Self care day
Dnes jsem si dala Self care day. Ráno jsem si dala příjemnou vanu, do které jsem si vzala i výbornou snídani. Poslední dobou máme doma zase celkem pečící období, takže momentálně náš domov obsahuje jablečné štrúdly s vlašskými oříšky a Krtkův dort. K tomu výborný lipovo-jitrocelový čaj a pustila jsem si k tomu nová videa na YT. Dnes jich teda bylo dost. Od Terezisty, Káti Doležalové a musím říct, že jsem teď docela propadla i sérii denních vlogů ze Španělska na kanálu Erika Meldika.
Ve vaně už začala příprava na self care, protože mimo omytí si hlavy jsem se oholila včetně rukou, protože to má spojitost s Philips přístrojem, který přišel na řadu později. Ale o tom později.
Pak (po vylezení z vany) jsem si udělala podle videa na YT gua sha masáž na bázi olejíčku z růží. Úžasný combo mimochodem. Pod očima jsem si pak dala ještě i masáž face rollerem a jako panebože! To bylo tak příjemné! Kamarádka mi říkala ať si to dám do ledničky, ale k tomu jsem se ještě nedostala a i tak to bylo extrémně příjemné, krásně to chladilo a zaboha si to nemůžu vynachválit. Po prvním použití. Každopádně vám víc řeknu v tom slíbeném článku plném recenzí. Akorát jsem to teda trochu přepískla s tím olejíčkem. Chtěla jsem si dát rovnoměrně na tváře, čelo i krk a najednou jsem si toho na čelo omylem vymáčkla tolik, že jsem to rozmazávala všude možně a doufala, že s ním nebudu muset plácat na místa, kde bych ho nevyužila (což jsem naštěstí nakonec nemusela) a že si od toho nezamastím čerstvě umyté vlasy. K tomu moc nechybělo.
No později jsem od sebe distancovala Bárnyse a konečně jsem zjistila jak správně používat Philips. Donutilo mě to dokonce přečíst si manuál, což bych normálně asi neudělala, protože manuály mě nebaví a nemám je ráda (jako asi většina lidí). Ale k tomu se blíž dostanu v jiném článku. Možná jsem blbá, nevím, ale chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla. Zajímalo by mě, jestli to někdo věděl okamžitě, ale já si myslela, že se to ovládá jen těmi tlačítky nahoře a ono to má tlačítko ještě jedno trochu jinde.. toho jsem si původně nevšimla, ale níže na fotkách vám ho ukazuji.
Přístroj musíte přiložit (přitlačit) k noze (nebo prostě k té oblasti, kterou zrovna chcete ošetřit) tak, aby se vám rozsvítilo bílé světélko (to též vidíte na fotce, když budete pozorní, jak to vypadá nerozsvícené a rozsvícené) a pak teprve zmáčknete to tlačítko, co jsem původně neobjevila a ono to vyšle laserový záblesk. Je to ochrana proti nechtěným zábleskům. Musím říct, že ze začátku, ještě než jsem si přečetla ten manuál jsem se totiž "vztekala" (nenapadá mě jak to vyjádřit jiným slovem, ale vztekání klasické to určitě nebylo), proč to neblýská tak jak by mělo, ale pozor.. ty záblesky jsou opravdu velké, takže možná lepší, pokud máte domácí zvířátka nebo děti, tak jít do jiné místnosti a sami na ty záblesky taky pokud možno nekoukejte. Když to vyšle ten záblesk, měly byste na noze cítit teplo, ale navolte si to tak, aby vám to bylo ještě příjemné. Pozor, pokud by se to rozsvítilo oranžově, znamená to, že je ta pleť na to moc tmavá.. má se to používat pouze na světlou pleť, čímž jsou asi myšlené pigmentové skvrny a podobně.
No a já teď řeším jednu věc ohledně toho ještě a to, že se mi to samo začalo po nějaké době vypínat třeba po dvou záblescích, takže nevím, jestli se to tak rychle vybilo nebo jsem z toho jelen prostě. Jelen s ošetřenou jednou nohou skoro celou, částečně i se stehnem a druhou nohou ošetřenou sotva z půlky. No musím říct, že je to fakt veselé. Než se s tím naučím, tak mám zábavu na dost dlouho.
Musím říct, že dnes to venku byla teda celkem čína. Ráno sníh, který nás nenechal ani s Bárnym projít se víc než na bobek a pár loužiček. Pak už se teda snažilo sluníčko, ale stejně byl vlezlý vítr, který byl neskutečně ledový. Věčně se mi dostával až pod čepici a měla jsem z něj zmrzlé ruce, jak jsem si tu čepici přidržovala, aby mi nefoukalo do uší.. což nenávidím. K večeru ale musím říct, že jsem venčila už tak, až jsem nadskakovala radostí. Tuhle radost pak podpořila ještě písnička Nebreč od Davida Stypky a nazpíval to společně se Šimonem Bilinou. A jelikož v klipu hraje i Sabina Rojková, tak mi to připomnělo jedno divadelní představení, kam bych na ní chtěla jít.. ale o tom někdy příště, až to (snad) vyřeším.
Ale co jsem tou omáčkou v posledním odstavci chtěla říct bylo, že po návratu z venčení, což bylo kolem půl osmé, neskutečné do kdy je už světlo, jsem si nasadila na nos červené brýle, abych ten fajnový self care den dokončila. No a jelikož ráno vstávám do práce, tak by to dnes mohlo stačit, co myslíte? Teď už se budu těšit asi opravdu až u shrnujícího článku.
Ve vaně už začala příprava na self care, protože mimo omytí si hlavy jsem se oholila včetně rukou, protože to má spojitost s Philips přístrojem, který přišel na řadu později. Ale o tom později.
Pak (po vylezení z vany) jsem si udělala podle videa na YT gua sha masáž na bázi olejíčku z růží. Úžasný combo mimochodem. Pod očima jsem si pak dala ještě i masáž face rollerem a jako panebože! To bylo tak příjemné! Kamarádka mi říkala ať si to dám do ledničky, ale k tomu jsem se ještě nedostala a i tak to bylo extrémně příjemné, krásně to chladilo a zaboha si to nemůžu vynachválit. Po prvním použití. Každopádně vám víc řeknu v tom slíbeném článku plném recenzí. Akorát jsem to teda trochu přepískla s tím olejíčkem. Chtěla jsem si dát rovnoměrně na tváře, čelo i krk a najednou jsem si toho na čelo omylem vymáčkla tolik, že jsem to rozmazávala všude možně a doufala, že s ním nebudu muset plácat na místa, kde bych ho nevyužila (což jsem naštěstí nakonec nemusela) a že si od toho nezamastím čerstvě umyté vlasy. K tomu moc nechybělo.
No později jsem od sebe distancovala Bárnyse a konečně jsem zjistila jak správně používat Philips. Donutilo mě to dokonce přečíst si manuál, což bych normálně asi neudělala, protože manuály mě nebaví a nemám je ráda (jako asi většina lidí). Ale k tomu se blíž dostanu v jiném článku. Možná jsem blbá, nevím, ale chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla. Zajímalo by mě, jestli to někdo věděl okamžitě, ale já si myslela, že se to ovládá jen těmi tlačítky nahoře a ono to má tlačítko ještě jedno trochu jinde.. toho jsem si původně nevšimla, ale níže na fotkách vám ho ukazuji.
Přístroj musíte přiložit (přitlačit) k noze (nebo prostě k té oblasti, kterou zrovna chcete ošetřit) tak, aby se vám rozsvítilo bílé světélko (to též vidíte na fotce, když budete pozorní, jak to vypadá nerozsvícené a rozsvícené) a pak teprve zmáčknete to tlačítko, co jsem původně neobjevila a ono to vyšle laserový záblesk. Je to ochrana proti nechtěným zábleskům. Musím říct, že ze začátku, ještě než jsem si přečetla ten manuál jsem se totiž "vztekala" (nenapadá mě jak to vyjádřit jiným slovem, ale vztekání klasické to určitě nebylo), proč to neblýská tak jak by mělo, ale pozor.. ty záblesky jsou opravdu velké, takže možná lepší, pokud máte domácí zvířátka nebo děti, tak jít do jiné místnosti a sami na ty záblesky taky pokud možno nekoukejte. Když to vyšle ten záblesk, měly byste na noze cítit teplo, ale navolte si to tak, aby vám to bylo ještě příjemné. Pozor, pokud by se to rozsvítilo oranžově, znamená to, že je ta pleť na to moc tmavá.. má se to používat pouze na světlou pleť, čímž jsou asi myšlené pigmentové skvrny a podobně.
No a já teď řeším jednu věc ohledně toho ještě a to, že se mi to samo začalo po nějaké době vypínat třeba po dvou záblescích, takže nevím, jestli se to tak rychle vybilo nebo jsem z toho jelen prostě. Jelen s ošetřenou jednou nohou skoro celou, částečně i se stehnem a druhou nohou ošetřenou sotva z půlky. No musím říct, že je to fakt veselé. Než se s tím naučím, tak mám zábavu na dost dlouho.
Musím říct, že dnes to venku byla teda celkem čína. Ráno sníh, který nás nenechal ani s Bárnym projít se víc než na bobek a pár loužiček. Pak už se teda snažilo sluníčko, ale stejně byl vlezlý vítr, který byl neskutečně ledový. Věčně se mi dostával až pod čepici a měla jsem z něj zmrzlé ruce, jak jsem si tu čepici přidržovala, aby mi nefoukalo do uší.. což nenávidím. K večeru ale musím říct, že jsem venčila už tak, až jsem nadskakovala radostí. Tuhle radost pak podpořila ještě písnička Nebreč od Davida Stypky a nazpíval to společně se Šimonem Bilinou. A jelikož v klipu hraje i Sabina Rojková, tak mi to připomnělo jedno divadelní představení, kam bych na ní chtěla jít.. ale o tom někdy příště, až to (snad) vyřeším.
Ale co jsem tou omáčkou v posledním odstavci chtěla říct bylo, že po návratu z venčení, což bylo kolem půl osmé, neskutečné do kdy je už světlo, jsem si nasadila na nos červené brýle, abych ten fajnový self care den dokončila. No a jelikož ráno vstávám do práce, tak by to dnes mohlo stačit, co myslíte? Teď už se budu těšit asi opravdu až u shrnujícího článku.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).