Jaro u řeky
Přemýšlela jsem jak tento článek pojmenovat, aby to bylo krátké a výstižné, tak snad se mi to podařilo, co myslíte? 🤔
No každopádně, dnešní článek se týká nejen včerejší procházky k řece, což jsem původně plánovala, že článek bude zaměřený čistě jen na to, ale nakonec jsem měla celkem produktivní celý den, z čehož mám radost a tak bych se o ní chtěla s vámi podělit.
Ráno vám vyšel článek na Philips, jak jste si asi všimli. Musím říct, že teď se mi celkem ty články trochu neplánovaně sešli. Ale to odbočuji, zpět k včerejšku..
Pak jsem sobě a mamce udělala ke snídani, možná už to byl spíš takový brunch, banánové lívance (brzy vyjde recept, myslím, že do měsíce ho máte) a odnesla je mamce do práce, kde jsem si s ní chvilku povídala.
Po návratu jsem snědla svou část lívanců, popadla Bárnyho a upalovala k řece. To jsem plánovala už předchozího dne a říkala jsem, že jestli bude tak hezky jako bylo v pátek, tak jdu rozhodně v sobotu kolem druhé hodiny k řece. A tak se i stalo.
Vtipné je, že jsem si udělala mátový čaj na cestu do termo hrnku a samozřejmě nebyla bych to já, kdyby jsem ho nenechala doma ještě i nescezený, takže k řece jsem vyrazila bez něj. Ale dobrý, chtěla jsem si ho vzít, aby mi nebyla zima, protože jsem plánovala jít v jarní bundě #letospoprve, protože předtím jsem byla u mamky ještě v zimní a bylo mi neskutečné vedro, ale bála jsem se, že v té mojí jarní mi bude zase zima. Musím si koupit nějakou jarní prošívanou bundu, mám jen koženky anebo džísku a to pak většinou do tohoto počasí není. Ale tentokrát bylo! I bez čaje mi bylo až do čtyř, kdy jsem se přibližně vrátila, nádherné teplo! Hned to zvedlo náladu o 100%!
Ráno vám vyšel článek na Philips, jak jste si asi všimli. Musím říct, že teď se mi celkem ty články trochu neplánovaně sešli. Ale to odbočuji, zpět k včerejšku..
Pak jsem sobě a mamce udělala ke snídani, možná už to byl spíš takový brunch, banánové lívance (brzy vyjde recept, myslím, že do měsíce ho máte) a odnesla je mamce do práce, kde jsem si s ní chvilku povídala.
Po návratu jsem snědla svou část lívanců, popadla Bárnyho a upalovala k řece. To jsem plánovala už předchozího dne a říkala jsem, že jestli bude tak hezky jako bylo v pátek, tak jdu rozhodně v sobotu kolem druhé hodiny k řece. A tak se i stalo.
Vtipné je, že jsem si udělala mátový čaj na cestu do termo hrnku a samozřejmě nebyla bych to já, kdyby jsem ho nenechala doma ještě i nescezený, takže k řece jsem vyrazila bez něj. Ale dobrý, chtěla jsem si ho vzít, aby mi nebyla zima, protože jsem plánovala jít v jarní bundě #letospoprve, protože předtím jsem byla u mamky ještě v zimní a bylo mi neskutečné vedro, ale bála jsem se, že v té mojí jarní mi bude zase zima. Musím si koupit nějakou jarní prošívanou bundu, mám jen koženky anebo džísku a to pak většinou do tohoto počasí není. Ale tentokrát bylo! I bez čaje mi bylo až do čtyř, kdy jsem se přibližně vrátila, nádherné teplo! Hned to zvedlo náladu o 100%!
Níže uvidíte spoustu fotek z toho, kam jsme zabloudili. Potkali jsme během dne dokonce dvakrát (jednou ráno a jednou právě u řeky) první letošní bažanty, ale bohužel v obou případech byly na fotky daleko a i kdyby ne, tak já měla spoustu práce s tím, abych zpracovala Bárnyse, aby jim neprohnal faldy. Nebo jakže se to přesně říká.. 😂
Cestou tam i zpět zase Bárnys čekal na harvarda za jedním plotem a přesně ví, který plot to je a už z dálky pobíhá, táhne a doráží. To že by ho pejsek slupl jak malinu ho nijak netrápí. Cestou tam tam teda pejsek nebyl, ale cestou zpět si to kluci vynahradili. Kdyby někdo nevěděl harvard je pes, který vypadá jako zlatý retrívr. To je asi takové nejlepší připodobnění.
Každopádně k večeru jsem dělala ještě Gnocchi se špenátem a roládu takovou obyčejnou, dalo by se skoro říct z toho, co dům dal, ale s tím, že krém je kvalitní mascarpone a tvaroh, takže jsem se těšila na ráno až ztuhne a bude to teprve mňamka ke snídani!
No nic skončila jsem asi v osm, vyvenčila Bárnyse, pak si konečně sedla, dala si červené brýle na nos a začala si zde předepisovat článek na dnešek. Pak si už jen vyčistila zuby a šla spát. Ani ten Philips jsem nestihla, tak snad dneska. Dnes jsem si ráno omyla hlavu a pak si zase byla posedět s kamarádkou, ale o tom zase až zítra. Tak krásný zbytek večera.
Každopádně k večeru jsem dělala ještě Gnocchi se špenátem a roládu takovou obyčejnou, dalo by se skoro říct z toho, co dům dal, ale s tím, že krém je kvalitní mascarpone a tvaroh, takže jsem se těšila na ráno až ztuhne a bude to teprve mňamka ke snídani!
No nic skončila jsem asi v osm, vyvenčila Bárnyse, pak si konečně sedla, dala si červené brýle na nos a začala si zde předepisovat článek na dnešek. Pak si už jen vyčistila zuby a šla spát. Ani ten Philips jsem nestihla, tak snad dneska. Dnes jsem si ráno omyla hlavu a pak si zase byla posedět s kamarádkou, ale o tom zase až zítra. Tak krásný zbytek večera.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).