S hrozbou deště v patách
Včera jsem vám to nějak nestihla vydat, řešila jsem jiné věci a tím, že mám teď docela pracovní zápřah, tak jsem si potřebovala jít lehnout a naspat něco, než budu muset vstávat.
Dnes jsem už chtěla vydat další, jiný článek ze série, která už celkem dlouho nevyšla, ale tak ho jen odsunu na zítra, jelikož tenhle článek má přednost a ten jeden den už se snad nezblázní.
Každopádně k věci, článek nebude určitě dlouhý, protože mi jde spíš jen o to uložit si sem fotky ze včerejší procházky s Bárnym pro granule. Chtěla jsem jít na chvíli i k řece, ale zajedno už se po cestě zpět stmívalo, taky nás honili (jak i na fotkách můžete vidět) úplně černé mraky a vypadalo to, že každou vteřinou začne pršet a za třetí já byla ve zvěráku pár desítek minut před zavíračkou, takže byla blbost jít k řece před tím a potom se skoro sedmi kily na zádech jsem skoro byla ráda, že jsem došla domů. 😆
Bárnymu jsem totiž koupila dva 3 kg pytle granulí, asi 800-ti gramovou konzervu paštiky a nějaké mlsky. No a teď už teda k těm fotkám.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).