Knihy

V dnešním, již dvacátém, článku na téma knihy, posledním letošního roku, jsou:

Jako první kniha Čajovna v Tokiu opět, jako poslední kniha minulého článku, od Julie Caplinové.

Tady než začnu s čímkoliv bych asi řekla, že jsem uvažovala jestli rozečíst nejdříve tuhle knihu anebo tu, kterou uvidíte jako druhou níže, protože mě lákaly hodně obě.. a tímto musím poděkovat knihovně a osobě, která si tuhle knihu zamluvila po mně, protože jednou poradili váze a pak už byl favorit jasný.

Jméno hlavní hrdinky mi připomnělo pohádku Shrek. Ano, jak jste asi správně pochopili, touto knihou vás provede Fiona.

Čajovna v Tokiu, stejně jako Pekárna v Brooklynu, navazuje na knihu Kavárna v Kodani. Ze začátku mi to vůbec nedošlo, ale když se v knize zmínilo, že Fiona a Avril, o které už po několikáté mluvili, se poznali při cestě do Kodaně, a že dalšími Fioninými kamarádkami jsou Kate a Sophie (která žije ve Spojených státech), tak se mi rozblikalo světélko v hlavě.

Jinak, začátek příběhu mi přišel jak přes kopírák s Cukrárnou v Paříži, kdy jediný rozdíl byl, že Nina jela za svou dávnou láskou vědomě, zatímco Fiona nevěděla, že se v Tokiu setká se svou starou láskou jménem Gabriel (Gabe) Burnett. Stejně jako v příběhu Cukrárny se vidí po deseti letech, ale Gabe Fionu nepozná. Aspoň ne hned, ale až po čase.

Zatímco Nina se Sebastiánem si byli od dětství poměrně blízký, Gabe byl Fionin učitel a je až komické, jak se oba ve stejnou chvíli rozhodnou pročistit vzduch a přiznat druhému, že se znají, že ho poznali a možná ještě komičtější je, když zjistí, jak na stejnou událost nahlíží každý jinak. Fiona si myslí jaký to byl trapas a několik let si to vyčítala, zatímco Gabe je za to vděčný, protože on to chtěl také. No možná už tušíte o co se jedná, ale pokud ne, tak si to přečtěte, protože to už vám neprozradím, to si nechám pro sebe.

Také tam zmínili stejné jméno jako v Cukrárně v Paříži a to Audrey Hepburnová + francouzské je ne sais quo, Paříž i Louvr.

A jak to bude dál? Bude to krásné, ale vlastně mě nenapadá, co bych vám ještě řekla, aby se neprozradil celý příběh. 

Co chci ještě říct je, že občas tam je i pohled Gabea na některé věci, tak je zajímavý kolikrát ten rozdílný pohled na stejnou věc.

Emoce tam lítají jak na horské dráze! A moc hezký je závěr knihy, kdy Fiona odletí z Japonska o den dřív, ale víc už opravdu prozrazovat nebudu a jako vždy (nejen) u těchto knih doporučuji si knihu přečíst, já už se dál nebudu rozepisovat, nemám momentálně k tomu co dodat, ačkoliv během čtení jsem si říkala, co všechno bych zde měla zmínit, ale nikde jsem si to samozřejmě nezapsala.

Druhá dnešní kniha je pokračování knihy Umění být zdráv, kterou jsem četla přibližně před rokem. Druhý díl knihy se jmenuje Rozhodni se být zdráv a je to kniha od Jana Vojáčka. 😊
V první řadě bych chtěla pochválit vizuální zpracování knihy, které se mi opravdu a upřímně moc líbilo.

Dám vám níže ukázku z knihy, která se mi líbila. Je to ukázka cvičení, které mě zaujalo hlavně díky možnosti zvýšení intuice, která si myslím, že je dnes méně slyšet a přitom je tak strašně potřeba.

Také se mi líbilo, když mluvil o extraokularním vidění, což znamená, že děti, které rodiče ještě příliš nezničili ve smyslu božství, a které v tom rodiče podporují, se můžou dostavit společně na kurz s vycvičeným lektorem. Ten kurz má deset lekcí, každý týden jednu zaměřenou na určité téma světonázoru a výsledkem může být nejen to, že děti vidí bez zraku (viděla jsem video a je to fakt fascinující, asi bych to se svými dětmi ráda v budoucnu také podstoupila), ale může to pomoci i celému rodinnému systému.
V druhé části už má z velké části prostor pro lidi zabývajícími se více nějakým konkrétním aspektem zdravého životního stylu.. za mě asi nejznámější Pavla Pavlištová (Non toxic) a Hynek Medřický (vliv světla na organismus).
Ale mě osobně asi nejvíce zasáhl jejich porodní příběh prvorozené dcery Emy, paní Šárka Vojáčková má můj obrovský obdiv, protože nejen, že neměla nejjednodušší porod na světě a nejen že byla úplně vysílená, ale ani s dcerou v náručí to nebyl úplný konec. A musím říct, že mě tento příběh opravdu dojal.
V neposlední řadě bych chtěla zdůraznit, že v knize je opět spousta titulů a tím i odkazů na další knihy.

Ukázka číslo 1:

Jak se uvést do klidu

,,Udělejme si jednoduché cvičení. Sedněte si kdekoliv, kde budete mít klid - později klidné místo ani nebude potřeba. Oči mohou být otevřené nebo zavřené anebo přivřené. Začněte vnímat svůj nádech a výdech. Pak nádech lehce prodlužte a výdech jen nechte, ať se děje. Doporučuji nádech nosem a výdech ústy, ale v pořádku jsou všechny varianty. Důležitá je pozornost na dech. Když se vám přitom do mysli budou vkrádat myšlenky, vracejte svoji pozornost k dechu.

Po pár minutách přesuňte pozornost do oblasti srdce. Ruku nebo ruce si můžete položit na oblast hrudníku vlevo, kde se srdce nachází, a představit si, že vaše srdce dýchá s vámi. S nádechem se zvětšuje a s výdechem zase zmenšuje. Zkuste procítit, že ve vašem srdci je vše pro vaši ochranu, bezpečí a vývoj. Nechte se tímto pocitem zalévat tak dlouho, jak jen budete chtít.

Toto cvičení je potřeba dělat každý den alespoň deset minut, denní doba nerozhoduje. Můžete ho praktikovat za jakékoliv životní situace a vždy vám přinese to podstatné - zvýšení vnímavosti, aktivaci intuice, zvýšení odolnosti a hlavně pocítíte vnitřní klid. To je vše, co potřebujete ke zvládání života, ať už v rámci prevence anebo řešení krize či nemoci."

Třetí knihou dnešního článku je kniha Detoxikuj život od Barbory Englischové.

Kniha je tenoučká, má asi jen 150 stran a za mě byla teda velmi čtivá. I když mě občas zase rušili určité překlepy popřípadě hrubky.

Každopádně Bára se zaměřuje na více témat, má tam hodně příkladů ze života svého, svého okolí i klientely, že to jde a snažila se i o návody jak na to. Teď už to jenom nezapomenout a začít to aplikovat ve svém životě (ne že bych se o to minimálně už nesnažila a řekla bych, že některé věci jsem si už i přitáhla, třeba svojí práci nebo menší drobnosti). Každopádně mi ale přijde, že tato kniha by se popisovala obecně trochu těžce a proto jsem vybrala pár ukázek (bylo těžké vybrat jen pár), kterými bych vám knihu mohla alespoň maličko přiblížit.

Ukázka číslo 1.:

,,V dětství moc nepřemýšlíme o tom, že můžeme projevit vlastní názor, poněvadž to zkusíme jednou nebo dvakrát a bývá nám velmi rychle dáno najevo, kdo je tady pánem. A tak se přizpůsobíme, snažíme se zavděčit, plnit příkazy, naplnit jejich touhu o tom, jací máme být. A tady začíná obrovský problém, který startuje zvláštní hru. Žijeme svůj život podle cizího scénáře. A naše sny, touhy a přání se krčí někde upozaděné v rohu naší mysli."

Ukázka číslo 2.:

Příklady
,,Mami, chtěl bych dostavět ten hrad.. (Ne, teď je večeře!)
Tati, zkusil bych ten konkurz do filmu.. (Na to zapomeň, raději se uč do školy.)

Chtěla bych na DAMU (Vystuduješ něco normálního, konec diskuze!)

Já si nechci hrát s Alenou.. (Nedělej potíže, dobře víš, že se kamarádíme roky a nevím, co ti na ní vadí.)

Chci být jednou malířem.. (Přestaň snít o blbostech a jdi vypočítat ty příklady.)

Já bych rád chodil na klavír, fotbal mě nebaví.. (co bych já dal za to, mít možnost hrát fotbal a ty místo vděku takhle?)

Budu bohatý.. (U nás nikdo nikdy peníze neměl a i ty se smiř s tím, že nebudeš mít nic.)

Jednou si najdu hodného muže.. (To určitě, podívej se, jak jsem dopadla já, spíš počítej s tím, že chlapi jsou hajzlové.)"

Ukázka číslo 3.:

,,Jako odměna čeká na konci plnohodnotný život, rovnováha mezi tělem, myslí a duší, pocit trvalého štěstí a vědomí, že přesně o tomto má náš život být."