Duben - 2022
Tak vás vítám u čtvrtého shrnujícího článku letošního roku, tentokrát za měsíc duben. Než začnu s čímkoliv dalším, tak bych chtěla říct, že hned 1. dubna jsem měla výročí a to, že přesně jeden rok již pracuji na dráze. Což je naprosto nádherné a jsem z toho moc nadšená.. 🥰
Z 1. dubna, na Apríla, tu nic nemám, jak už jsem zmínila ani jsem nic nevydala, protože co se týče konkrétně Apríla nebyla vlastně ani šance ho nějak "oslavit", natož napsat na to téma nějaký článek.
Z 2. dubna 2022 tu mám opět slepičí návštěvnice, kterých jsem si všimla až když jedna vyskočila z kolejí těsně před vlakem. Pak tu mám Bárnyho kochajícího se pohledem z okna ven. No a pak tu mám várku chlebíčků, které maminka nosila do práce a vždycky mi udělala nějaké doma, takže já na tom vyhrála vlastně nejvíc.
Poté tu mám kouzelné večerní nebe, kdy jsme s Bárnym byly venčit, trochu se proběhl s pejsky, ale to vyfocené nemám.
No a pak tu mám jeden záběr zlatého deště, na stejném místě jako jsem ho fotila loni, i ze stejného úhlu, jestli si pamatujete.. akorát už nevím v kterém článku konkrétně to bylo.
Následuje jedna mrkvová polévka po dlouhé době a opět jeden hyacint.
7. dubna jsem měla další chlebíčky od mamky, vypadali nejlépe ze všech snad, ale už jsem vám je nefotila, zajedno mamka občas z mého focení všeho šílí a za další jsem si říkala, že třikrát za sebou krátce fotit chlebíčky od mamky je příliš. Ale jako vyhrála jsem na mamčiných narozeninách nejvíc, to je pravda.. ze všech lidí (kolegů), pro které chlebíčky dělala jsem jich dostala nejvíc. 😂
Z 8. dubna tady mám takovou směsici. Jedno dopolední nebe, dva žitné chleby s avokádovou pomazánkou a sezamovými semínky, do třetice všeho dobrého hyacint a jednu fotku s pružným vodítkem a Bárnym.. k tomu vám víc řeknu v článku, který plánuji vydat zítra.
No a pak už jen kytičky a tři fotky nádherných kvetoucích stromů.. na tyhle fotky jsem se těšila .. teď už snad jen ten šeřík, což bývá asi takový pomyslný vrchol jara 🥰
No a pak tu mám spoustu dalších krásných fotek kytiček, rozkvetlých stromů, včeliček, které pokud budete bystrý, tak minimálně na třech, čtyřech fotkách můžete najít a uzavírá to jeden už trochu odkvetlý a druhý čerstvý hyacint a jeden tip na medový čaj.. reklamu mu dělat nebudu, ale do práce dobrý 😘😁😋
Schválně vám tu dám jako první fotku koláž, kterou jsem dávala na stories.. je to z důvodu, že bych vám zde dala tak tu první fotku, ale ty další už ne a takhle si můžete prohlédnout těch fotek víc.
Ve zverimexu jsem se poradila ještě o tom čištění zoubků, děkuji všem co jste mi na IG napsali své tipy, když jsem se vás ptala, paní i kamarádka Míša říkali, že tato pasta Orozyme a ten prstový kartáček, který je součástí balíčku jsou nejlepší, takže jsem to koupila, abych neztrácela čas a začali jsme čistit.. opět o tom budu víc mluvit ve zítřejším článku.
Pak zde mám vybrané boty na první procházce - protože potřebují prochodit.. a i pro mé rozloučení fotka, kterou jsem na IG dávala do druhé koláže s videem (a proto to není zde, jelikož videa zde vydávat nejdou) a to je fotka, kde jsou poslední okamžiky mých dvou starých páru bot, které už byly naopak tak prochozené, že šly rovnou do popelnice.
No a pak jsem taky prasila.. dostala jsem jako dárek pravou čokoládu z Tater, která měla nádherný dizajn a večer jsem si pustila video mé oblíbené MF o bydlení a k tomu si dala právě zmíněnou čokoládu, mé oblíbené oreo sušenky a čaj.
Co na fotkách není, ale musím si to zde zaznamenat, potkali jsme toho večera na louce spoustu známých pejsků, takže i když jsem byla po noční a moc jsem ten den s Bárnym nebyla, tak se vylítal, že veškerá energie (podle toho jak pak vypadal) byla vyčerpána.. prochrápal celou noc 😂
No a tímto zdravím tedy Shiu, Ťapku, Damiána, Badyho a Izzy a jejich majitelé, protože mě vážně zachránili.. děkuji - je úžasné z jakých maličkostí má člověk radost 😊
14. dubna jsme měli jet fotit dva outfity do Prahy na Petřín, do poslední chvíle jsme uvažovali jestli jet nebo ne, protože sice mělo být hezky, ale zároveň měli to být spíš už letní outfity a bála jsem se, aby nebyla mi v těch věcech zima. Nakonec to ale stejně dopadlo tak, že jsem zaspala (asi o pět hodin) a pak už jsme to z určitých důvodů nestíhali.. tak jsem si aspoň dodělala resty a vydala vám článek na ten již výše zmíněný recept Zapečených rajčat s balkánem a těstovinami.
No a co se fotek týče, tak zde toho moc nemám, ale něco málo ano. Jednu fotku jsem dala do článku Rozvoj, který vyšel následného dne. Pak tu mám jednu noční úplňkovou fotku a jeden žlutý tulipán.
Nakonec jsem se ale rozhodla uložit si sem fotky z mobilu, tudíž zde mám Bárnyho na zastávce a pak spoustu záběrů na různou přírodu... mimo jiné jsou na jedné fotce i srnky, ale z dálky.. 😍
No a pak tam mám ještě tři fotky, které se mi líbí, ale do normálního klasického článku mi nepřišlo fajn je dávat z více důvodů.. jedním z nich je třeba i to, že na jinak nádherných fotkách mi neustále padají brýle.. 😂
No a teď k fotkám.. byly jsme fotit další dva outfity, které se zde ještě vydat nestihli, takže se v květnu máte už teď na co těšit. Navíc zítra odjíždím pryč, takže článků si myslím bude celkem dost, ale o tom zase někdy příště.
Na fotkách je tedy krásné a jasné nebe, jeden oběd, ke kterému byly těstoviny se zeleninou a tuňákem - pak pár fotek z místa, kde mě chtěli fotit, ale to jsem odmítla, protože jak si níže na fotkách můžete všimnout, bylo tam mraveniště s celkem velkými mravenci, ještě kytičky ze záhonku a západ slunce.
Jo a objednala jsem konečně gelové misky, o kterých vám zítra a brzy příště řeknu.. 😊
Včera 29. dubna jsem byla v práci, přesto jsem toho stihla dost.. níže uvidíte takovou směsku práce a přírody, taky jednu díru v cestě a takový nekvalitní zbyteček západu slunce.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).