Čarodějnice
Včera jsme oslavili Čarodějnice a já byla celá šťastná, že netrávím tento den po dvou letech ani na denní ani na noční v práci. Vybrala jsem si to sice dnes, ale o tom zase příště.
Včera jsme se s Bárnyskem vydali na pálení čarodějnic na Biřičku, kde to byla davová akce zejména pro děti. Totální masakr! Natáčela jsem i vlog, tak pár záběrů uvidíte i tam, pokud mě dřív teda nepřejde odvaha to vydat. Paradoxně mě nebrzdí strach z cizích, ale z blízkých, což jsou vlastně ti jediní, na jejichž názoru ohledně všeho v mém životě, byť jen do určité míry, záleží.
Ale to taky trochu odbočuji. Chtěla jsem ještě říct, že se mi moc líbil příspěvek Evičky Burešové na IG, kde psala něco ve smyslu, abychom si vzpomněli na všechny, kteří neměli možnost žít v tak tolerantní době. Psala to moc krásně a vlastně mě donutila se nad tímto dnem zamyslet i trochu jinak. Uvědomila jsem si, že jsem nikdy nešla do hloubky, vždycky jsem jela jen po povrchu. A došlo mi, že v určitém smyslu jsme všichni bratři a sestry.
Tak to jen takové krátké zamyšlení a to je asi vše, co jsem chtěla, tak snad se vám fotky budou líbit a zase zítra.
Včera jsme se s Bárnyskem vydali na pálení čarodějnic na Biřičku, kde to byla davová akce zejména pro děti. Totální masakr! Natáčela jsem i vlog, tak pár záběrů uvidíte i tam, pokud mě dřív teda nepřejde odvaha to vydat. Paradoxně mě nebrzdí strach z cizích, ale z blízkých, což jsou vlastně ti jediní, na jejichž názoru ohledně všeho v mém životě, byť jen do určité míry, záleží.
Ale to taky trochu odbočuji. Chtěla jsem ještě říct, že se mi moc líbil příspěvek Evičky Burešové na IG, kde psala něco ve smyslu, abychom si vzpomněli na všechny, kteří neměli možnost žít v tak tolerantní době. Psala to moc krásně a vlastně mě donutila se nad tímto dnem zamyslet i trochu jinak. Uvědomila jsem si, že jsem nikdy nešla do hloubky, vždycky jsem jela jen po povrchu. A došlo mi, že v určitém smyslu jsme všichni bratři a sestry.
Tak to jen takové krátké zamyšlení a to je asi vše, co jsem chtěla, tak snad se vám fotky budou líbit a zase zítra.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).