Procházka po Praze
Než začnu popisovat procházku po Praze, tak bych si sem ráda uložila jednu fotku vyfocenou po cestě do SmetanaQu, ale i tak mám pocit, že se sem hodí.
První zastávkou na naší procházce po Malé Straně byla vyhlídka na pražské mosty u Hanavského pavilónu. Určitě zajděte, stojí za to a je nádherná.
Následně jsme navštívily pomník Juliuse Zeyera v Chotkových sadech. Ten si myslím, že také stojí za to. Přijde mi moc krásný a z druhé strany je tabule, na které jsou vypsaná všechna jeho díla.
Dále jsme pokračovaly přes Valdštejnskou zahradu..
..a Pražský hrad...
..až na Hradčanskou vyhlídku, která byla opět kouzelná. Prostě Praha na dlani.
Vždycky jsem na ní koukala v televizi a chtěla se tam jít jednou podívat. Nevěděla jsem paradoxně kde přesně je, jen že je v okolí Pražského hradu, ale nakonec jsme jí našly a i když to byl takový plán na poslední chvíli, tak jsem za něj moc ráda.
Když už jsme se ocitly na Hradčanském náměstí, podívaly jsme se i do kostela sv. Benedikta, který byl ultra krásný. No posuďte sami...
Pak jsme se podívaly na schody, které jsou hned vedle kostelu sv. Benedikta, konkrétně vedle Prageliny. Jsou takové starší a možná i obyčejné, ale rozhodně mě zaujaly...
No a pokračovaly na poslední bod našeho výletu jímž se stala restaurace U Raka. Což byla taková pěkná roubenka. Ta by se měla nacházet někde u Nového světa.. nevím co bych k ní dodala, ale byla fakt nádherná.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).