě více v našem zármutku, když přemýšlíme o tom, zda jsme opravdu udělali tu správnou věc ve správný čas.
Lidé bývají ke zvířatům velmi silně citově připoutáni. Mnoho lidí se ztotožňuje s citátem humoristy Willa Rogerse: ,Jestli nejsou v Nebi žádní psi, až umřu, chci tam, kam šli oni.'"

Ukázka číslo 7.:
,,Ztráta milovaného domácího mazlíčka je v jistém ohledu i náročnější než ztráta milované osoby. Jakmile si pořídíme domácího mazlíčka, automaticky se stáváme tím, kdo se o něj stará po celý jeho život. Stejně jako o děti se o ně staráme, chráníme je, živíme je a dbáme na to, aby byli spokojení. Máme za ně zodpovědnost."

Ukázka číslo 8:
,,Využiji všechny dary, které mi můj domácí mazlíček zanechal.
Jsem vděčný za všechny zážitky, které jsme spolu měli.
Můj milovaný domácí mazlíček bude mít vždy moji lásku."

Ukázka číslo 9.:
,,Lekce, které Homer naučil svého pána

Budu žít tady a teď
Záleží jen na tom, co je tady a teď, a psi to umějí skvěle dokázat. Homer každé ráno vesele vyskočil z postele a těšil se na to, co jej ten den čeká. Nikdy nebyl mrzutý a nezabýval se minulostí. Ke každé nové skutečnosti přistupoval tak, jako kdyby to byl jeho starý dobrý a znovu nalezený kamarád.

Každou zkušenost vnímám tak, jako bych se s ní setkal poprvé.
Homer se radoval z každého jídla, pamlsku, procházky a člověka. A jeho energie a radost byly nakažlivé. Všechno pro něj bylo důvodem pro oslavu. Homer toužil po tom, vychutnávat si život.

Jasně si řeknu o to, co chci.

Homer byl mistr v loudění. Sedl si, upřeně hleděl, žadonil, slintal... Dělal cokoliv, aby dostal, co chtěl. A vždy to zafungovalo. Jeho vytrvalost a houževnatost byly obdivuhodné. A lidé to nevydrželi a pokaždé mu dali pamlsek, pohladili ho nebo si s ním hráli.

Dávám a dostávám bezvýhradnou lásku.

Dávejte a přijímejte lásku. Staňte se elementem, kterým prochází láska oběma směry. Homer měl rád ostatní psy, nejraději měl však lidi. A nejraději ze všeho lidi očichával. Oči se mu rozsvítily, když jej zničehonic pohladil někdo cizí nebo když ho vzali na procházku.

Nesoudím druhé ani sebe.
Nesuďte druhé nebo sebe. Většinu času byl Homer skutečným mistrem Zenu - byl milý, vyrovnaný a klidný. Každého bral takového, jaký je, a nikdy nechtěl někoho měnit."

Ukázka číslo 10.:
,,Najděte si klidné tiché místo, kde vás nebude nic rušit. Zavřete oči, soustřeďte se na svůj dech a postupně zpomalujte nádech a výdech.
V mysli si představte milovanou osobu, kterou jste ztratili. Představte si ji v době, kdy se cítila šťastná.
Nechte ji celou prostoupit vámi samotnými. Vidíte její oči a obličej zářící radostí. Cítíte spojení mezi vámi dvěma, které přetrvává. Nyní řekněte milované osobě cokoliv, co jí chcete říci. Pokud to jde ze srdce, bude to i ona cítit ve svém srdci. Mějte na paměti, že toto spojení zůstalo nepřerušeno, i když milovaná osoba již není ve svém těle.
Zaposlouchejte se do ticha a čekejte na to, co vám bude chtít říci. Jestliže jste si to vyslechli, pokud bylo co, poděkujte jí za to spojení, které přetrvává, a vtiskněte si jej do svého srdce. Zbavte se všech pout, která vás vážou, kromě toho, které přímo pojí vaše srdce se srdcem milované osoby.
Jakmile budete připravení, svoje vědomí směřujte opět ke svému dechu, otevřete oči a uvědomte si sebe ve svém těle. Jak vstanete a odcházíte, milovaná osoba kráčí spolu s vámi. Tou největší pravdou na světě je to, že láska nikdy neumírá."

Omlouvám se za tak dlouhý text a tolika ukázek, dnes to asi bude opravdu dlouhé, ale vlastně všechny tyto myšlenky z knihy jsem si zde chtěla uložit, tak snad vám to nevadí.
K ukázce číslo 8. bych jen chtěla říct, že to jsou afirmace a zejména ty druhé dva řádky jsou tak neskutečně pravdivé, že to sem nešlo prostě nedat. Jinak prvních devět ukázek je z kapitoly o domácích mazlíčcích, ale ta poslední ukázka je z kapitoly o zármutku ze ztráty milované osoby.
Musím říct, že při čtení celé knihy jsem byla v pohodě, ale když jsem se dostala k tématu domácích mazlíčků, zase jsem začala skoro neovladatelně plakat a to jsem si myslela, že už jsem se s Arsinčinou smrtí vyrovnala, protože jsem už pár dní neplakala. Ale jakmile jsem začala číst o zármutku ze smrti domácích mazlíčků, znovu to na mě přišlo.
Ač si troufám říct, že jsem na to nepohlížela tak negativně, jak občas v knize popisovali a částečně jsem s tím už byla vyrovnaná. To jak výše píši jak neskutečně to sedělo na mou situaci, ono částečně se na toto téma (možná paradoxně) zaměřovali i předchozí dvě knihy (Rozhodni se být zdráv - Jan Vojáček a Detoxikuj život - Barbora Englichová), ale tahle to vzala i trochu více do hloubky a zaměřila se i konkrétně na ta zvířata. Původně jsem se na ní netěšila, protože jsem netušila, co od ní očekávat, ale můžu jí doporučit všemi deseti a vychválit jí až do nebes.
Určitě bych si do budoucna chtěla přečíst od Luise i knihy: Uzdrav své tělo, Síla je ve vás, Vděčnost, 21 dní mistrovských afirmací a Zázraky moderních dnů.

Druhou knihou je kniha Kouzlo od spisovatelky Rhondy Byrne, kterou už znáte. Na tomto blogu už jsem jí zmínila v srpnu loňského roku, když jsem vám od ní vydala v knižním článku knihu Tajemství. Pokud jste nečetli, odkaz na článek vám dávám tady, je to až třetí kniha, tak sjeďte dolů a můžete si něco pěkného přečíst (nejen o ní) i tam.

Tato kniha je na 28 dní. Po dobu 28 dní tam máte různé úkoly o vděčnosti. Na tom se máte naučit, jak vděčnost prohlubovat, mít a cítit. Naučit se tak vděčnost používat a její plody sklízet.

A teď k vám budu úplně upřímná.. snažila jsem se to dělat opravdu spolehlivě a pečlivě, ale bohužel asi tak od půlky jsem si spíš úkoly vybírala. Zejména proto, že mi přišlo, že ze sebe vyvolávám v některých případech skoro až falešně vděčnost, že to nejde upřímně a čistě ze mě a to mně osobně celkem vadilo. Takže jsem se snažila dělat to stále pečlivě, ale po svém a s tím, že když si to procvičím na tom, kde mi to opravdu jde už nyní, tak postupně to budu určitě schopná rozšířit i do oblastí, kde mi to aktuálně připadá umělé.

Vlastně jsem se díky této knize dostala zpět k videu MF o zákonu přitažlivosti a o vděčnosti. Znovu mi to připomnělo nejen ty videa, ale i moudra z nich a ohledně této knihy mi to nastínilo ještě lepší úhel pohledu.

Vím, že na stories vám vyšli před touto knihou jiné knihy, jedna z nich je ta níže a další bude jako první v dalším článku, ale já rozečetla úplně jako první tuto, proto zaujala tuto pozici, ale tím, že se čte 28 dní se dočetla z nich až jako poslední. Jinak jak už jsem říkala dříve, běžně nemám ráda víc rozečtených knih najednou, ale zde by to znamenalo, že bych po dobu 28 dní nečetla víceméně vůbec, tak jsem zde udělala výjimku.

No tak toť k této knize, na závěr vám zde dám asi jen miniaturní ukázku.

Ukázka číslo 1.:
,,Mohou to být maličkosti i velké věci. Velikost požehnání totiž není rozhodující, jde o to, kolik požehnání najdete a jak moc jste za každé z nich vděční."

Třetí knihou je kniha Hoď se do pogody od herečky a teď už i spisovatelky Sandry Pogodové a jejího tatínka Richarda Pogody.
Musím říct, že Sandřiny knihy a povídky v nich mě hodně zajímali, protože tomu dávala reklamy, že se lidé u toho nasmějí, jaké měla ohlasy a nevím co všechno. Nevím, možná jsem suchar, ale moje očekávání tedy bylo, že nebudu moci mluvit, jak moc se budu smát a popadat za břicho. Že ten smích nebude k zastavení.
Realita ovšem byla taková, že u nějakých historek jsem se ani neusmála jak moc vtipné mi přišli, u některých jsem se teda usmála, u nějakých se i zasmála (nejvtipnější mi přišla asi povídka Digestoř a Šárikův fireman, možná ještě nějaké další nevyjmenované), ale že bych se vyloženě smála až se za břicho popadala a nemohla přestat, tak to se mi snad nepodařilo ani jednou.

No přemýšlím, co bych vám k této knize ještě řekla, ale smutné je, že mě asi nic už nenapadá.. tak si říkám, že ve finále dobře, že jsem první knihu tak protáhla, protože ty dvě jsem zase extrémně zkrátila a aspoň si zde máte co přečíst.. nic nebudu to prodlužovat, pro dnešek se loučím a uvidíme se příště.