Café Chloé
První zastávkou v Praze byla po sto letech kavárna Café Chloé, poprvé s Míšou. Vyrazili jsme tam ještě s bágly na zádech rovnou z nádraží a daly jsme si tam první pražskou snídani.
Míša měla nějaký avokádový chléb (za mě lepší než jsem si dávala na jiné snídani, protože jsem kousek ochutnala, ale k tomu se dostanu zase příště), kávu a tuším nějakou limonádu. Já měla svůj první Smoothie bowl a byl vynikající. K tomu můžete hádat co a pokud mě znáte, tak jste jistě uhodli. Ano mátový čaj.
Jediné co mě teda bylo lehce nesympatické, že jsme stále v Čechách a menu měli pouze v angličtině.
Ale jinak jak i na fotkách vidíte, kavárna je velmi fotogenická a myslím, že s klidem můžu říct, že nám oboum chutnalo. Mají i krásné záchody, hlavně to zrcadlo, i když tam mají teda zajímavého panáčka, kterého jsem jinde ještě neviděla. Jsou v tomhle celkem originální.. záchody nejsou oddělené od druhého pohlaví, takže panáček má na jedné noze sukni a na druhé normálně nohavici.
No a přemýšlím, co bych vám ještě řekla, ale už mě nic nenapadá, tak co jsme dělali potom zjistíte zítra z článku anebo možná rovnou z videa, které jsem dnes celý den stříhala a momentálně ho exportuji, tak zjistíme, kdy se ho podaří vydat. Zatím se mějte krásně a pá.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).