Knihy

Další knižní článek má číslo osmnáct, pokud se nepletu.

První kniha dnešního článku je kniha Vždy s láskou, Petra od Petry Němcové. Nejen o příběhu tsunami a velké lásce.

Tahle knížka je pro mě velmi náročná tématicky a zároveň tak nádherná. Popsaná láska v knize je obrovská a myslím, že by strhla i lidi s chladnějším srdcem.

Začala bych asi tím, co mi trochu vadilo, co mě rušilo, ale zároveň mi později došlo, že je to v pořádku.

Petra v knize popisuje hned někde ze začátku české vánoční tradice a to až tak, že jsem si říkala, že to je jak kdyby ze svých čtenářů chtěla dělat hlupáky, co neznají důvody vlastních tradic. Pak mi ale došlo, když jsem to řešila s mamkou a mamka přišla s tím, jestli to nepopisovala pro cizince, že tam někde psala, že až se kniha přeloží do češtiny, takže je jasné, že jí původně psala anglicky a tudíž popis svátků dává smysl.

Druhá věc co mě při čtení rušila byla zase spousta překlepů, na kterých já se vždycky zaseknu, protože jak čtu doslovně, tak mi ty věty pak nedávají smysl. Ale za to Petra samozřejmě nemůže, za to může překladatelka.

Co mě moc nebavilo, ale ke knize a jejímu příběhu to asi patří bylo povídání o jejím dětství a začátcích modelingu.

Každopádně v knize jsou i fotky z jejího života jak osobního, tak i profesního a to se mi zase líbilo moc!

Kniha má asi 190 stran a za fotkami začíná už nádherný příběh lásky, která bohužel skončila záhy tragickou událostí! Tak předčasně až i mě, které se to vlastně vůbec netýká, je z toho pomalu do pláče! Je to velmi emotivní, o to víc, že je to příběh na základě skutečné události, je to pravda a žádná fantazie nebo sci-fi, vyhaslo tu spousta životů a kdyby tsunami přišla o pár hodin později Siddy mohl přežít, protože by už dávno byl v letadle směrem k třetímu bodu dovolené v Thajsku. Ale všechno je tak, jak má být, ať je to smutné a bolestné sebevíc!

Je zajímavé, že vlastně podobné myšlenky jako mám já zmiňuje na konci knížky a zároveň mi podle jejího popisu přijde, že byla ochotná velmi rychle pomáhat, že si nedopřála dostatek času truchlit pro Siddyho - já bych asi potřebovala víc času, ale třeba jí naopak pomáhalo v truchlení pomáhat.

To nejhorší je asi popsáno v prologu, ale není to popsáno nijak strašně, je to smutné, velmi smutné, ale takhle tragickou událost jsem čekala popsanou hůře. Asi mě nenapadlo, že by to takhle hezky šlo popsat, za to určitě dávám +.

Pak už v knize mluví jen o tom co tomu předcházelo, první část jsem zmínila výše - dětství a začátky modelingu, druhá část - seznámení se se Simonem + jejich krátká společná cesta životem a třetí část - následky tsunami. Nejsmutnější mi asi přišlo, když popisovala hovor, ve kterém jí bylo oznámeno, že Simon nepřežil.

Kolik měsíců po tragédii to bylo, taková doba nejistoty, hrůza.. ale popisovala tam i horší věci, například jak překupníci kradli a prodávali děti. Ani tu nechci zmiňovat k čemu, to pokud vás zajímá, tak si přečtěte v knize.

Asi víte, že se zajímám o duchovní život a tudíž vás asi nepřekvapí, že věřím na posmrtný život, respektive že se po smrti naše duše vtělí po nějakém čase do jiného (dalšího) člověka a znovu si tu přijde pro nějakou zkušenost. Zajímalo by mne jestli už a popřípadě do koho se vtělila Simonova duše. Možná už chodí po světě jako někdo jiný, další a bylo by nádherné, kdyby se znovu potkali, i když už v jiném vztahu, protože by to nebyl přímo Siddy, ale jeho duše v někom jiném. Dokonce mě napadlo, že Petra nemá zase tak staré dítě a že by jeho duše mohla být teď duší jejího dítěte, ale samozřejmě vím, že to už je moje myšlenkové sci-fi a fantasy, jen mě napadlo, jak by to bylo krásné, kdyby se znovu potkali, jakýmkoliv způsobem. 😊

Obdivuji ji za to, jak moc a jak rychle se chtěla vrátit do Thajska, já bych se na to místo nechtěla vrátit buď vůbec anebo za nějakou mnohem delší dobu, ale ona je opravdu úžasný a nesobecký člověk. Jsem ráda, že dokázala jít dál, ale zároveň je smutné, že nemohla jít dál s tím, s kým původně chtěla.

Každopádně celou knihu jsem si vlastně říkala ještě jednu věc.. proč to pojmenovala Vždy s láskou, Petra.. už to vím. Zakončila tím celou knihu a je to krásné.

Jelikož tady plácám už asi i samé hlouposti, tak budu končit. Chtěla jsem toho tady napsat spoustu, chtěla jsem si sem uložit všechny myšlenky a pocity jaké jsem z té knihy měla, ale mám pocit, že většinu jsem stejně zapomněla než jsem to všechno sepsala a to co jsem nezapomněla, jste si výše přečetli.. tak snad jsem nezapomněla na nic důležitého a snad je to takhle opravdu všechno, co jsem vám chtěla doopravdy sdělit. Teď už ale jdeme na knihu číslo 2.

Druhou knihou je kniha Alchymista od Paula Coelha.
Tato kniha je psaná formou příběhu, kdy hlavním hrdinou je španělský chlapec Santiago. Santiago měl být dle přání svých rodičů knězem, ale rozhodl se jít si za svými sny a cestovat. Otec mu řekl, že v jejich kraji cestují jedině pastýři, ale dal synovi nějaké peníze do začátku. Za ty peníze si chlapec koupil ovce a stal se pastýřem.
Jednou se mu zdál sen, že u pyramid najde poklad. Ten sen se mu opakoval a tak po určitých dalších událostech, které zde zmiňovat nebudu, nechci prozradit celý příběh, prodal ovce a vydal se na cestu.
Cesta se protáhla na dlouhou dobu, byl okraden a ztratil spoustu času, ale i to mělo svůj důvod. Všechna zdržení, která po cestě přišla, byla jednoduše proto, aby se k pyramidám dostal včas a našel poklad, který u pyramid ale nebyl. Tuhle hádanku, která je asi jednou z nejzásadnějších událostí knihy vám nechám nezodpovězenou, ať si máte důvod knihu přečíst, řeknu už jen, že po cestě našel svou životní lásku jménem Fatima (to mi připomnělo jednu postavu ve Slunečné), dále taky Alchymistu, který ho prováděl pouští při válce kmenů, byl znovu okraden a naučil se mluvit hlasem přírody.
Tím končím, možná i tak jsem řekla už víc než dost, ale tak třeba vás to trochu namotivuje si knihu přečíst, schválně jsem se snažila vyhnout souvislostem a nezmínit spoustu událostí zmíněných v knize. Kniha je trochu sci-fi možná. Mamku, která si jí chtěla přečíst to odradilo, když jsem jí řekla ve zkratce o čem kniha je, ale mě přijde, že na jednu stranu to sice může znít jako sci-fi, ale zároveň to nevylučuje možnost reality, alespoň do určité míry a myslím si, že tato kniha má určité poselství, které může předat.
No přemýšlím, co bych vám ke knize ještě řekla, ale nic mě nenapadá, takže se asi posuneme k další.

Třetí knihou dnešního článku je kniha Žít lehce od Janka a Lucie Sedlářových.
Taky máte občas pocit, že vás některé knihy přímo přitahují? Já to tak měla tehdy třeba u knihy Moc podvědomí a stejně tak u téhle knihy, kterou si původně půjčila ségra. Kniha Žít lehce je o lidech, kteří se rozhodli žít lehce, jednoduše, nenáročně, v souladu s přírodou s minimálními finančními nároky a s minimální finanční zásobou. Rozhodli se vařit například z toho, co si vypěstují na zahrádce a nemuset chodit do obchodu, mít všechno čerstvé.
Za mě na jednu stranu krásná myšlenka, ale ačkoliv se mi na tom něco líbí, něco se mi na tom taky nelíbí a žít bych tak nechtěla. Myslím si, že pro většinu nás městských lidí, kteří jsme už zvyklý na nějaké to pohodlí by to nebylo jednoduché, ale náročné.. neříkám strávit tak třeba víkend, ale žít takhle pořád, upřímně já bych se asi zbláznila. Bez elektřiny, s vodou ze studánky to znamená víc než pravděpodobně bez vany/sprchy.. no byl by to pro mě asi slušný šok.
Ale řekla bych, že tato kniha je určitě taky rozvojová, jen trochu jiným způsobem, předává třeba myšlenky, které - v tom našem městském světě - by většinu z nás ani nenapadly. Člověka (i mě) při čtení této knihy několikrát napadne, jak se vůči přírodě proviňuje a že by taky měl tak žít, že jeho způsob života je špatný, ale o tomhle to určitě není.. to tam i Janek někde psal, že to je spíš pro ty, kteří tak někde v koutku duše vždycky toužili žít, než aby k tomu měnili lidi, kteří na tuto cestu nejsou připravení.. každý máme svou cestu. Je to spíš o předání informací, nebo prvním nakopnutí těch, kteří by to třeba také chtěli zkusit. A kdo to zkusí, tak tam také psali, že pokud by se váš směr, vaše cesta změnila a vy jste cítili, že už to není pro vás, tak je naprosto v pořádku přestat. Říct si dost a skončit. Ale je velmi důležité se řídit srdcem. Kniha je také velmi krásně proložená fotkami, které při rozhovorech Janek nafotil.

Ještě se mi líbili myšlenky u kapitoly rodiny Karvašových o škole, respektive o domácím vzdělávání. Konkrétně to, kde zmiňují, že školáci tráví většinu dne ve škole, dostávají tam oběd a nevidí uklízení, koloběh dne. Rodiče vidí až na večer a za tak krátkou dobu se nestihnou pořádně propojit jako rodina. Děti na domácím studiu si nejen užijí řádně svých rodičů, ale hlavně se naučí ten koloběh dne. Všechno spolu jako rodina sdílejí a prožívají.

Další myšlenka, která se mi k tomu líbila byla, že pro pana Karvaše výchova není posadit dceru do lavice a něco jí ukazovat, výchova je dopřát jí i ostatním dětem vzpomínky a zážitky, které v ní/nich zůstanou, a které ty děti prožívají ve chvílích, kdy jsou se svými rodiči!
Jinak, mezi kapitolami je i kapitola s názvem Jagava Permafarma. Od začátku jsem byla zvědavá o čem tato kapitola bude, název mi nic nenapovídal. A ačkoliv je v knize napsáno z jakých důvodů je ta farma takto pojmenovaná a jaké všechny významy má slovo Jagava, já si přesto nemůžu pomoci, ale v tom slově ještě ve spojení s Permafarmou slyším čarodějnické jméno.. vy ne?
No toť velmi rozepsaně k této knize, ještě jsem chtěla říct, že tam popisují příběhy jejich přátel, které po této cestě postupně našli a nakonec zmiňují jejich pozemek, jejich příběh. A to je asi vše, co k této knize můžu napsat.. nejedná se zde o nějaký příběh, který bych mohla lépe rozepsat.. tak snad se vám článek líbil, přidám vám odkazy na jejich stránky, které v knize zmiňují a přeji krásný zbytek dne.. pa 👋

1. https://janeksedlar.com/
   
2. http://www.doprovazenapout.cz/
   
3. https://zitlehce.cz/