Knihy

V dnešním čtyřiadvacátém díle knižního článku se můžete těšit na tyto tři knihy. Každá je jiná, některá krásná, jiná děsivá - ve smyslu toho co vše se může bohužel dít. Ale ta první, ta je rozvojová.

První knihou je kniha Transformace vědomí od Tomáše Keltnera.

Je to rozvojová kniha, která bych řekla, že je napsána celkem takzvaně polopatě jak se říká. Spisovatel se snaží určitě vysvětlit věci víc, do větší hloubky, ale i když se snaží věci zjednodušit, je to tak složité téma, o kterém vlastně stále nevíme vše, že je to prostě složité.

I přesto bych knihu doporučila začátečníkům zařadit mezi ty první, myslím si, že když tomu budete věnovat pozornost a nebudete to číst na rychlost, ale klidně se ještě k něčemu vrátíte, tak by vám tato kniha mohla hodně dát a mohli byste v ní hodně pochopit. V případě, že slovo pochopit je to správné slovo.

Musím přiznat, že je to nejspíš kniha, kterou si někdy budu muset přečíst ještě jednou, abych si vše dala opravdu do souvislostí, protože ač jsem se snažila na to soustředit a nespěchat, tak zpětně si musím přiznat, že jsem to sama trochu na rychlost četla a tudíž si z té knihy nevzala tolik, co by mi mohla dát.

V případě, že si jí přečtu ještě jednou, mohlo by se mi ještě o něco lépe podařit transformovat vědomí. Ale více vám o knize asi řeknou ukázky, protože jak vždy říkám, rozvojové knihy nemají příběh a tudíž nejdou popsat třeba tak dobře jako nějaký román.

Ukázka číslo 1:

,,Člověk jako trojjediná bytost

Lidskou bytostí jako takovou se stáváte vtělením (inkarnací) do lidského těla. Vtělení je možné chápat také tak, že vlastní bytost se přesouvá z nehmotné oblasti do oblasti hmotné. Toto se děje během početí. Vybíráte si místo na planetě, rodinu, a zejména matku i otce. Vše je vaše vlastní tvorba.

Lidská bytost je tvořena třemi podstatami.

První podstatou je lidské tělo. Je to jakási schránka v hmotné realitě. Hrubohmotné vymezení se v prostoru. Lidské tělo má svou zkušenost i svou vlastní inteligenci, tedy svou genetiku jako zdroj sebetvorby a informací. Biochemickou nositelkou oněch informací je DNA. V té je to, co máte společného se svými předky - od rodičů až k ještěrkám. V DNA je ukryto ještě mnoho neodhalených informací.

Druhou podstatou je duše neboli vlastní bytost. Vlastní bytost má také svou zkušenost - genetiku. Podléhá však jiným pravidlům než genetika těla. Můžeme ji nazvat karmou. Je to asi nejvžitější termín v souvislosti s přenosem informací duše mezi jednotlivými vtěleními. Především zde jsou mnohá fakta a souvislosti připraveny k odhalení.

Třetí podstatou je duch. Vaše spojení se zdrojem. Podle různých systémů, filosofií a náboženství jde o to, co se převážně označuje jako ,,bůh". Teprve jednota těla, duše a ducha přináší plnou svobodu. O tom, co je to duch, si povíme více v druhé části věnované tvorbě reality."

Ukázka číslo 2:

,,První energetické centrum na lidském těle se nachází mezi nohama v oblasti hráze, směřuje dolů i nahoru. Jde o centrum spojení se zemí, s hrubohmotným světem.

Druhé energetické centrum se nachází přibližně v oblasti pohlavních orgánů. Směřuje dopředu i dozadu. Jde o centrum sexu a potenciálu. Třetí energetické centrum je v oblasti těsně nad pupíkem. Jde o centrum tvoření, svobodné vůle, víry ale také rozumu. Čtvrté energetické centrum je v oblasti hrudníku - čtvrtá čakra je centrum lásky. Páté energetické centrum je v oblasti krku. Jde o centrum komunikace a smyslů. Šesté energetické centrum (někdy nazýváno jako třetí oko) je v oblasti čela, je to centrum mimosmyslového vnímání. Sedmé energetické centrum je nad temenem hlavy a míří nahoru i dolů. Jde o centrum ducha a spojení s duchem.

Tato energetická centra jsou známá pod názvem čakry, tedy kruhy."

Ukázek by bylo ještě spoustu, ale myslím, že tohle by mohlo stačit a když si přečtete celou knihu, tak ukázky rozhodně získáte sami. Myslím, že je o co stát.

Druhou knihou dnešního článku je nejnovější kniha od spisovatelky Aleny Mornštajnové s názvem Les v domě.

Za mě těžké téma, netuším kam na to autorka chodí a jen doufám, že tentokrát je to jenom fikce. Upřímně ale přiznávám, že tato kniha mě ze všech knih, které jsem od Aleny četla (tedy všechny pro dospělé a i jednu dětskou, na další dětské se chystám), bavila nejméně, přišla mi nejméně čtivá a zároveň nejvíce depresivní, z toho důvodu se omlouvám autorce, ale na rovinu říkám, že za mě asi její nejhorší kniha.

Kniha pojednává o dětské hrdince, jejíž jméno vlastně není známo, protože ani jednou se jí v knize neřeklo jinak než cácora.

Narodila se do opravdu prazvláštní rodiny, otec neznámí, chvíli s nimi žil pán, který jí měl opravdu rád, a který pro ní byl tátou, ale potom odešel a nechal dívenku vlastnímu osudu.

Holčička byla tak trochu všem na obtíž, nikdo k ní neprojevoval přílišnou náklonnost, nikdo jí neřekl vlídného slova. Její rodina uměla jen mlžit a lhát, učili to i dívenku a následně jí dělali pověst lhářky, takže jí nikdo nevěřil, i když zrovna říkala pravdu. Holčička neměla zastání u nikoho, babička i máma věděli co se dívence děje, její matka si to v jejím věku zažila také, ale malou dívenku v tom nechala, nic neudělala a nakonec jí i opustila. To bylo malé "cácoře" devět let.

Pak se kniha posune o deset let dopředu, kdy se v té době již dospělá a osamocená dívka opět setká po letech se svou matkou. Matka byla vždy alkoholičkou a ani po letech se toto nezměnilo. Dívka zjistí, že má sestru, malou Terezku.

Po nějaké době jí zavolají z OSPODu, jelikož matka je na protialkoholním léčení a dívenku potřebují umístit nejlépe k rodině.

"Cácora" projeví o sestru zájem, i když se téměř neznají, ale sociální pracovnice se rozhodla, že dívenku dá k prarodičům, které nezná vůbec, jen proto, že její sestře je 20 let a má garsonku v nájmu, zatímco prarodiče barák se zahradou. Tehdy poprvé starší sestra přizná pravdu a řekne nahlas, že jí její děda zneužíval. Sociální pracovnice se jí vysměje slovy, že babička jí varovala, že je tato dívka lhářka.

A tak milé cácoře nezbyde nic jiného, než buď přihlížet anebo zakročit. Ne ona nemůže připustit, aby se historie opakovala, aby děda získal další oběť, aby si její malá sestřička prošla tím samým co ona a tak se rozhodne.. po spoustě letech přijede k prarodičům a krásný rodinný barák podpálí.

Obvinění, že své sestře zkazila život, že dívenka bude v ústavu se sice začnou často objevovat, ona ale ví, že jí zachránila. Nedopustila, aby i malé Terezce vyhrožovali dětským domovem vykresleným v nejhorším možném světle, nedopustila, aby na ní sváděli všechnu vinu, aby tvrdili, že vše zlé co se stane je jen její vina, protože nedokázala mlčet. Nátlak na dětskou psychiku jako blázen, ona to ale zvládla a zachránila svou sestru před stejným osudem. I když medaili za to nedostane, spíš pár let ve vězení.. i tak to za to stálo.

Omlouvám se, že jsem vám vlastně svým způsobem řekla jádro celé knihy, ale zajedno jsem to potřebovala vypustit a za další vlastně ani nevím, jak bych měla říct tohle těžké téma ve zkratce aniž bych cokoliv zapomněla.. ale určitě jsem toho spoustu neřekla, spousta detailů mi unikla, takže pokud to chcete znát ještě detailněji, tak si knihu určitě přečtěte a jsem si jistá, že najdete věci, které jsem ani slůvkem nezmínila.

Třetí a poslední knihou dnešního článku je kniha Liliana od Anny Szafrańske.

Kniha je prvním dílem trilogie s názvem Pink Tattoo. Odehrává se v Polsku. Na druhý díl s názvem Malvína se chystám a moc se těším. Jak už jsem zmínila, toto je první kniha této mini série, která pojednává o složitém a přesto vlastně krásném příběhu.

Pojednává o příběhu, kdy se Liliana, po které se kniha jmenuje a asi je všem jasné, že je to hlavní postava této knihy zároveň, tehdy ještě jako 17-ti letá dívka vzepře kvůli lásce svým rodičům a na den 18 narozenin, už s dítětem v břiše, uteče z domu.

Toto se odehraje tak nějak přibližně v předmluvě, pak se s první kapitolou příběh posouvá o tři roky dopředu a zde už to tak růžově pro Lilianu a její dítě, autistického syna Oskara nevypadá.

Otec Oskara a její snoubenec Matěj brzy Lilianu zradil a místo láskyplného prostředí pro ní a jejich dítě stvořil v jejich bytě peklo na zemi. Nic jiného než strach. Liliana byla obětí domácího násilí a později byla i několikrát znásilněná. Poslední kapkou pro útěk bylo, když domů přivedl dva muže s tím, že Liliana splatí částečně jeho dluhy vlastním tělem. Pak se jen koukal na to, jak jí ubližují, když se bránila. Díky Oskarovi se jim to ale nepodařilo a ona i s Oskarem utekla ke své kamarádce a zaměstnavatelkyni Malvíně. Při útěku jí Matěj dohnal, ale nakonec se jí zastal muž, k němuž se ještě později vrátíme. Malvína jí následně pomohla postavit se na vlastní nohy a k narozeninám jí zaplatila tetování.

No a zde už se vracíme k muži, který se Lilky zastal. Byl to její pohledný tatér Matyáš (přezdívaný Mat). Liliana a Mat si k sobě postupně najdou cestu, zamilují se a začnou příběh tvořit spolu. A je to opravdu krásný příběh až na to, že Matěj ještě neřekl poslední slovo. Co se stane až Matěj Lilku najde? To už si musíte přečíst sami.