Procházka do přírody
První březnový den jsem byla naprosto vděčná, že mám volno v práci a je tak nádherný den.
Rozhodla jsem se projít se do přírody, nadýchat se čerstvého vzduchu a naprosto si užít začátek jara, nabrat co nejvíce síly a energie. Byl to první den, kdy jsem letos poprvé vytáhla botasky.. sezóna oficiálně odstartována.
Mrzí mě, že jsem vám fotky do článku začala fotit až cestou zpět, kdy jsme šli trochu jinudy, jinak by jich tu bylo určitě krásných víc, ale nedá se nic dělat. Snad vám bude stačit aspoň toto..
Přemýšlím co vám napsat? K procházce už mě nic moc nenapadá, tak se přesuneme v tom dni dál.. březen bude ohledně mých směn v práci poměrně masakr, tak když tak omluvte prosím pokud bych zde byla méně aktivní, ale budu se snažit z těch osmi celých dnů volna (nebo kolik jich je) a z těch dnů před nebo po noční vytěžit co nejvíc, abych vám zde dala alespoň jeden článek za týden. Teď je určitě v plánu ještě minimálně jeden, možná si i tipnete jaký a pak je to ve hvězdách.
Každopádně proč to píšu, článek vychází až dnes, protože včera jsem byla zase v práci a prvního vám vyšla nádherná Bonaventura. No a chtěla jsem vám říct, jak jsem strávila první březnový večer.
Musím říct, že jsem byla poměrně unavená. Poprvé jsem usnula asi 18:30 u živého vysílání Elišky z Aj online, kterou sleduji a probudila se asi o hodinu později, takže se na vysílání musím mrknout ze záznamu, protože něco mi určitě uteklo. Pak jsem vyvenčila Bárnyska, dala si vanu a schystala se na druhý den do práce. No a v deset cca už jsem byla v posteli. Ale ačkoliv to uteklo velmi rychle, tak jsem si volný den užila. A tímto dnes už končím. 👋
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).