Přátelství

V posledním článku jsem zmiňovala přátelství, tak jsem si řekla, že bych mohla ještě udělat konečně pokračování předchozího článku na toto téma, což jsem měla v plánu od doby, kdy minulý článek přátelství vyšel, a vrhnout se na téma přátelství z trochu jiného soudku. Nebudu to moc okecávat a přejdu rovnou k věci.

To, že přátelství má podstatu důvěry jsem nakousla už v minulém článku. Není to ale jediná podstata.
Pro mě je v přátelství nejdůležitější, aby tu ten člověk pro mě byl, když ho potřebuji. Stejně jako abych tu byla já pro něj, když on/ona potřebuje mě.
Asi bych začala otázkami, nad kterými bych se dnes chtěla zamyslet, a které bych se ráda pokusila zodpovědět. Ty nejhlavnější otázky asi zní:
Jak vnímám přátelství? Co je pro mě v něm důležité? Jak moc mi na něm záleží? Proč? Jaká je jeho podstata z mého pohledu? Co to přátelství vůbec je? Co si pod slovem přátelství představuji? Jak bych ho definovala? A v neposlední řadě co pro mě přátelství znamená?

Přátelství je to téma, které se dotýká mého srdce. 💗
Přátelství je podle mého názoru vztah mezi dvěma nebo více lidmi, které pojí vzájemná a nezlomná důvěra. Díky této důvěře se tito lidé nebojí svěřit svému příteli cokoliv. Ať už se jedná o jejich největší tajemství či se jedná o něco, co je tíží na srdci a z čeho mají strach, nebo se pouze chtějí s druhým člověkem poradit o nějakém životním kroku, milostném životě a vztazích či třeba jen o dárku k Vánocům, narozeninám pro někoho velmi blízkého. Prostě pravý přátelé před sebou nemají tajemství, nebojí se spolu mluvit o čemkoliv a jako odměnu za pomoc svému příteli berou pouze radost z úspěchu a dobrý pocit, že pomohli vyřešit přítelovi problémy.
Rozhodně je příjemné mít nespočet kamarádů, ale mnohem důležitější je mít aspoň jednoho pravého přítele, který nikdy nezklame, nezradí, naopak vždycky podrží a kdykoliv podá pomocnou ruku.
...
Důležité v přátelství kromě výše zmíněných věcí (důvěra; pomoc přítele, když ho potřebujete) pro mě je komunikace. To, že se sobě ozveme vzájemně. Že se nemusím stále ozývat jen já dotyčné/mu nebo stále jen on/a mě. To už pak totiž zavání tak trochu vlezdoprdelkováním a vnucováním se, obtěžováním toho druhého, protože ten druhý na vás prdí a to by pro vás mělo znamenat, že pro něj asi nejste tak důležití/é, aby se vám ozval a trávil s vámi čas. Evidentně mu za to nestojíte.
Jsou teda i lidé, kterým dáte najevo, že si s nimi nemáte co říct, vlastně s nimi zabíjíte čas a oni to nechtějí pochopit a ozvou se vám znovu, taky tu zkušenost mám, ale to už je zase druhá věc, když to řeknete třeba i na rovinu a oni to stejně nepochopí. A to samozřejmě nemyslím vůči těm lidem špatně, ale přijde mi blbost zase každému vyhovět, chodit s každým ven a zabíjet tak svůj drahocenný životní čas, který můžete lépe využít. Rozvojová část ,,Naučte se říkat NE".
Taky je pro mě důležitá a čím jsem starší, tak stále důležitější třeba domluva ve smyslu ohledně například cestování. Nebo výletů, to je jedno, ale ráda se svými přáteli takhle někam vyrazím něco podniknu. I když musím říct upřímně, že mám dojem, že s tímto u většiny svých přátel zatím dost bojuji a postrádám to, protože tyhle domluvy jsou zatím celkem náročné.
...

Chtěla jsem se opravdu po věnovat každé otázce a ke každé otázce napsat aspoň jeden odstavec, ale jak jsem si to po sobě teď četla, tak mi přijde, že ty otázky mají hodně podobné a někdy možná i stejné významy a přijde mi, že ty odstavce zodpovídají těch otázek víc najednou, takže takhle bych to asi pomalu ukončila.
Závěrem bych ráda řekla, že jelikož si život bez přátelství mých přátel neumím představit, musím říct, že přátelé jsou pro mě velmi důležité osoby, kterých si moc vážím. A také bych ráda řekla, že pokud nemáte aspoň jednoho pravého přítele, máte život o moc těžší než ti co jej mají. Proto si važte každého pravého přítele okolo vás, jelikož tito lidé jsou opravdu vzácní.