Rakousko

Dnes pro vás nemám moc konkrétní informace, psal se další den a my vyrazili na výlet poprvé na elektrokolech. Obě jsme s tím měli první zkušenost v životě. Původní plán parťačky byl vyjet nahoru nad lanovku k nějakým chatkám, ale cesta byla tak kamenitá a písčitá, že jsem se zahrabávala furt do písku, když jsem se chtěla rozjet do kopce (a když jsem se jednou rozjela hezky, tak mi parťačka zastavila před kolem a já musela zastavit, tedy i slézt ze sedátka a jelikož jsem se rozjížděla z betonu a teď jsem musela z písku, tak jsem se jaksi nebyla schopná rozjet.. buď mi to sjíždělo zpět anebo se to hrabalo do písku.. asi na tom zase tak dobře neumím, nebo nevím..)
Takže jsme to vzdali sice asi v polovině cesty, ale zároveň před nejvyšším stoupáním.. tohle na mě fakt nebylo a zpětně jsem ráda, že jsme se vrátili, protože i takhle jsem se přes písek a šutry bála jet dolů.. určitou část mi sjel parťák (vzal mi kolo, když to viděl a pak si došel pro svoje a sjel to znovu) a tudíž představa, že bych to měla jet až seshora, myslím, že to bych tu už nebyla.. bez helmy v tomhle terénu z kopce strmého jak prase.. děkuji nechci, já mám svůj život ráda.
Pak jsme chtěli jet k tomu kostelíku, který jsem už párkrát zmiňovala, vyjeli jsme kousek, viděli jsme pár výhledů a jeden vodopád, ale jelikož cesta pak pokračovala strmě nahoru (sice po asfaltce), ale byla úzká a plná lidí, tak jsme si říkali, že by to bylo spíš o tom někoho přejet anebo si to vyjít pěšky i s koly, abychom se tam dostali, tak jsme to taky vzdali.. já teď zpětně našla na mapách název toho kostelíku nebo jak to nazvat.. ono to je možná něco jiného, ale mně to evokuje kostel. Každopádně se to jmenuje Rudolfsturm. Vrátili jsme se a vyrazili na nějakou další bližší cestu.
Jinak takovou vsuvkou bych ještě mohla říct, že kola jsme si půjčovali od těch lidí, co nás ubytovávali.. normální kola stála 10 euro a elektrokola 29 euro na 4 hodiny pro jednoho.
No a touto informací a dvěma neúspěšnými pokusy vám je asi jasné, že už jsme tolika času neměli, navíc jsme to chtěli vzít zpátky přes supermarket, abychom to nemuseli táhnout v ruce, protože přes víkend bylo zavřeno a to nám taky vzalo pár vzácných minut.. ale i tak jsme se do třetice vydali na cestu, kterou jsme se shodli, že jsme měli jet hned a většina fotek tady je právě z ní, protože tam jsme viděli nejvíc.. bohužel vám ale neřeknu co za cestu to bylo.. ať se snažím jak chci, tak jí na mapách nemůžu najít, ani žádný záchytný bod a parťák mi tvrdí, že název neměla, že ne všechno, ne každá cesta musí mít název. I když moment, teď jsem to zkusila naposledy a podle fotek mám pocit, že ta cesta se jmenovala Dürrenbach, ale na 100% si nejsem jistá, protože mi to ukázalo jen jedno povědomé místo a zbytek mi to nechce zase najít.. ale někde v těch místech to prostě je.
Viděli jsme různé výhledy, vodopády, kravičky, chatky, něco co bych nazvala divokou řekou nebo říčkou, taky něco jako skalní tunel, hory, Kneippovu stezku a další věci, které asi neumím správně pojmenovat, bohužel pak už jsme se museli vrátit, trochu předčasně řekla bych.. bůh ví, co bychom ještě viděli, kdybychom tam jeli rovnou.. jen to vědět.. škoda, no 😌
Ale tak zase člověk by měl být vděčný za to co viděl, že..?! A to já zase vděčná jsem.. mohlo být ošklivé počasí a nemuseli jsme vidět třeba vůbec nic, takže sice škoda, že toho nebylo víc, ale děkuji za to, co všechno jsem viděla.. i z toho jsem načerpala energii na dost dlouho a teď nikam jet v nejbližší době úplně neplánuji, i když uvidíme.. táta i mamka mi nabídli společný pobyty a jelikož bych s oběma ráda strávila chvíli o samotě a užila si s nimi nějaký kvalitní čas, tak pokud to půjde, tak bych oboje ráda využila. Oboje by bylo asi v říjnu a já teď jdu vymyslet a dohledat plán na dovču s mamkou.
No a to pro dnešek budou už asi veškeré informace.. další mě nenapadají, tak snad se vám článek líbil a budu se těšit nejspíš zase zítra.. pa 👋