Povánoční snídaně
Dnes ráno jsem měla jít s kamarádkou na takovou povánoční snídani do Le Waff, zároveň si při cestě vyřídit nějaké pracovní věci a fakt jsem se těšila, ale plány bohužel úplně nevyšli. Kamarádce se v noci udělalo špatně. Musím říct, že mi na to máme nějak pech, protože my jsme tuhle snídani plánovali už před Vánoci, ale vždycky se jedné nebo druhé udělalo nějak špatně, v jednom případě dokonce se synchronizovaně nám oboum v případě menzesu.
Každopádně samotné se mi tam úplně nechtělo a do konce roku už asi nebudu mít úplně čas, každý den tam nějaké plány mám a oni mají myslím po novém roce nějak měnit nabídku. Jenže já chtěla zkusit jejich Christmas dream a Sweet story, tak jsem se nakonec rozhodla pro objednávku domů.
Což byla taky teda Challenge sama o sobě, protože na Dáme jídlo mi to psalo, že nelze objednat a pak dokonce, že otevírají až zítra v 10:15 a přitom vzápětí se mi na IG objevil příspěvek ve smyslu, že tam jsou dnes pro lidi a těší se na ně. Tak jsem to zkusila znovu, a už si to tam asi se synchronizovali, protože najednou to šlo. Takže jsem objednala, zaplatila, dovezli mi to až pod nos a díky tomu vám teď tady píšu teda tento článek. Sice úplně přeslazená, až je mi z toho upřímně blbě trošičku (blbý nápad objednat si dvě sladké vafle najednou), ale pochutnala jsem si a pokud si je dáte zvlášť, ne najednou, tak vám je můžu i moc doporučit. Zejména to Sweet story, to mi chutnalo asi ještě víc a možná nejvíc ze všech tří vaflí, co jsem tam doposud měla..
Jak můžete vidět na první fotce, vafle měli dokonce i svého osobního strážce, taky by si dal. Jinak jsem si k tomu objednala mátový čaj a navíc mi tam dali překvapení (v tom menším kelímku) v podobě pudingu. Ale to už bych fakt nedala, takže to je v lednici. No a s Míšou se budu těšit do Le Waff pravděpodobně až někdy po novém roce, tak doufám, že tam budou mít nějakou lákavou slanou vafli, protože po dnešní zkušenosti asi na sladké dlouho nebudu mít chuť.
A já doufám, že jsem vám sdělila vše, co jsem dnes chtěla, snad ano a v tom případě se s vámi pro dnešek loučím.
Každopádně samotné se mi tam úplně nechtělo a do konce roku už asi nebudu mít úplně čas, každý den tam nějaké plány mám a oni mají myslím po novém roce nějak měnit nabídku. Jenže já chtěla zkusit jejich Christmas dream a Sweet story, tak jsem se nakonec rozhodla pro objednávku domů.
Což byla taky teda Challenge sama o sobě, protože na Dáme jídlo mi to psalo, že nelze objednat a pak dokonce, že otevírají až zítra v 10:15 a přitom vzápětí se mi na IG objevil příspěvek ve smyslu, že tam jsou dnes pro lidi a těší se na ně. Tak jsem to zkusila znovu, a už si to tam asi se synchronizovali, protože najednou to šlo. Takže jsem objednala, zaplatila, dovezli mi to až pod nos a díky tomu vám teď tady píšu teda tento článek. Sice úplně přeslazená, až je mi z toho upřímně blbě trošičku (blbý nápad objednat si dvě sladké vafle najednou), ale pochutnala jsem si a pokud si je dáte zvlášť, ne najednou, tak vám je můžu i moc doporučit. Zejména to Sweet story, to mi chutnalo asi ještě víc a možná nejvíc ze všech tří vaflí, co jsem tam doposud měla..
Jak můžete vidět na první fotce, vafle měli dokonce i svého osobního strážce, taky by si dal. Jinak jsem si k tomu objednala mátový čaj a navíc mi tam dali překvapení (v tom menším kelímku) v podobě pudingu. Ale to už bych fakt nedala, takže to je v lednici. No a s Míšou se budu těšit do Le Waff pravděpodobně až někdy po novém roce, tak doufám, že tam budou mít nějakou lákavou slanou vafli, protože po dnešní zkušenosti asi na sladké dlouho nebudu mít chuť.
A já doufám, že jsem vám sdělila vše, co jsem dnes chtěla, snad ano a v tom případě se s vámi pro dnešek loučím.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).