Running Sushi bar
Running Sushi bar v Arkádách v Praze byl můj první Running Sushi bar. Moje první zkušenost s takovýmto Sushi. Ještě o to lepší, když si člověk řekne, že to vlastně byla náhrada za čajovnu. Byla to změna, ale velice příjemná a moc ráda to někdy zopakuji.
Na Running Sushi baru je super, že si vytáhnete a ochutnáte to, co vás láká napohled. Na každém talířku je toho tak spoře, že když vám to nechutná už to znovu nemusíte nikdy jíst a nemáte toho ani hodně.
Jak můžete níže vidět, nejezdilo tam pouze sushi a krevety, ale i různé smažené věci od kroket přes různé smažené kroužky až po nějaké řízečky nebo co to bylo. Pak tam byla taková ta věc, kterou nevím jak pojmenovat, ale vypadala trochu jako polystyren a musela jsem jí taky vyzkoušet. Ale zase jakože bych si z ní sedla na zadek se taky asi říct nedá, zároveň to ale nebylo vyloženě špatné.
Taky mě zlákal ten zelený dortík a to dokonce 2x, jezdil tam i v růžovém, ale než jsem si řekla, že ho zkusím, tak zmizel, což mě mrzí, protože ta zelená verze (řekla bych že nejspíš limetková) byla taková lehká a neuvěřitelně dobrá. Ten růžový si myslím, že by byl buď malinový anebo jahodový, ale tak vyzkoušíme to někdy příště snad.
K pití jsme si daly obě mátový čaj + já okurkovou limonádu a kamarádka tuším ještě nějaký ledový čaj to byl. 🤔
No a mnohem víc "záběrů" uvidíte ve vlogu, který by snad měl vyjít zítra. Ještě se k tomu brzy vyjádřím. Toť ale pro dnešek asi vše.. tak krásný zbytek dne.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).