Posezení s kamarádkou
Teď v neděli 9. 10. jsem si byla posedět po skoro asi třech letech s kamarádkou Míšou. Původní plán byl Le Waff, ale tam nebylo bohužel místo, tak jsme šly nakonec do kavárny Pink Roses a následně ještě na chvíli do čajovny, kde jsme si tentokrát daly Zelenou opici! Ale o tom později, nejdříve ke kavárně Pink Roses.
Kavárnu Pink Roses jsem poctila návštěvou již podruhé. Čím dál víc mi dává smysl podporovat spíše menší podniky a dělám si seznam oblíbených kaváren, které bych vám také ráda vydala, tak snad vyjdou co nejdříve.
Každopádně v kavárně Pink Roses jsme si obě daly Oreo dortíky a mangovou limonádu. Poté jsme si ještě daly čaje (než jsme přešly do čajovny). Já ovocný, Míša tuším zelený a já si koupila ještě makronku s nápisem Pro maminku. Tohle mi u nich přijde opravdu originální, ty nápisy jsou různé a je to vážně pěkné. Takže doporučuji.. jo a mamka mi pak dala z té makronky trošičku ochutnat a musím říct, že nebyla dobrá nebo výborná, ona byla naprosto čistě famózní! Málokterá makronka mi kdy tak chutnala. Přemýšlím, že si u nich k nějakým narozeninám objednám nějaký dort.
Pak jsme se už ale přesunuly do čajovny.
Čaj Zelená opice byl výborný, i přes to, že zelené čaje nepatří mezi mé oblíbené. Ty čaje jsme se shodly, že mají vážně vtipné názvy, protože když jsem říkala větu, (kterou by mě nenapadlo, že někdy řeknu), a která zněla ,,Dáme si Dračí studnu, Bílého sněžného draka anebo Zelenou opici?" tak jsme se docela zasmály a říkaly si, že kdybychom nevěděly, že mluvíme o čajích, tak bychom si musely myslet, že jsem snad na drogách a hrabe mi.
Co se týče přípravy, tak tam to bylo myslím nechat v šálku zchladnout dvě minuty, pak dát do konvičky, nechat louhovat tak půl minutky a slít na pití. S každým dalším nálevem nechat louhovat o 5 - 10 sekund déle. Já se přimlouvám za těch 5, protože s 10 mi to přišlo už pak příliš silné.
No a to by bylo k dnešnímu článku a tématu asi vše. Já ještě jednou touto formou děkuji Míše za posezení a pokec, moc jsem si to užila a snad to brzy klapne znovu.
Kavárnu Pink Roses jsem poctila návštěvou již podruhé. Čím dál víc mi dává smysl podporovat spíše menší podniky a dělám si seznam oblíbených kaváren, které bych vám také ráda vydala, tak snad vyjdou co nejdříve.
Každopádně v kavárně Pink Roses jsme si obě daly Oreo dortíky a mangovou limonádu. Poté jsme si ještě daly čaje (než jsme přešly do čajovny). Já ovocný, Míša tuším zelený a já si koupila ještě makronku s nápisem Pro maminku. Tohle mi u nich přijde opravdu originální, ty nápisy jsou různé a je to vážně pěkné. Takže doporučuji.. jo a mamka mi pak dala z té makronky trošičku ochutnat a musím říct, že nebyla dobrá nebo výborná, ona byla naprosto čistě famózní! Málokterá makronka mi kdy tak chutnala. Přemýšlím, že si u nich k nějakým narozeninám objednám nějaký dort.
Pak jsme se už ale přesunuly do čajovny.
Čaj Zelená opice byl výborný, i přes to, že zelené čaje nepatří mezi mé oblíbené. Ty čaje jsme se shodly, že mají vážně vtipné názvy, protože když jsem říkala větu, (kterou by mě nenapadlo, že někdy řeknu), a která zněla ,,Dáme si Dračí studnu, Bílého sněžného draka anebo Zelenou opici?" tak jsme se docela zasmály a říkaly si, že kdybychom nevěděly, že mluvíme o čajích, tak bychom si musely myslet, že jsem snad na drogách a hrabe mi.
Co se týče přípravy, tak tam to bylo myslím nechat v šálku zchladnout dvě minuty, pak dát do konvičky, nechat louhovat tak půl minutky a slít na pití. S každým dalším nálevem nechat louhovat o 5 - 10 sekund déle. Já se přimlouvám za těch 5, protože s 10 mi to přišlo už pak příliš silné.
No a to by bylo k dnešnímu článku a tématu asi vše. Já ještě jednou touto formou děkuji Míše za posezení a pokec, moc jsem si to užila a snad to brzy klapne znovu.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).