Andělská čajovna
První čajovnou na naší cestě se stala Andělská čajovna. Když jsem byla naposledy v Praze, tak jsem kolem ní jela nějak tramvají a jak jsem viděla ten název, tak jsem věděla, že tam musím. Úplně mě přitahovala.
Uplynulo pár měsíců a já vyrazila s kamarádkou do Prahy na poznávačku kaváren a čajoven. Nešlo jí nechat nenavštívenou a tak se stala první čajovnou, do které jsme se v Praze podívali.
Jak říkám ve videu, které pro vás momentálně stříhám, jediné co mi zkazilo dojem z téhle čajovny byl pan majitel, který začal tykat a pokřikovat na nějakého kluka (pravděpodobně Angličana) těsně po našem příchodu, ať si sundá boty jestli chce dozadu, že vysával. Samozřejmě, chápu to najednu stranu, ale přišlo mi to řečeno příliš hrubě, myslím, že by to šlo říct lépe a ve větším klidu. Kor když ten botník ani nebyl vidět přes projekci, kterou měl puštěnou na plátně.. nikdo z nás si toho nevšiml.
Vím, že je to na jednu stranu blbost, ale mně prostě na zkažení dojmu stačí i ta blbost. Takže toť k tomu, co mi nebylo úplně příjemné.
K jídlu nebyl v menu žádný hummus, kuskus, polévka (jako v čajovně Jedná báseň). V nabídce byly jen chipsy a krekry s nějakou rajčatovou salsou. Nebo spíš s tím jsme si ty chipsy daly, ale příchutí bylo víc. Každopádně i když čaj byl moc dobrý, teď už si ani nepamatuji jak se jmenoval.. Míšo, která to teď určitě čteš, nevíš to ty? 😂🤔
Chtěla jsem říct, že přestože čaj byl dobrý, tak jsme se logicky vzhledem k výběru jídla moc nenajedli a tak se následně vydali do Salaterie v Arkádách Pankrác, které jsme měli hned u hotelu pro salát, abychom se najedli toho. Ale to už je zase jiný příběh.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).