Rok 2021
Rozhodla jsem se, že bych ráda zavedla v rámci článku shrnutí celého roku. Přemýšlela jsem ale jak to udělat a jelikož na Instagram dávám fotky, které se mi nejvíce líbí a v rámci roku tam jsou snadno k najití ty největší body, chvíle a okamžiky, tak jsem se rozhodla pro shrnutí v měsících a podle instagramových fotek. Stejně tam jsou velice podobné a někdy i stejné fotky jako zde na blogu.
Tak se do toho rovnou pustíme, co říkáte.. 😊
Jo ještě v rychlosti předtím nahoře na úvodní stránce máte odkaz na můj instagram. Jmenuji se tam normálně karolina.novackova.
Za leden tu mám jenom dvě fotky ze Šimkových sadů, kde jsem si užívala nově napadaný sníh a nádherné počasí.
V tomto článku bych se ještě ráda zaměřila na knihy, které jsem během letošního roku přečetla, což víte z knižních článků, kterých bylo opravdu dost, ale ráda bych to ještě zařadila takhle do shrnutí a udělala si zde takový měsíční přehled.
Takže za leden to byla Slepá mapa od Aleny Mornštajnové, dále Jak si správně přát a Moje Pacifická hřebenovka.
A z knížek jenom Kavárnu v Kodani.


V březnu mi trvala strašně dlouho přečíst kniha Za zdmi paláce, tu jsem v knižním článku ještě nepředstavila, ale určitě se tak stane.. moc se mi nelíbila, bylo to pro mě těžké téma, i když mé okolí jí přečetlo jedním dechem. Mě to trvalo možná i víc než měsíc, a kdyby byly otevřené knihovny a nebyli jsme odsouzeni "na zbytky", tak bych jí možná ani nedočetla.
Druhou knihou, kterou jsem během tohoto měsíce přečetla, byla naopak nádherná rozvojová kniha Moc podvědomí.
No a co se týče knížek za duben, tak jsem přečetla knihu Tiché roky od Aleny Mornštajnové a rozvojovou knížku Síla přitažlivosti.
Ale fotkami jsme si to poměrně vynahradili v květnu. Knihy za květen, které jsem si přečetla jsou Město z kostí, čímž jsem odstartovala sérii na celý rok a ještě mi minimálně jeden díl zbývá, teď si nejsem jistá kolik jich zbývá. Také jsem přečetla Dobrodruhům od Terezy Ramba.




Co se týče knížek, tak tu mám Jak přežít svého muže od Jany Bernáškové, První dotek - Styk s nekonečnem od Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové, což tuto knihu jsem už myslím říkala i v knižním článku, si chci přečíst ještě jednou, až jednou budu těhotná. Dále tu mám Listopad od Aleny Mornštajnové a nakonec pokračování ze série Nástrojů smrti - Město z popela.
Pak tu mám fotku z oslavy Daníkových 7 let.. což je neuvěřitelné, je to jako včera, když byl to miminko, které jsem přišla navštívit do nemocnice, je to jako včera, když jsem si ho poprvé chovala, když jsem ho vozila v kočárku, když jsem ho hlídala, když jsem ho držela za ruku, když začínal chodit a když jsme se všichni radovali z prvních samostatných krůčků.., když začínal mluvit, když jsme slavili jeho první rok.. a letos už sedmý rok - kde je to naše malé roztomilé miminko? 🙈
No a pak tu mám dvě fotky z výletů.. konečně jsem taky někam vypadla! Konkrétně do zámeckých valů v Pardubicích a do Pekla u Nového Města nad Metují.
Ohledně knížek jsem měla docela dost bohatý měsíc, za letošní rok asi nejvíc bohatý.. pokračovala jsem stále v sérii Nástrojů smrti, tentokrát Městem ze skla, poté jsem přečetla první díl ze tří od Jojo Moyesové - Než jsem tě poznala a potom knihu od Niny Špitálníkové - Svědectví o životě v KLDR. Následoval druhý díl od Jojo Moyesové Život po tobě a zakončila jsem to dalším dílem z Nástrojů smrti a to Městem padlých andělů.
Za září tu mám spoustu fotek, za které vděčím hlavně třídenní dovolené ve Špindlu. Poté tu mám dvě fotky z Prahy, jednu ze dne, kdy jsme se Šárkou byly v úžasné kavárničce na Ulrychově náměstí, tady v Hradci a to tedy v Pink Roses a poté šly spolu do kina na třetí díl filmu After a jednu fotku z následného dne, kdy mi už končila dovolená, ale udělala jsem si hezký výlet za kolegyní, nafotila vám outfit a měla na sobě krásné černé dlouhé šaty, které jsem si půjčila od mamky.
Z knih tu mám Lásku z Paříže od Alexandry Potter a taky Umění být zdráv od Jana Vojáčka. V roce 2022 se chystám na jeho druhou knihu Rozhodni se být zdráv.
Z října tu mám spoustu fotek. Například hned ta první je focená hlavně z důvodu nových bílých džínů a outfitu právě zde na blog. Poté začalo takové "profi" focení, ze kterého tu mám většinu fotek. Mimo ty tu však mám ještě lví hřívu, Erníka, jednu pracovní fotku a čím jiným může být zakončený říjen než Halloweenskou fotkou, kterou byl tentokrát upír?! 😁🧛
A z knih jsem přečetla Bábovky od Radky Třeštíkové, víc jsem toho tento měsíc bohužel nestihla.
Co se týče knížek, které jsem přečetla, tak sem spadají Nástroje smrti : Město ztracených duší od Cassandry Clare, ale tím knížky za listopad opět končí, protože více jsem přečíst prostě nestihla.
No a za prosinec jsem tam dlouho neměla nic, zlomilo se to až na Štědrý den a od té doby tu pár "úlovků" mám..🙏
Jak už jsem zmínila tak první fotka je ze Štědrého dne, o kterém už jsem mluvila nespočetněkrát. Pak tu mám přírodní fotku z návštěvy u dědy.. a nakonec pár fotek z takového "profi" focení rozbité jednou asi deset dnů starou fotkou, kterou jsem vám letos přála krásného Silvestra.
Poslední měsíc letošního roku jsem stihla přečíst knihy Tohle není žádná Love story od Mary Hargreaves a Pekárnu v Brooklynu od Julie Caplinové.
Říká se jak na nový, tak po celý. Já dnes byla v práci, proto vám článek vychází až teď, tak happy new year.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).