20 faktů o mně

Nedávno jsem si řekla, že bych mohla sepsat článek na téma 20 faktů o mně. Teď si ještě říkám, jestli to tady jenom tak nakousnout a nevysvětlovat to, ale nechat si to do jiných článků nebo jestli to tady vysvětlovat, nebo to nakombinovat, no asi uvidíme během článku všichni, jak se mi bude chtít.
Ještě než začnu, musím vás připravit na to, že nějaké fakty jsou fakt šílené, respektive můžou tak vyznít a asi i vyzní, ale říkala jsem si, že bych vám je sem i přesto dala. Zajedno si myslím, že každý má nějakou šílenost v sobě, když se nikdo nedívá a já si tu nechci na nic hrát, chci abyste mě poznali takovou jaká skutečně jsem, abych se nemusela v ničem přetvařovat, ale zároveň a to hlavně bych vás aspoň trochu chtěla i pobavit, na můj účet, toho si važte.. doufám, že se mi to ve zlém nevrátí, ale chci tu pro vás být taková autentická. Tak kde začít?

1. Tenhle fakt jsem sem psát nechtěla, ale třeba pro ty, co je tento článek můj první, který na ně vyskočil jen ve zkratce: Jmenuji se Karolína Nováčková, je mi ještě stále 22, ale za pár dní už mi bude oficiálně 23. Narodila jsem se 29. 09. 1999 v Hradci Králové, kde teda i žiju a do budoucna nehodlám nic měnit, protože toto město miluji. Jsem teda ve znamení váhy, což dost odpovídá, protože dost často mi u různých věcí trvá, než se pro něco rozhodnu.
   Mezi mé koníčky patří především můj pejsek Bárny, cestování, četba knih, kreslení, sledování pohádek, filmů & seriálů, občasná jízda na koni, vaření i pečení nebo například procházky do přírody. Teď se naprosto těším na procházku do lesa za účelem hub! Určitě jsem teď na spoustu koníčků zapomněla, ale ty třeba časem vyplavou na povrch, teď jen malá ochutnávka.
2. Neumím si dělat make up, vypadala bych jak klaun a dalmatin v jednom, naštěstí to zatím nepotřebuji. A doufám, že ještě dlouho potřebovat nebudu!
3. Občas mě nakazí nějaká písnička, kterou si zpívám stále dokola, ale jelikož nejsem úplně geniální ve zpěvu (bohužel, pokud by se v tom šlo zlepšit, tak bych se ráda zlepšila), tak to vypadá tak, že artikuluji, gestikuluji, ale nevydávám ze sebe ani hlásku.. což pak musí být zajímavá podívaná, když se někde objeví kolemjdoucí, kterého jsem neviděla, nebo ještě lépe mě někdo pozoruje z okna. Protože tímto stylem zpívám zpravidla venku.
4. I když mi o něco opravdu moc jde, málokdy se dokopu pro to všechno obětovat a jít si po hlavě za tím.
5. Poddávám se nevolnosti, i když si to uvědomuji a vždycky si říkám, že bych se měla chovat přesně opačně, protože chci děti a ,,porod bude horší", tak mi stačí menstruace a já se tomu poddám a jsem víceméně nepoužitelná.
   A tím, že mám skoro pokaždé poměrně velké nevolnosti, tak si ani v hlavě nedokážu nějak nastavit, že mi bude dobře a budu použitelná - takže zákon přitažlivosti přivolává pak nevolnost. Ale je pravda, že i když to všechno vím, tak proti tomu - alespoň zatím - neumím bojovat..
6. Chtěla bych mít 2 - 4 děti podle financí a podle toho jak budu zvládat výchovu. Nejraději bych aspoň tři a první bych chtěla stihnout ideálně do svých 25 let. S každým dítětem bych chtěla být aspoň 3 - 4 roky na mateřské, abych si je užila dostatečně než mi vyrostou, čímž zároveň říkám, že bych si ideálně přála 3 - 4 roky věkový rozdíl mezi dětmi.. ale jak se říká ,,Chceš-li boha rozesmát, pověz mu o svých plánech!" - doufám, že nezůstanu bezdětná, ale jaký je můj osud je ve hvězdách. Nejdřív by to chtělo potkat ideálně nejlepšího tatínka pro naše děti a partnera do života pro mě!
7. Na partnery jsem extrémně vybíravá a skoro každý muž, který se objeví v mém okolí se dostane pouze na pozici kamaráda, i když by si moc přál být něco víc. Tak je tomu třeba i v případě mého nejlepšího kamaráda Kuby (snad nebude vadit, že jmenuji, nevím jestli mám nebo ne, ale bez jména mi to přijde neúplné) a vím, že ten je do mě zamilovaný skoro celou dobu co se známe, což už je asi 6 - 7 let!
8. Mám jen hrstku kamarádek, natož těch dobrých (lepších), ale nedávno jsem si uvědomila, že asi mi z přátelství dali už to co mohli a neznamená to, že už se s nimi nikdy nechci vidět, stále si s nimi mám co říct, ale některá ta přátelství už mě nenaplňují a tak jsem se rozhodla si do života přitáhnout nové kamarádky. Moje očekávání a nároky na přátelství se zjevně zvýšili a současné kamarádky nejsou schopné nebo ochotné mi je uspokojit. Například ohledně cestování se s většinou z nich nikam bohužel nedostanu.
9. Ráda cestuji, moje největší sny jsou ale daleko, kolikrát i přes oceán.
10. Dříve jsem se neskutečně bála lítat, to mě teď přešlo. Dřív pro mě bylo cestování vzduchem úplně nemyslitelné, pozemní komunikace pro mě znamenala větší bezpečí, i když mi ostatní říkali neustále statistiky nehod, teď se na cestování letadlem neskutečně těším, stále jsem ještě nikdy neletěla a co se týče třeba auta, tak musím říct, že mě v autoškole řízení neskutečně bavilo, po asi prvních dvou jízdách jsem se už ani nebála, ovšem co jsem teď neřídila už asi tři roky, tak se toho začínám neskutečně bát! Letos jsem si řízení dala jako jedno z předsevzetí, ale stále ještě se mi nepodařilo to splnit. Vlastně ani jedno z těch dvou předsevzetí a to jsem si myslela, jak jsem realistická.
11. Myslím si o sobě, že umím být někdy až nepříjemně upřímná a ne vždy si uvědomím dostatečně včas, že někoho ta upřímnost může neskutečně zabolet a ranit, že bych to měla podat aspoň citlivěji, když už je ta upřímnost hodně nepříjemná.
12. Zároveň si ale myslím, že dokážu být i extrémně empatická.. pro děti, pro zvířata, pro přírodu. Což si ale myslím, že v tom mi hodně pomohli zkušenosti z dětství a ne z domu, ale ze systému - tedy ze školy a školky. Například přemýšlím už teď, jak zařídit svým dětem unschooling, když se necítím na to je učit sama (aby si nemuseli procházet šikanou - nebo při nejmenším pokusy o ní, aby si nemuseli procházet debilními nápady možná vzdělaných, ale rozhodně ne empatických učitelů ve školce, kteří si myslí, že zrychlí dítě tak, že na něj pošlou čerty a vyděsí ho k smrti (+ mu způsobí zbytečné trauma, které by z nich jinak třeba ani nemuselo mít), ale nějak jim nedochází, že každé dítě je jiné a že tohle k tomu dítěti asi nějak patří a ne všechny děti musí splňovat tabulky, které Bůh ví kdo napsal..) a to ještě ani nejsem těhotná 🤰.
    Co se týče zvířat, ano stále jím zvířecí produkty, ale snažím se je co nejvíce omezit a nejlépe se jich úplně zbavit. Ale momentálně se moje empatie vůči zvířatům projevuje třeba tak, že i když se štítím třeba pavouků, nebo se bojím vos, sršní, nebo prostě jen nemám ráda komáry, tak je ale nezabíjím zbytečně.. snažím se vždy jim vyhnout, najít místo pro oba, případně je vyhnat anebo si jich prostě nevšímat pokud to je možné, pokud se ke mně nepřibližují nebo nedělají nálety na mou hlavu. Snažím se třeba nezašlapávat mravence, ale když je na zemi vidím, snažím se jim vyhnout, to samé slimákům a šneky pomocí ulity též uklízím z cesty, pokud je to možné třeba časově. Asi ty komáry stále zabíjím nejvíce, ještě jsem nenašla kompromis, jak s nimi najít vzájemnou toleranci a nechci se ráno budit poštípaná od hlavy až po paty, ale je mi vlastně líto každého zvířete, které bych měla zabít.
    A ohledně přírody, snažím se například třídit odpad, být tolerantní ke všem zvířátkům co zde žijí, neztrhat zbytečně větvičky, lístky, kytky.. a tak dále.
13. Štítím se hadů a pavouků, ale bojím se jen létajícího hmyzu, jako jsou třeba právě sršně, vosy, popřípadě občas včely, ale to jen když mi nalétávají proti ksichtu nebo obecně kolem hlavy.. to je pak hodně nepříjemné.
14. Občas si začnu povídat nahlas klidně i sama se sebou, nebo začnu podvědomě mluvit na někoho (třeba na mamku nebo na Bárnyho) jenom proto, že mám v hlavě nějakou myšlenku a až po chvíli mi dojde, že tam vlastně nejsou, nebo minimálně ne v dosahu. Někdy takhle plácnu i nějakou blbost a uvědomím si to až když to ze mě vyletí. Většinou se mi to stává doma, nevím proč to neumím ovládat, dělám to automaticky, ale přijde mi to vlastně komické a doufám, že si nebudete myslet, že jsem úplně šílená, ale spíš jak už jsem výše psala, jsem vás dnes chtěla tímto článkem i trochu pobavit na můj účet, proto jsem zvolila třeba i to na sebe plácnout ten zpěv nebo toto, jinak jsou samozřejmě i normální fakty o mě.. ale tak to třeba příště. Snad se zadaří a aspoň trochu se nad tím usmějete.
15. I když se snažím mluvit slušně, občas mám období, kdy mi neslušná slovíčka ulétávají poměrně často a kolikrát si to ani neuvědomím.. možná když mě na to třeba upozorní mamka.
16. Moje nejoblíbenější roční období je léto.. jsem teplomilný člověk a miluji nosit kraťasy a šaty, ale občas se pak ke konci už těším zase i na podzim - Halloween, posléze Vánoce a podobně.
17. Zajímám se o duchovno, věřím v něj a snažím se využívat jeho výhod. Ale více vám k tomu řeknu v článku O co se teď zajímám?, který snad už brzy vyjde.
18. Jsem noční sova, vždycky si řeknu, že půjdu spát brzy, kor když musím brzy ráno vstávat a celý den pak padám na hubu, protože jsem velký spáč, ale večer se vždy nějak proberu a jdu spát třeba kolem půlnoci až jedné ráno.. brzy jdu spát většinou až když se nastřádá hodně zameškaného spánku a deficit mě donutí jít spát už třeba v osm, protože hrozí, že jinak usnu ve stoje. Když jdu brzy spát, vstávám pak brzy i sama od sebe a bez budíku, protože jsem vyspaná a je to ten nejlepší pocit, když vidíte a slyšíte přírodu se probouzet.. vždy z toho mám neskutečnou radost a říkám si, že teď už budu chodit brzy spát a budu brzy vstávat pořád. Co vám budu, většinou mi to nevydrží ani jeden jediný den nebo večer, možná to dělá i trochu to, že pracuji na směny a co si budeme, ty noční člověka trochu rozhází!
    No nebudu to dále okecávat, vím, že způsob jakým spím není zrovna nejzdravější, snažím se to správně uchopit a nějak s tím pracovat, ale je to pro mě obrovské téma a ještě nějakou dobu to potrvá, pokud se mi to vůbec někdy podaří!
19. Mezi veřejnou společností jsem velký introvert, kolikrát až musím působit uťáple. Proto s oblibou říkám, že mé skutečné já pozná jen pár vyvolených, kteří se dokáží prodrat skrz tvrdou slupku introvertství a pak mě poznají jako obrovského extroverta!
    Dokonce se mi jednou stalo, že jsem své bývalé spolužačce vyprávěla nějaký příběh z mého introvertního světa, nepamatuji si už přesně o jaký příběh šlo, ale nejspíš něco na způsob hodně lidí kolem mě (mimo rodinu a nejbližší přátelé, které znám dlouho a dobře, tudíž jako pro ty jediné to neplatí, ale třeba i ve společnosti kolegů už to platí) a v takové společnosti se pak necítím nejlépe a objeví se introvertní stránka, kdy nemluvím, takže se kolikrát i začnu nudit v té společnosti, protože třeba ani témata, která probírají mi nic nedávají. A ona mi oznámila, že u mě není možné, že bych chvíli nemluvila, že rozhodně žádný introvert nejsem, už mě znala jako naprostého extroverta.
20. Nepiju (výjimečně si dám třeba skleničku šáňa nebo vína a jen s minimem alkoholu, mojito si dávám z 99,9% též nealkoholické.. vlastně si už ani nevybavuji, kdy naposledy jsem si dala alkoholické - abych řekla pravdu, tak alkohol obecně mi zrovna moc nechutná), nekouřím, neberu drogy. A nikdy jsem ani nebrala!

Ani nechtějte vědět, jak dlouho mi trvalo sepsat těchto 20 faktů.. troufám si říct aspoň tak dva měsíce, sama to úplně přesně nevím. Byly dny, kdy mě napadlo 5 faktů najednou, pak dny, kdy mě napadl třeba jeden a pak taky třeba měsíc nebo minimálně 14 dní nic! Tak snad si o mně opravdu nebudete myslet, že jsem úplný ... abych nebyla sprostá, tak si doplňte co vás zrovna napadne, snad se vám článek bude líbit a snad mě aspoň o malinko více poznáte! Krásný den.

Tuhle fotku jsem si myslela, že už jsem vám vydala, myslela jsem si dokonce, že už ve článku Cesta vzpomínkami, ale nikde ji nemůžu dohledat, druhou takovou fotku jsem našla v článku Náš Bárny, tak tu sem dávat nebudu a nevím jestli už jste tuhle viděli, pokud ano, tak ji omluvte a pokud ne, tak ji vidíte zde.. myslím si, že i sem se krásně hodí!

Fotky jsem vybrala úmyslně tyto, protože jsem vám chtěla ukázat svou novou ledvinku a od mamky koupenou skoro novou vestu + mě tyto fotky dost vystihují, i jeden z bodů výše napsaných, protože fotky pocházejí z venčení Bárnyska.