Další knižní článek má číslo osmnáct, pokud se nepletu. První kniha dnešního článku je kniha Vždy s láskou, Petra od Petry Němcové. Nejen o příběhu tsunami a velké lásce. Tahle knížka je pro mě velmi náročná tématicky a zároveň tak nádherná. Popsaná láska v knize je obrovská a myslím, že by strhla i lidi s chladnějším srdcem. Začala bych asi tím, co mi trochu vadilo, co mě rušilo, ale zároveň mi později došlo, že je to v pořádku. Petra v knize popisuje hned někde ze začátku české vánoční tradice a to až tak, že jsem si říkala, že to je jak kdyby ze svých čtenářů chtěla dělat hlupáky, co neznají důvody vlastních tradic. Pak mi ale došlo, když jsem to řešila s mamkou a mamka přišla s tím, jestli to nepopisovala pro cizince, že tam někde psala, že až se kniha přeloží do češtiny, takže je jasné, že jí původně psala anglicky a tudíž popis svátků dává smysl. Druhá věc co mě při čtení rušila byla zase spousta překlepů, na kterých já se vždycky zaseknu, protože jak čtu doslovně, tak mi ty věty...

Krásný den, nebo teda spíš večer! Já dnes článek píšu vlastně úplně neplánovaně, ale jelikož chci, aby jste mi mohli věřit, abych, když čtete moje články, za což jsem vám vděčná a moc mě to těší, pro vás byla pokud možno co nejvíce důvěryhodná bloggerka, tak bych se dnes chtěla vrátit k těm botám, co mám na fotkách na sobě a taky okrajově ještě těm teplákům, co jsem vám doporučovala pár článků zpět. Jak je mám těch pár dní, tak opadlo počáteční nadšení a začala jsem na tom vidět první chybky, nebo spíš jen jednu chybku, ale stále je mám ráda.. to samé na těch botách, ale tam jsem se ještě nerozhodla jestli je vrátím nebo ne, každopádně o tom později. Nejdříve bych se vám chtěla omluvit za špinavé zrcadlo na fotkách, musím ho omýt, přitom jsem to dělala nedávno, nechápu z čeho se tak rychle špiní, ale když potřebuji něco nafotit, tak to vypadá fakt příšerně. Vím to a omlouvám se za to, zkusím to do příště stihnout napravit! 🙆 Druhá věc, za kterou se chci omluvit je přílišné přesvícení ...

V dnešním článku bych vám chtěla zdůraznit hlavně to, jak je důležité mít rád sebe takoví jací jste, líbit se sobě samým, což podle mě neznamená nevidět na sobě chyby a nesnažit se je zlepšovat, protože nikdo nejsme dokonalý ať už to vezmeme po fyzické, psychické, mentální, emoční, duchovní či duševní stránce, případně jestli vás napadá ještě jakákoliv jiná, tak i po té, ale neodsuzovat se za to, za ně. Musím říct, že v období puberty jsem se sama sobě absolutně nelíbila, pomalu jsem nevyšla z baráku nenalíčená, i když mě líčení se moc nebavilo. Možná i díky tomu, že mě to nebavilo, jsem začala chodit v reálném životě víceméně nenamalovaná, případně jen trochu někde něco a tím jsem si na svůj vzhled začala zvykat, i když jsem navenek stále měla potřebu si na něco hrát.. ve smyslu, že když jsem šla někam, kde jsem věděla, že se určitě budu fotit (k tomu stačila třeba návštěva babičky, která je na focení ještě větší maniak než já.. jak se říká ,,Jablko nepadá daleko od stromu", i kd...

V pátek, kdy vám vyšla ta pondělní procházka k řece, jsme s mamkou a Bárnym, který, jak i na fotkách vidíte, je parťák na vše, na nákupy do Takka. Bárny si buď sám odpočíval v tašce, což je jeho cestovní pelech, anebo mi asistoval u zkoušení. Chtěla jsem nějaké nové tepláky, nejlépe rovnou teplákovku a to nejlépe v khaki barvě. Už jsem to měla na wish listu docela dlouho. Staré tepláky už čekali jen na náhradu, protože už se trošku rozdrbávali a průhlednili na zadku. Zatím mám jen tepláky, i když mamka říkala, že k některým tam byli i mikiny, ale toho jsem si teda nevšimla, tak se tam ve velmi brzké době hodlám vrátit - ne že mi to vykoupíte. Mamka totiž získala nějaké slevy, tak se tam šla podívat a objevila tento klenot. Nevím jestli jsou na tom světle dobře vidět ty barvy kalhot, takže pro jistotu, první jsou barvy khaki - tu miluju, fakt! Druhé jsou šedé barvy, třetí takové krémové (ty mi přijdou, že na tom světle vypadají víceméně stejně jako ty šedé) a čtvrté jsou už asi poznat, ...

Dneska bych vám ráda vydala pondělní procházku kolem řeky! Chtěla jsem se tam jít podívat i proto, že jak je v názvu článku napsáno, podzim je v plném proudu a tohle místo je místo, kde je podzim vidět asi ze všeho nejvíc v okolí. Bohužel stále ještě opravují železný most a tak moc nebyla možnost jít okruh, ale musela jsem jít tam a zpět stejnou cestou, každopádně listí mě malinko zklamalo.. neříkám, pořád to bylo krásné, ale už jsem nechytila to období nejvíce zbarveného a zářícího listí, už to bylo takové trochu seschlé. Každopádně se udělalo úplně nádherně, bylo hrozné teplo, možná až cca 20°C, takže jsem vytáhla legíny a tričko a vyrazila bez mikiny a bez všeho.. a to jsem jinak zmrzlina, ale bylo fakt úžasně! Co mi vadilo bylo, jak si někteří cyklistické evidentně myslí, že jsou na cyklostezce.. ne jsou u řeky, kde chodí maminky s kočárky, popřípadě malými běhajícími dětmi, pejskaři se psy a do toho tam lítají bezohlední cyklisté, kteří je sice hezké, že mají helmy, ale zapomínají...