Prokopské a Dalejské údolí - Valentýnské focení
Tak dnes pro vás mám konečně ty fotky z Valentýnského focení 2023 a příští rok už plánujeme dokonce zaplatit si nějaké studio, fotoateliér nebo se nám možná podaří dokončit ten projekt, o kterém jsem se už zmiňovala někdy koncem loňského roku, a ke kterému jsme se ještě vůbec nedostali. Takže o něm dnes zatím konkrétněji mluvit ještě nebudu, protože je ve hvězdách jak to bude, ale pokud to klapne, tak vás určitě budu informovat. Ale chtěla jsem říct, že plánujeme na příští rok fotit někde uvnitř a třeba to bude vypadat už jako opravdové Valentýnské fotky.. toto i to z loňského roku je spíš Valentýnská příroda, ale k věci.
Dnešní článek má být o letošním Valentýnském focení, které jsme původně měli fotit v Divoké Šárce a změnilo se to až na poslední chvíli.. to už jsme vlastně byli na cestě tam, když jsme se rozhodli vyměnit Divokou Šárku za Prokopské a Dalejské údolí.
Jeli jsme tam tramvají, teď vám neřeknu odkud přesně a čím, ale tuším, že na Hlubočepy nádraží se jmenovala ta zastávka. Jeli jsme tam s jedním přestupem a tím, že to bylo nad zemí, tak jsem se mohla kochat překrásnou Prahou. Jo a pro zasmání, já když jsem ten název četla napoprvé a na dálku, tak jsem samozřejmě přečetla Hubočepy, že..😂
Jak můžete níže vidět, je z toho spousta nádherných fotek, třeba u toho lomu. Můj osobní pan fotograf teda nebyl nadšen ze světla (osvětlení sluncem, žádné stíny moc a podobně..), ale já sice tomu tolik nerozumím, přesto jsem velmi spokojená! Nevím jak vám, ale mě se líbí nejen fotky, ale i to místo a jak jsem dnes dávala do stories, tak se sem někdy určitě hodlám ještě vrátit. Možná se sem vrátíme i my dva spolu, protože prý na jaře či na podzim by to zde mohlo být o to hezčí (zazelenalé, neopadané stromy a podobně).
No přemýšlím co bych vám ještě řekla, ale asi nemám co.. max, že jsem se probírala teď fotkami a rozhodla jsem se sem dát jen takový "lepší" fotky. Zároveň mi je ale asi líto nevyužít vůbec ty další, protože se mi líbí taky, nejsou nijak špatný nebo tak, ale nelíbily se mi až tolik jako tyhle fotky.
Tak uvidím jak to ještě vymyslím, ale je dost možný, že z nich udělám nějaký outfitový článek, nebo je zahrnu třeba do shrnujícího.. uvidím, ještě nevím. Při nejhorším vás za spamuji ve stories na IG.
Nic, nebudu zde okecávat něco blbostmi. Ještě poslední věc mě napadá a pak už se s vámi rozloučím a nechám vás se pokochat fotkami. Měla jsem dvě vesty.. jednu zelenou, co už jste viděli a jednu černou, kterou jsem chtěla nafotit téměř od začátku. Pak mi mamka nabídla ještě svou šálu, která se mi nikdy moc nelíbila, protože nemám moc ráda vzory a tato šála, jak můžete vidět, je jimi posetá, ale když jsem si jí dala na sebe k základu outfitu, který už jsme měli vymyšlený (béžový světlý rolák a černé kalhoty), tak se mi to neskutečně moc líbilo. Takže jsem jí nakonec vzala taky. Bohužel díky světlu jsme toho zase tolik nenafotili, takže černou vestu a šálu nemám samostatně a zelenou vestu mám jen na dvou fotkách a krátkém videu, takže bych celkem ráda si tuhle kombinaci vzala ještě někdy ještě jednou a třeba z těch fotek bych vám mohla udělat ty outfitové články.
No uvidím, tohle zatím plánovat nebudu, abych nerozesmála pána Boha svými plány a s vámi se pro dnešek už opravdu loučím. Snad jsem vám nezapomněla říct nic co jsem chtěla a uvidíme se zde zase zítra.
Dnešní článek má být o letošním Valentýnském focení, které jsme původně měli fotit v Divoké Šárce a změnilo se to až na poslední chvíli.. to už jsme vlastně byli na cestě tam, když jsme se rozhodli vyměnit Divokou Šárku za Prokopské a Dalejské údolí.
Jeli jsme tam tramvají, teď vám neřeknu odkud přesně a čím, ale tuším, že na Hlubočepy nádraží se jmenovala ta zastávka. Jeli jsme tam s jedním přestupem a tím, že to bylo nad zemí, tak jsem se mohla kochat překrásnou Prahou. Jo a pro zasmání, já když jsem ten název četla napoprvé a na dálku, tak jsem samozřejmě přečetla Hubočepy, že..😂
Jak můžete níže vidět, je z toho spousta nádherných fotek, třeba u toho lomu. Můj osobní pan fotograf teda nebyl nadšen ze světla (osvětlení sluncem, žádné stíny moc a podobně..), ale já sice tomu tolik nerozumím, přesto jsem velmi spokojená! Nevím jak vám, ale mě se líbí nejen fotky, ale i to místo a jak jsem dnes dávala do stories, tak se sem někdy určitě hodlám ještě vrátit. Možná se sem vrátíme i my dva spolu, protože prý na jaře či na podzim by to zde mohlo být o to hezčí (zazelenalé, neopadané stromy a podobně).
No přemýšlím co bych vám ještě řekla, ale asi nemám co.. max, že jsem se probírala teď fotkami a rozhodla jsem se sem dát jen takový "lepší" fotky. Zároveň mi je ale asi líto nevyužít vůbec ty další, protože se mi líbí taky, nejsou nijak špatný nebo tak, ale nelíbily se mi až tolik jako tyhle fotky.
Tak uvidím jak to ještě vymyslím, ale je dost možný, že z nich udělám nějaký outfitový článek, nebo je zahrnu třeba do shrnujícího.. uvidím, ještě nevím. Při nejhorším vás za spamuji ve stories na IG.
Nic, nebudu zde okecávat něco blbostmi. Ještě poslední věc mě napadá a pak už se s vámi rozloučím a nechám vás se pokochat fotkami. Měla jsem dvě vesty.. jednu zelenou, co už jste viděli a jednu černou, kterou jsem chtěla nafotit téměř od začátku. Pak mi mamka nabídla ještě svou šálu, která se mi nikdy moc nelíbila, protože nemám moc ráda vzory a tato šála, jak můžete vidět, je jimi posetá, ale když jsem si jí dala na sebe k základu outfitu, který už jsme měli vymyšlený (béžový světlý rolák a černé kalhoty), tak se mi to neskutečně moc líbilo. Takže jsem jí nakonec vzala taky. Bohužel díky světlu jsme toho zase tolik nenafotili, takže černou vestu a šálu nemám samostatně a zelenou vestu mám jen na dvou fotkách a krátkém videu, takže bych celkem ráda si tuhle kombinaci vzala ještě někdy ještě jednou a třeba z těch fotek bych vám mohla udělat ty outfitové články.
No uvidím, tohle zatím plánovat nebudu, abych nerozesmála pána Boha svými plány a s vámi se pro dnešek už opravdu loučím. Snad jsem vám nezapomněla říct nic co jsem chtěla a uvidíme se zde zase zítra.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).