Slovinsko - vodopády Savica
Další den jsme autobusem popojeli z Bohinjského jezera na Ukanc, odkud jsme vyrazili na největší vodopády Slovinska a to na vodopády Savica. Slovinsko obecně má nádhernou přírodu. Na ukazateli vidíte, že se tam říká vodopádům Slap. Vlastně nevím co víc bych vám k těm vodopádům řekla. Byly nádherné. Jen se tam platí vstup 4€ na jednoho, ale to jsem vám myslím říkala i ve videu. Když jsme přišli, tak to tam bylo klidné, skoro nikdo tam nebyl, ale pak přicházelo víc a víc lidí až nakonec se stála fronta na to, abyste si mohli vyfotit vodopády, natočit a podobně. Takže jestli můžu něco doporučit, běžte tam ráno co nejdříve a budete to mít čistě jen pro sebe.
Můžete si tam dát razítko, ale dává se velmi blbě, i proto jak je razítko na krátkém řetězu, asi aby ho nikdo neukradl, ale mohl by ten řetěz být aspoň trochu delší. Nešlo mi to, pak mi to tam dal nějaký cizí pán, který na ten fígl přišel. Ale je to kovové razítko a téměř bez inkoustu, takže prostě stejně nic moc.
Každopádně já se pak zase vracela a parťák ještě vylezl na Černé jezero a na Pršivec. Já byla po nevolnosti předešlého dne ještě zesláblá a terén byl prý vyloženě alpský, takže bych to asi stejně nedala. Zase taková horolezkyně nejsem. Ale bylo to v původním plánu. Navíc strašili s bouřkou, která ale nakonec nepřišla, každopádně já bych to brzdila a kdyby přišla, tak by hrozilo, že kvůli mě by nás to chytlo. Do kopce chodím fakt hodně pomalu. Celkově oproti předpovědi počasí nám počasí vyšlo krásné a teplé. Každopádně záběry z Černého jezera a Pršivce uvidíte ve vlogu, zaúkolovala jsem parťáka, aby vám tam něco natočil a šikulka na mě (na vás) nezapomněl, takže se můžete těšit. A to je pro dnešek asi zase vše. Tak zase budeme pokračovat zítra.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).