Obertraun
Dnešní článek začíná odpolednem předchozího článku. Když jsme se vrátili z naší projížďky na elektrokolech, kterou jsme zakončili nákupem v supermarketu a využili jsme odpolední čas na pár fotek v krásné přírodě na dvorku našeho apartmánu a pak jsme se převlékli do plavek a vydali se vyzkoušet vodu v jezeře.
No.. možná jsem z toho mohla udělat zase dva články mě teď napadlo, ale to už je jedno, doufám, že vás to neurazí, ale nechce se mi to předělávat a i tak si myslím, že článků z Rakouska bude dost.. pokud jsem dobře počítala, tak devět a zase když je to roztahané příliš, tak to možná ani nikoho tolik nebaví, že? Nebo ano? Poraďte a prozraďte svůj názor.. budu ráda. 🤔
Jak si můžete na pár fotkách i všimnout, majitelé ubytování chovali i včelky. Jestli budete všímavý, můžete si na dvou fotkách všimnout i nevěsty a ženicha, zrovna se u jezera totiž fotila svatba na mole.. a bylo to překrásné.
Pak taky vidíte na jedné fotce, že voda nebyla zrovna příliš teplá a že jsme to fotili už opravdu k večeru, bylo nějak kolem 19. až 20. hodiny odpolední, takže soumrak byl opravdu blízko, jak můžete vidět na fotkách hor osvícených zapadajícím sluncem.
V supermarketu, kde jsme odpoledne byli jsme si koupili chléb a jelikož na ubytování opět měli topinkovač, udělali jsme si na cestu domů topinky, protože další den jsme už odjížděli. Taky jsem v supermarketu koupila ty dva čaje, které vidíte dole na jedné z posledních fotek dnešního článku. Chtěla jsem totiž začít kupovat mamce a ségře nějaké pozornosti z cest. Dosud jsem to nedělala, většinou proto, že jsem na to jednoduše zapomněla, ale moje ségra z cest mně a mamce vždycky něco přiveze a mně se moc tahle myšlenka ukázat, že i na nejbližší si na dovolené vzpomenete líbila, takže jsem to chtěla začít už praktikovat. Pravda, nevěděla jsem moc co koupit, protože to musí být dárky, které nezaberou místo, jsou praktické a dají se zdělat (znám svojí rodinu a upřímně i mně tyto dárky přijdou nejlepší, když tak vám dám za chvíli příklad proč) a tak když jsem v supermarketu viděla tyhle čaje bylo rozhodnuto. Všichni čaje pijeme, bylo to v hezkém balení a ještě byla možnost si vybrat asi z milionu příchutí. Tak jsem vybrala tyto dvě a doma z toho nakonec byli nadšení.



























No mamce se to líbilo asi tak, že mi to chtěla dát na hraní, babička ale čekala, že si to někde vystaví a tak se urazila, vzala si to zpátky a odvezla domů a tím skončilo darování dárků z dovolené mamce a mamka od té doby říká, že nemá ráda dárky z dovolených. 😂
Oboustranně se velmi potěšili jak na příkladu můžete vidět. Abych to shrnula, chci tím říct, že každý máme jiný vkus a každému se líbí něco jiného.. to je stejné jako já mám jasnou představu o tom, jak si chci zařídit svůj byt a babička, jelikož neví, co by nám kupovala k Vánocům a peníze dávat nechce, tak nám chtěla začít kupovat výbavu, protože až na jedno vnouče jsme už všichni její vnoučata dospělá a plánujeme bydlení anebo už někteří i bydlíme. No jenže jednou takhle mamce tvrdila, že je jedno co koupí, protože je důležité, že máme třeba nějaké pánvičky, povlečení a podobně a vlastně podle ní je jedno, jestli to k tomu bytu pasuje nebo ne, hlavně že to máme.. tak se jí mamka snažila vysvětlit, že to tak není a když jsem přišla, tak se mě na to před babičkou zeptala, jestli by mi to bylo jedno nebo ne a když jsem řekla, že ne, že vím přesně jak si to chci sladit, tak z toho byla babička pěkně zaskočená.
Ale to zase odbočuji, chtěla jsem to shrnout tím, že každý máme jiný vkus a i jiný prostor v bytě, to co se vejde do bytu 4 + 1, se rozhodně nevejde do 2 + 1, nebo třeba do garsonky, protože za chvíli je ten byt plný a tudíž musíme myslet i na to, že každý si chce ten byt vyzdobit podle sebe a nemít tam vystavené kýče z dovolených jiných lidí. Neříkám, že se to nemůže nikomu líbit, to určitě může, ale i proto je důležité toho člověka znát a vědět jakým dárkem mu uděláme radost. A to platí ale i o jedlých a pitných dárcích. Těžko koupíme alkohol někomu kdo vůbec nepije, nebo čaj někomu, kdo pije jen výběrovou kávu. Těžko koupíme marmeládu nebo čokoládu někomu, kdo nemá rád sladké.. a takhle bychom mohli pokračovat, takže přemýšlejme nad tím, čím dotyčnému uděláme radost, pokud už mu tu radost chceme udělat. Dárek není úplně o tom, co se líbí nám, ale hlavně, co se bude líbit i tomu druhému.
Tím bych to dnes už opravdu ukončila, trochu jsem to protáhla, tak snad mi to odpustíte a snad se vám i tak článek bude líbit. Snad vám nebude vadit, že jsem to nakonec spojila do jednoho článku, celou dobu psaní textu na to myslím, ale už jsem trochu líná to upravovat.. tak krásný zbytek dne.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).