Knihy

V dnešním devatenáctém knižním článku uvidíte:

Jako první knihu knihu Pátá dohoda od Dona Miguela Ruize a jeho syna Dona Jose Ruize.

Kde bych tak s touto knihou začala.. znáte to, během čtení si říkáte na co všechno nesmíte zapomenout a stejně na to zapomenete.

Dnešní kniha navazuje na knihu, kterou jsem vám ukazovala nedávno a to na knihu Čtyři dohody. Začíná to vlastně vysvětlením toho, co jsou symboly.. a upřímně symboly jsou všechno, vlastně i to, co by vás možná nenapadlo. Don Miguel Ruiz krásně krouží slovy kolem, aby ukázal co nejvíce ze symbolů. Symboly jsou všechno co známe, co jsme si kdy jako lidstvo pojmenovali.. já jsem taková, že mě zajímá vždy všechno (co mě zajímá) do hloubky a zajímalo by mě, jestli se dá dohledat, kde to opravdu bylo.. i když podle Bible, o které tam též mluví to bylo v době Adama a Evy, kdy Adam vše pojmenovával a Bůh s ním souhlasil.

Dále v první části probírá všechny čtyři dohody z předchozí knihy. Snaží se vše dovysvětlit a přijde mi to opravdu ještě o něco víc pochopitelné. Nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky, dělejte vše jak nejlépe dovedete.. a toto všechno je doplněno ještě o pátou dohodu, která se začíná probírat v druhé části a tou dohodou je: Pochybujte, ale učte se naslouchat!

To jsem trochu přeskočila ještě jednu věc, kdy jsem chtěla říct, že se mi v první části líbilo připodobnění, že jste na filmovém festivalu a rozhlížíte se do jakého kinosálu se půjdete podívat. Pak si všimnete, že jeden film obsahuje v názvu vaše jméno a tak se vydáte tam. V kině je jediný člověk, sednete si za něj a ten člověk si vás nevšímá, když se podíváte na plátno, jste překvapení, protože vidíte sebe (v hlavní roli) a ve vedlejších rolích svou matku, svého otce, své sourozence, prarodiče, partnery/partnerky či manželé/manželky, své děti, své přátelé.. vidíte je svýma očima a vše sedí k vašim představám.

Potom jdete do jiného kinosálu, kde je opět jen jeden člověk. Sednete si vedle něj a ten člověk si vás opět vůbec nevšímá, je zahleděn do svého filmu, do svého příběhu. Ten člověk je vaše matka a vy na plátně vidíte stejné osoby jako ve svém filmu, ale tentokrát má hlavní roli vaše matka a vy máte roli pouze vedlejší.. najednou vidíte jak vás, vašeho otce, vašeho partnera, děti, sourozence, prarodiče i sebe samou vidí vaše matka a vůbec se to neshoduje s vašimi představami.

Jdete do dalších kinosálů a vidíte jak vás a vaše blízké vidí váš partner, vaši sourozenci, váš otec, vaše děti, vaši prarodiče a s nikým se ve svém pohledu nesetkáváte. Vrátíte se do svého kinosálu a najednou vám realita toho jak na svět pohlížíte vy nepřipadá reálná, ale zkreslená. Přes veškerou vaši snahu vás nikdo nevidí tak, jak se vidíte vy sami a jak jste si přáli, aby vás vnímali ostatní.

To jsem hodně nakousla něco z knihy, naštěstí je tam toho ještě spousta, co jsem nenakousla, ale tohle se mi moc líbilo a zaujalo mě to natolik, že jsem se mamky zeptala, jak mě vidí ona.. přijde mi to jako hodně zajímavý úhel pohledu zjistit, jak na vás nahlížejí ostatní.

Ukázka číslo 1.:
,,Představte si, že najednou žijete docela jinak a můžete být přesně takoví, jací jste ve skutečnosti. Váš život už není ovládán tím, co si o vás myslí druzí. Představte si, že ve svém životě nesoudíte sebe ani druhé. Všechny a všechno kolem sebe přijímáte bez výhrad. Představte si svůj život bez konfliktů sami se sebou či s ostatními. Druhých si vážíte a oni vás. Představte si svůj život beze strachu, viny, hanby či lítosti. Představte si, že milujete sami sebe přesně takové, jací jste. Klidně dokážete vyjadřovat, co cítíte. Milujete své tělo. Rovněž své emoce milujete. Představte si, že jste sami sebou, a proto jste šťastní a radujete se ze života. Představte si tu svobodu.
Můžete takto žít. Máte to ve svých rukou. Dokázali to jiní a vy to dokážete také. Stačí, když se budete řídit pěti dohodami - a můžete prožívat svůj osobní sen."

Ukázka číslo 2.:
,,A toto mně připomíná jiný příběh. Ježíš Kristus se procházel se svými žáky, když vtom uviděl muže, který byl hoden jeho učení. Šel k tomu muži a řekl: ,Pojď, připoj se ke mně.' Muž odpověděl: ,Přijdu, ale právě mi zemřel otec. Musím ho pohřbít a potom tě budu následovat.' A Ježíš mu řekl: ,Ať se mrtví postarají o mrtvé. Ty jsi živý. Pojď se mnou.'
Jestliže příběhu nerozumíte, snadno se pozná, že jste ,mrtví'; nejste probuzení, když si ani neuvědomujete, čím jste. Jste pravda, jste život, jste láska. V procesu podléhání dohodám ve společnosti však upoutává vaši pozornost vnější sen, sen planety, a dodává vám všechna vaše přesvědčení."

Ukázka číslo 3.:
,,Ano, neustále dochází k obětování lidí, které nabízíme bohům, dokonce i když tvrdíme, že obětování již nevyznáváme. Jména bohů samozřejmě měníme. Měníme význam všech těch symbolů, které nazýváme bůh. Možná již nevěříme v Apollona, již nevěříme v Dia, již nevěříme v Osirise, ale věříme ve spravedlnost, věříme ve svobodu, věříme v demokracii. Toto jsou jména nových bohů. Těmto symbolům předáváme svou moc, povznášíme je do říše bohů a ve jménu těchto bohů obětujeme vlastní životy.
K obětování lidí dochází neustále na celém světě a výsledek je zjevný: násilí, kriminalita, věznice plné lidí, války. Vidíme sen pekla uvnitř lidstva, protože věříme bezpočtu pověr a bezpočtu zkresleným poznání. Lidé vedou války a my posíláme své potomky, aby byli v těchto válkách obětováni. A ti mnohokrát ani nevědí, za co bojují."

Druhou knihou je kniha Vyhnání Gerty Schnirch opět od spisovatelky Kateřiny Tučkové, od které už jste poměrně nedávno mohli vidět tady u mě na blogu v jednom článku Žítkovské bohyně!
Kniha byla rozdělena jen na pět částí, bez kapitol. Ačkoliv kapitoly tam byly.. chvíli jsem přemýšlela, co mají znamenat ty římské číslice a ačkoliv to nebylo oddělené stránkami, ty římské číslice právě označovali kapitoly v jednotlivých částech.

K téhle knize bych vám chtěla říct, že na začátku mi dost vadilo, že párkrát přeskočili někam a s tím před tím to vůbec nedávalo smysl. Což nevím jak vy, ale já to nemám ráda. Samozřejmě většinu toho pak během knihy dovysvětlí a dostanete ty chybějící souvislosti, ale spousta věcí je zde jen napsaná v náznacích a pokud vám to nedojde, tak to tam vůbec není napsané natvrdo.

Kniha se samozřejmě týká období po druhé světové válce, konkrétně odsunutí Němců. Chápu, že Čechoslováci tehdy byly za ty léta naštvaný, taky jsem Češka a v té době jsem nežila (za což jsem ráda), ale kdyby jsem tam žila, tak uznávám, že za to ponižování, koncentrační tábory, mrtvé nebo ztracené členy rodiny a přátel, známých (ať už na frontě, v koncentráku nebo jinde) bych byla asi taky naštvaná.
Na druhou stranu i tak (možná i díky dnešnímu pohledu, chápu, že tehdy ten pohled lidé neměli) mi přijde jako hnus to co se dělo. Že se vyhnali i poloviční Němci, napůl Češi, lidé, kteří odnesli činy svých rodin ačkoliv sami nikdy nikomu nic neudělali, nesouhlasili s tím, nehlásili se k tomu a stejně když přišlo na věc, musely opustit své kořeny, své byty, své majetky a vydat se na pěší cestu za město.
To co ti lidé zažili při té cestě je noční můra v každé době pro každého. Ženy a dívky byly znásilňovány, popřípadě i k sexu unášeny třeba z průvodu, spousta žen bylo zabito, stejně tak novorozenci, kteří za nic nemohli - pokud je pravda, co jsem se v knize dočetla, chovali se k nim příšerně. To samé důchodci.. lidem byly zaživa vyrváváni šperky - třeba náušnice z uší, zuby, byli bití, nedostali dva dny jídlo, vodu. Spousta těch co přežila průvod zemřela třeba na Úplavici nebo Tyfus. Je neskutečné co si zažili.
A když se dostali zpět, tak za původ předků v Německu trpěli třeba i děti, které se v době průvodu (těsně před ním) teprve narodili a opravdu nemohli za nic, co se dělo. Nejhorší je, že nejen od dětí, ale třeba i učitelek.. a práva se moc nikdo nedovolal.
Kniha prochází neskutečnou spoustou let, je tam spousta situací a spousta informací. Ačkoliv je to v určitém smyslu opravdu náročné čtení, myslím, že byste si to měl přečíst každý. A pokud si to přečtete, můžete mi do komentářů napsat váš názor na knihu, docela by mě to zajímalo.
No a upřímně jsem si říkala, co vám k této knize budu říkat, ale možná jsem vám už řekla příliš. Nakonec jsem opět se rozpovídala víc než dost.

Tak na její závěr ještě bych chtěla říct, že kdybych jí měla porovnat se Žítkovskými bohyněmi (stejná spisovatelka), tak bych řekla, že oboje byly těžká témata, ale za mě se Žítkovské bohyně povedly více. Více se mi líbily..

Třetí knihou je kniha Cukrárna v Paříži od Julie Caplinové.

Než s čímkoliv začnu, chtěla bych říct, že kniha zase byla posetá překlepy a vynechanými písmeny, takže se to občas těžko četlo (když čtete doslovně a já to jinak neumím, tak vám ty věty pak nedávají smysl). Ale jinak se to samozřejmě, co se příběhu týče, četlo dobře, já čtu tyhle knihy moc ráda, příběhy čtivé jsou.

Tyto knihy, ještě s jednou, kterou vám ukážu v příštím článku jsem si chtěla přečíst celý podzim, tak s jeho koncem, koncem listopadu a začátkem prosince (zimy) jsem se k nim konečně dostala.

Hlavní hrdinkou této knihy není Kate ani Sophie jako v předchozích dvou, co už jsem vám ukazovala, ale tentokrát je hlavní hrdinkou dívka, která je nejmladší z rodiny, má několik starších bratrů a všichni (celá rodina) si o ní dělají starosti a mluví jí do života tak dlouho, až se Nina naštve a rozhodne se změnit svůj život. A tím už jsem vám prozradila jméno hlavní hrdinky Cukrárny v Paříži.
Tuto knihu bych řekla, že provází dost nespravedlnosti. Začala bych asi tím, že je tenká hranice mezi nenávistí a láskou. Nina přijede do Paříže pracovat pro svého dávného milého, se kterým se v posledních deseti letech zrovna moc nestýkala a lásku nahradila právě nenávist. Dokážou přepnout zpět na vibraci lásky, když se mezi ně motá ta největší nespravedlnost, kterou je její rodina, konkrétně bratr Nick? A když má o Ninu zájem ještě jiný muž, ač Sebastiánův dobrý kamarád?
To on (Nick) zničil jejich tehdejší šanci na lásku. A sice to myslí dobře, má svou sestru rád a chce ji chránit, ale nějak si neuvědomuje, že strká nos věčně do věcí, do kterých mu nic není, vytváří nepříjemné situace, aby dosáhl svého a zjistil to co potřebuje a hlavně.. šlape své sestře po štěstí a dělá ji nešťastnou.
No a co cukrárna? Když Nina přijede, je v žalostném stavu a patří Sebastianovi, který jí chce zavřít a udělat z ní bistro. Dokáže jí Nina spolu se svými kamarády, které pozná na kurzu, udržet na nohou, nebo ji Sebastián nakonec opravdu zavře?
To jsou otázky, které vám asi prozradí co od knihy očekávat, ale kniha je chvílemi opravdu dost zamotaná a myslím, že stojí za přečtení. Doufám, že jsem vám toho příliš neprozradila, ale pro jistotu s popiskem končím, abych vám neprozradila ještě víc.