Zařizovačky a volný den
Krásné pondělí, hezký začátek týdne vám přeji. Jak jste prožili víkend? Musím říct, že já teda zase pracovně. Celou sobotu i neděli jsem byla v práci od rána do večera. Ale to si nestěžuju, jen sděluji jaké plány jsem (ne)měla. Každopádně o tom dnes ale mluvit nechci, takže k věci.
Další volný březnový den jsem strávila celkem produktivně.. ráno jsem vstala, prošla svou ranní rutinou od čištění zubů, přes oblékání a následné venčení Bárnyska až po snídani rutinu uzavírající. Nejdříve dostane snídani Bárny a pak až si jí dám nebo udělám já.
No po ranní rutině jsem se pustila do dopoledního pečení tříbarevné buchty (brzy vám dám recept), navíc mi mamka koupila novou váhu barvy mint, kterou také níže uvidíte, a která je dotyková a naprosto skvělá! Takže to šlo jak po másle.
Poté už jsem se jen oblékla a zcivilizovala a mamka s Bárnym mě doprovodili na zastávku, odkud jsem následně vyrazila do města. Ve městě jsem si konečně koupila tu škrabku na jazyk, o které jsem vám říkala v únorovém článku shrnujícím a došla si koupit do zdravé výživy čaje. Jeden čaj je pro mě do práce, abych měla co pít a jeden jsem koupila jako poslední část dárku k svátku pro jednoho mého blízkého. Níže vidíte nejen krásnou taštičku, do které jsem mu dárek dala, ale i zbytek dárku.
No a po návratu z města, který jsem musela teda vyřešit maličko jinak, protože spoj, kterým jsem hodlala jet, tak jel samozřejmě odjinud než jindy a včas, a když zrovna zákon schválnosti funguje spolehlivě tak před vámi paní řeší vrácení zboží, jiné slečně zase nejde karta, a když se konečně dostanete na řadu, tak teprve otevřou další pokladnu, takže celý vesmír se spikl proti mě, abych ten spoj prostě nestihla. Nebudu vám lhát, naštvalo mě to, ale po návratu domů přijela moje sestřička a zbytek odpoledne jsme strávili spolu, s mamkou a Bárnym.
Povídali jsme si, a jelikož bylo nádherné počasí (hlavně od pohledu), tak jsme vyrazili na asi hodinovou procházku. V závětří bylo příjemně, ale jinak kvůli větru bylo chladno. Každopádně k procházce jako takové asi nemám moc co dodat (což doufám chápete), možná ještě, že nás samozřejmě kvůli Bárnymu kontrolovali po cestě policisté (jestli je přihlášený a tak..), což nám všem bylo tak nějak jasné jakmile jsme je viděli, že nás "vyruší". No ale jinak nic zajímavého, co bych zde zmínila asi nebylo.
Jenom ten hasičský vůz, ke kterému se chci teď dostat. Když jsme ho potkali, tak jsem si říkala, co se zase stalo, ale vypadalo to nakonec jen, že si pán asi soukromě šel zalévat zahrádku, napouštět bazén nebo něco takového. Problém byl v tom, že tím vozem zabral poměrně úzkou silnici a někteří řidiči, kteří tam jeli nejen že viditelně nadávali (to se dalo krásně odezírat), ale buď museli auto otočit a objet to anebo museli najet na obrubník a poničit si pneumatiky při objíždění částečně po obrubníku. Takže velká radost..
No každopádně večer jsem strávila s nejnovějším videem MF a poté už začala zase večerní rutina.. koloběh venčení, chystání se do práce na další den, večerní hygieny a tak dále.. takže už nic zajímavého asi si myslím. A proto pro dnešek už končím, doufám, že se vám článek líbil a budu se na vás těšit zase příště.. tak pa 😊
No po ranní rutině jsem se pustila do dopoledního pečení tříbarevné buchty (brzy vám dám recept), navíc mi mamka koupila novou váhu barvy mint, kterou také níže uvidíte, a která je dotyková a naprosto skvělá! Takže to šlo jak po másle.
Poté už jsem se jen oblékla a zcivilizovala a mamka s Bárnym mě doprovodili na zastávku, odkud jsem následně vyrazila do města. Ve městě jsem si konečně koupila tu škrabku na jazyk, o které jsem vám říkala v únorovém článku shrnujícím a došla si koupit do zdravé výživy čaje. Jeden čaj je pro mě do práce, abych měla co pít a jeden jsem koupila jako poslední část dárku k svátku pro jednoho mého blízkého. Níže vidíte nejen krásnou taštičku, do které jsem mu dárek dala, ale i zbytek dárku.
No a po návratu z města, který jsem musela teda vyřešit maličko jinak, protože spoj, kterým jsem hodlala jet, tak jel samozřejmě odjinud než jindy a včas, a když zrovna zákon schválnosti funguje spolehlivě tak před vámi paní řeší vrácení zboží, jiné slečně zase nejde karta, a když se konečně dostanete na řadu, tak teprve otevřou další pokladnu, takže celý vesmír se spikl proti mě, abych ten spoj prostě nestihla. Nebudu vám lhát, naštvalo mě to, ale po návratu domů přijela moje sestřička a zbytek odpoledne jsme strávili spolu, s mamkou a Bárnym.
Povídali jsme si, a jelikož bylo nádherné počasí (hlavně od pohledu), tak jsme vyrazili na asi hodinovou procházku. V závětří bylo příjemně, ale jinak kvůli větru bylo chladno. Každopádně k procházce jako takové asi nemám moc co dodat (což doufám chápete), možná ještě, že nás samozřejmě kvůli Bárnymu kontrolovali po cestě policisté (jestli je přihlášený a tak..), což nám všem bylo tak nějak jasné jakmile jsme je viděli, že nás "vyruší". No ale jinak nic zajímavého, co bych zde zmínila asi nebylo.
Jenom ten hasičský vůz, ke kterému se chci teď dostat. Když jsme ho potkali, tak jsem si říkala, co se zase stalo, ale vypadalo to nakonec jen, že si pán asi soukromě šel zalévat zahrádku, napouštět bazén nebo něco takového. Problém byl v tom, že tím vozem zabral poměrně úzkou silnici a někteří řidiči, kteří tam jeli nejen že viditelně nadávali (to se dalo krásně odezírat), ale buď museli auto otočit a objet to anebo museli najet na obrubník a poničit si pneumatiky při objíždění částečně po obrubníku. Takže velká radost..
No každopádně večer jsem strávila s nejnovějším videem MF a poté už začala zase večerní rutina.. koloběh venčení, chystání se do práce na další den, večerní hygieny a tak dále.. takže už nic zajímavého asi si myslím. A proto pro dnešek už končím, doufám, že se vám článek líbil a budu se na vás těšit zase příště.. tak pa 😊
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).