V dnešním, již dvacátém, článku na téma knihy, posledním letošního roku, jsou: Jako první kniha Čajovna v Tokiu opět, jako poslední kniha minulého článku, od Julie Caplinové. Tady než začnu s čímkoliv bych asi řekla, že jsem uvažovala jestli rozečíst nejdříve tuhle knihu anebo tu, kterou uvidíte jako druhou níže, protože mě lákaly hodně obě.. a tímto musím poděkovat knihovně a osobě, která si tuhle knihu zamluvila po mně, protože jednou poradili váze a pak už byl favorit jasný. Jméno hlavní hrdinky mi připomnělo pohádku Shrek. Ano, jak jste asi správně pochopili, touto knihou vás provede Fiona. Čajovna v Tokiu, stejně jako Pekárna v Brooklynu, navazuje na knihu Kavárna v Kodani. Ze začátku mi to vůbec nedošlo, ale když se v knize zmínilo, že Fiona a Avril, o které už po několikáté mluvili, se poznali při cestě do Kodaně, a že dalšími Fioninými kamarádkami jsou Kate a Sophie (která žije ve Spojených státech), tak se mi rozblikalo světélko v hlavě. Jinak, začátek příběhu mi přišel jak př...

Dnes ráno jsem měla jít s kamarádkou na takovou povánoční snídani do Le Waff, zároveň si při cestě vyřídit nějaké pracovní věci a fakt jsem se těšila, ale plány bohužel úplně nevyšli. Kamarádce se v noci udělalo špatně. Musím říct, že mi na to máme nějak pech, protože my jsme tuhle snídani plánovali už před Vánoci, ale vždycky se jedné nebo druhé udělalo nějak špatně, v jednom případě dokonce se synchronizovaně nám oboum v případě menzesu. Každopádně samotné se mi tam úplně nechtělo a do konce roku už asi nebudu mít úplně čas, každý den tam nějaké plány mám a oni mají myslím po novém roce nějak měnit nabídku. Jenže já chtěla zkusit jejich Christmas dream a Sweet story, tak jsem se nakonec rozhodla pro objednávku domů. Což byla taky teda Challenge sama o sobě, protože na Dáme jídlo mi to psalo, že nelze objednat a pak dokonce, že otevírají až zítra v 10:15 a přitom vzápětí se mi na IG objevil příspěvek ve smyslu, že tam jsou dnes pro lidi a těší se na ně. Tak jsem to zkusila znovu, a už...

Tenhle článek jsem letos vůbec psát neplánovala, ale když jsem viděla kolik fotek jsem si v mobilu udělala, tak mi přišlo škoda je jen tak hodit do shrnujícího, když z toho může být samostatný článek. Ve zkratce vám tedy popíšu letošní štědrý den. Ale to, co jsem dostala vám povím v jiném článku, kde zahrnu asi tak nějak všechno, co jsem kde dostala. Jak jste si asi všimli, letos jsem se nakonec rozhodla pro jiné šaty než jsem vám ukazovala v článku štědrovečerní šaty. Ty asi využiji o jiných Vánocích a pak u nás doma za rok. Rozhodovala jsem se do poslední chvíle, které si vzít, ale tyhle jsem měla dřív a byly v plánu, než jsem si koupila ty druhé. Včera jsem už byla u babičky, tak z toho třeba fotky ještě v jiném článku, ale zároveň teď přemýšlím jak to uchopit. Chci si zde na jednu stranu ukládat rodinné fotky, na druhou stranu nechci brát členům rodiny soukromí a ukazovat zde jejich obličeje třeba i proti jejich vůli. Tak to je teď něco, nad čím také opravdu usilovně přemýšlím a mo...

Po Slovanském domě jsme šli skrz Václavské náměstí a tedy i trhy do čajovny, kde jsme si dali i večeři. Přišli jsme asi v sedm nebo čtvrt na osm a jak jsme posléze zjistili, v osm zamykali, takže jsme to měli opravdu z rychlíku. Ještě jsme koukali kde se usadit, všude tam byli stolky namačkané u sebe, místo které jsme si vybrali bylo věčně rezervované pro větší skupiny a tak nás i varovali, že když někdo přijde, že nás budou muset přesunout. Kromě tohoto místa tam byla ještě dvě dobrá, ale obsazená a tak jsme si řekli, že to riskneme a šli si sednout tam. Řeknu vám ještě že jsme se tak rozhodli, protože sedět namačkaní u toho druhého volného stolku a překřikovat hluk těch u stolků okolo, by rozhodně nebylo tak příjemné jako sedět tady bokem a když jsme se usadili, tak jsme teprve zjistili, že zavírají za asi tři čtvrtě hodiny. Čaj, který jsme si objednali byl modrozelený a tuším, že se v překladu do češtiny jmenoval  Železná bohyně milosrdenství nebo tak nějak a na to, že to byl t...

K adventním trhům bude mé vyjádření asi rychlé, takže si pak užijete fotky, kterých předpokládám tu bude víc než textu. Každopádně, dnes je Štědrý den a já vám tedy přeji krásné a klidné prožití vánočních svátků ve zdraví a kruhu těch nejbližších, rozzářená očička vašich dětí a bohatého Ježíška. Doufám, že si tento den užijete bez stresu a už se jenom povezete na vlně atmosféry Vánoc, štěstí a radosti. Doufám, že si pochutnáte na bramborovém salátu, cukroví i chlebíčkách a zakončíte tak letošní krásný advent. A když jsme u toho zakončování, ráda bych též oznámila, že tímto článkem ukončuji vánoční tématiku adventních článků. Články tu ještě nějaké k vydání mám, ale už nejsou typicky vánoční. Asi jste si všimli, že jsem vydávala co nejvíce to šlo.. nemám zatím rozjeté YouTube, tak jsem se rozhodla pro takové vlogmas formou blogu, ale nechtěla jsem to oznamovat dopředu, protože jsem nevěděla jak mi to nakonec všechno vyjde. Nevím jak vy, ale já myslím, že nakonec to vyšlo relativně dobře...

Po odchodu z Lumina Parku jsme metrem přejeli zpět do centra. U východu z placeného prostoru nás ještě stihla zastavit skupina revizorů kontrolující lístky. Ale když jsme se dostali konečně ven do centra, tak jsme to měli asi jen 200 metrů třeba, možná trochu víc, k Slovanskému domu, což byl původní plán a hlavní cíl této cesty. Na fotkách a videích to za nás teda vypadá větší, než to ve skutečnosti je. Jak jsme Lumina park procházeli asi půl druhé hodiny, tak tohle jsme měli projité, i s focením, asi za 10 minut a mohli jsme jít k dalšímu bodu, o kterém vám řeknu zase asi pozítří, protože zítra vydám ještě něco jiného. Chtěli jsme zkusit i Iglú (dobře, já chtěla zkusit), ale jak jsme zjistili, je to asi součástí restaurace. Moc jich tam nebylo a těch pár co bylo byly buď obsazené anebo tam bylo alespoň po někom špinavé nádobí a to člověk opravdu na fotkách mít nechce.. tak jsme to nakonec vzdali. Největší zájem, nejen můj, ale obecně, byl však "překvapivě" o světelný tunel. ...