Sebeláska
V dnešním článku bych vám chtěla zdůraznit hlavně to, jak je důležité mít rád sebe takoví jací jste, líbit se sobě samým, což podle mě neznamená nevidět na sobě chyby a nesnažit se je zlepšovat, protože nikdo nejsme dokonalý ať už to vezmeme po fyzické, psychické, mentální, emoční, duchovní či duševní stránce, případně jestli vás napadá ještě jakákoliv jiná, tak i po té, ale neodsuzovat se za to, za ně.
Musím říct, že v období puberty jsem se sama sobě absolutně nelíbila, pomalu jsem nevyšla z baráku nenalíčená, i když mě líčení se moc nebavilo. Možná i díky tomu, že mě to nebavilo, jsem začala chodit v reálném životě víceméně nenamalovaná, případně jen trochu někde něco a tím jsem si na svůj vzhled začala zvykat, i když jsem navenek stále měla potřebu si na něco hrát.. ve smyslu, že když jsem šla někam, kde jsem věděla, že se určitě budu fotit (k tomu stačila třeba návštěva babičky, která je na focení ještě větší maniak než já.. jak se říká ,,Jablko nepadá daleko od stromu", i když tohle je ob generaci tak nevím zda se to dá úplně počítat) tak jsem se prostě musela namalovat. Teď jsem ve fázi, že se namaluji většinou pokud si třeba na to vzpomenu, ale jinak jsem si odvykla tak, že nemám vůbec tu potřebu. Sama sobě se už nyní líbím i nenalíčená a to i na fotkách.. jestli jste pozornější, možná jste si všimli na instagramu, že se už víceméně nelíčím vůbec.
Čímž chci říct přijměte svůj vzhled, každý jsme krásný, i když třeba každý trochu jinak, jinak než je náš/váš ideál krásy, ale každý jsme originál a jsem si naprosto jistá, že každý najde na sobě něco zvenku i zevnitř, co by se dalo považovat za krásné. I povahově se vám na sobě něco nemusí líbit, můžete to chtít třeba změnit, pilovat.. ale i přesto mi věřte, že na každém, i na vás samých se dá najít něco pěkného. Všichni jste krásní! Všichni do jednoho! Samozřejmě, že každý na to bude mít jiný názor, každému se přirozeně líbí něco jiného, ale najděte si to, co se líbí na vás vám. To je ten nejdůležitější názor!
No nebudu tu stále dokola okecávat ty stejné známé fráze, jen jsem vám chtěla připomenout, abyste se měli rádi sami takový jací doopravdy jste, se všemi nedokonalostmi, popřípadě vadami, které mi věřte, že vidíte hlavně a možná jen vy, protože až když máte rádi sami sebe, tak můžete tu lásku věnovat dál. Nikdo jiný to za vás neudělá. Ta láska k někomu může vytrysknout až když milujete sami sebe a dovolíte, dopřejete si to, co vy, vaše tělo, vaše duše potřebuje! Připomenout sem vám to chtěla i proto, že občas se na tuto základní věc zapomíná, lidé si jí třeba nedopřejí, protože mají pocit, že si to nezaslouží, že nejsou dost dobří a přitom nemohou být dál od pravdy. A s tímto moudrem vám přeji krásný zbytek dne.. pamatujte, jste nádherní!
Musím říct, že v období puberty jsem se sama sobě absolutně nelíbila, pomalu jsem nevyšla z baráku nenalíčená, i když mě líčení se moc nebavilo. Možná i díky tomu, že mě to nebavilo, jsem začala chodit v reálném životě víceméně nenamalovaná, případně jen trochu někde něco a tím jsem si na svůj vzhled začala zvykat, i když jsem navenek stále měla potřebu si na něco hrát.. ve smyslu, že když jsem šla někam, kde jsem věděla, že se určitě budu fotit (k tomu stačila třeba návštěva babičky, která je na focení ještě větší maniak než já.. jak se říká ,,Jablko nepadá daleko od stromu", i když tohle je ob generaci tak nevím zda se to dá úplně počítat) tak jsem se prostě musela namalovat. Teď jsem ve fázi, že se namaluji většinou pokud si třeba na to vzpomenu, ale jinak jsem si odvykla tak, že nemám vůbec tu potřebu. Sama sobě se už nyní líbím i nenalíčená a to i na fotkách.. jestli jste pozornější, možná jste si všimli na instagramu, že se už víceméně nelíčím vůbec.
Čímž chci říct přijměte svůj vzhled, každý jsme krásný, i když třeba každý trochu jinak, jinak než je náš/váš ideál krásy, ale každý jsme originál a jsem si naprosto jistá, že každý najde na sobě něco zvenku i zevnitř, co by se dalo považovat za krásné. I povahově se vám na sobě něco nemusí líbit, můžete to chtít třeba změnit, pilovat.. ale i přesto mi věřte, že na každém, i na vás samých se dá najít něco pěkného. Všichni jste krásní! Všichni do jednoho! Samozřejmě, že každý na to bude mít jiný názor, každému se přirozeně líbí něco jiného, ale najděte si to, co se líbí na vás vám. To je ten nejdůležitější názor!
No nebudu tu stále dokola okecávat ty stejné známé fráze, jen jsem vám chtěla připomenout, abyste se měli rádi sami takový jací doopravdy jste, se všemi nedokonalostmi, popřípadě vadami, které mi věřte, že vidíte hlavně a možná jen vy, protože až když máte rádi sami sebe, tak můžete tu lásku věnovat dál. Nikdo jiný to za vás neudělá. Ta láska k někomu může vytrysknout až když milujete sami sebe a dovolíte, dopřejete si to, co vy, vaše tělo, vaše duše potřebuje! Připomenout sem vám to chtěla i proto, že občas se na tuto základní věc zapomíná, lidé si jí třeba nedopřejí, protože mají pocit, že si to nezaslouží, že nejsou dost dobří a přitom nemohou být dál od pravdy. A s tímto moudrem vám přeji krásný zbytek dne.. pamatujte, jste nádherní!
Jinak dnes mi přišel balíček z About You, ty boty Supergy z asi před předešlého článku mi přišli ve velikosti 40 a opravdu mi sedí lépe.. v tomhle outfitu, co je na první fotce jsem si ho šla vyzvednout - jak můžete vidět, outfit obsahuje tepláky z posledního článku - a s botami mi přišel i ten top, co je na druhé fotce, který ale možná budu nakonec taky vracet, protože mi přijde, že je mi velký a pomalu mi z něj padají prsa.. a co si budeme, to není úplně žádoucí!
Na třetí fotce můžete z blízka vidět můj obličej a touto fotkou jsem vám chtěla říct, že vidíte, že jsem opět nenamalovaná, ve věcech, co se líbí mě.. prostě jsem sama sebou! Tak buďte taky 😍
Na třetí fotce můžete z blízka vidět můj obličej a touto fotkou jsem vám chtěla říct, že vidíte, že jsem opět nenamalovaná, ve věcech, co se líbí mě.. prostě jsem sama sebou! Tak buďte taky 😍
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).