Ledová jeskyně
Modré obrázky, jak jsem včera zmiňovala, znázorňovali jeskyně. My si vybrali, že můžeme jít buď do Ledové jeskyně anebo do Mamutí jeskyně. Jak z názvu asi už vyplívá, vybrali jsme si ledovou jeskyni, která by měla být největší tuším ve střední Evropě, nebo možná obecně v Evropě.
Do Mamutí se chci jednou určitě vrátit, třeba až budu mít děti, ale teď jsme na obě neměli čas a shodli jsme se, že podle fotek se nám Ledová zdála hezčí.. i když podle jiných fotek nebyla pak k zahození ani ta Mamutí, ale ty fotky jsem objevila až po návštěvě, takže už to bylo stejně jedno.
Stáhli jsme si přes aplikaci český výklad, kde říkali, že se nesmí fotit, to přiznávám rovnou narovinu. Mně to pěkně štvalo, protože jsem vám chtěla pár fotek udělat a plánovala jsem si, že půjdeme jako poslední, výkladu v jejich jazyce bych stejně nerozuměla a říkala jsem si, že nějakou fotku bych vám ukradla.. no paní udělala čáru přes rozpočet tím, že chtěla, ať se rozdělíme na anglickou a německou skupinu, tak jsme se zařadili do anglické a ta měla jít první a za ní všichni ty Němci.. každopádně na první zastávce jsme je stejně nechali nás předejít a jak jsme posléze zjistili, fotili všichni i ti, co byli zrovna za průvodkyní a většina jich fotila dokonce s bleskem.. to my ne, ale tím pádem tu pro vás mám dost fotek i na samostatný článek.
Vtipné taky bylo, že asi 14 dní před tím jsem prohlásila, že jsem už dlouho nebyla v žádné jeskyni a tak bych se v brzké době zase ráda do nějaké podívala.. no ejhle a najednou jsem se ocitla v největší jeskyni v Evropě. Byla nádherná! Tak snad zase co nejdříve znovu..
No a toť asi vše, co bych vám měla říct k jeskyním.. jo ještě že občas někde pustili třeba různá světla, kolikrát i s nějakou hudbou, nebo třeba zvukem bručení medvěda.
Každopádně pak už jsme šli na lanovku, kterou jsme tentokrát stihli poměrně dobře.. byli jsme tam asi dvě minuty před příjezdem. Sjeli jsme dolů a jelikož bus ve 13:17 jsme nestihli, ujel nám asi o půl hodiny a tudíž bysme půl hodiny čekali na bus ve 14:17, tak jsme si našli cestu na mapách a rozhodli se jít pěšky, protože v 15:03 nám už jelo spojení a my se potřebovali převléknout z tašek věci přebalit do batohů a vyrazit na cestu domů. U ubytování jsme byli přibližně v čase, kdy by nám teprve vyjížděl autobus od lanovky, takže času jsme měli dost.. no a v čekárně na nádraží jsme stihli vše, co jsme potřebovali.. včetně jídla.
No a tím končí naše putování po Rakousku, doufám, že se vám články líbili.. já mrknu jestli něco ještě nenajdu někde do shrnujícího článku a pokud ne, tak je to takhle z našeho obecně letního dobrodružství vše. Tak já se s vámi loučím a zase někdy.. možná už zítra.. pa! 😊
Do Mamutí se chci jednou určitě vrátit, třeba až budu mít děti, ale teď jsme na obě neměli čas a shodli jsme se, že podle fotek se nám Ledová zdála hezčí.. i když podle jiných fotek nebyla pak k zahození ani ta Mamutí, ale ty fotky jsem objevila až po návštěvě, takže už to bylo stejně jedno.
Stáhli jsme si přes aplikaci český výklad, kde říkali, že se nesmí fotit, to přiznávám rovnou narovinu. Mně to pěkně štvalo, protože jsem vám chtěla pár fotek udělat a plánovala jsem si, že půjdeme jako poslední, výkladu v jejich jazyce bych stejně nerozuměla a říkala jsem si, že nějakou fotku bych vám ukradla.. no paní udělala čáru přes rozpočet tím, že chtěla, ať se rozdělíme na anglickou a německou skupinu, tak jsme se zařadili do anglické a ta měla jít první a za ní všichni ty Němci.. každopádně na první zastávce jsme je stejně nechali nás předejít a jak jsme posléze zjistili, fotili všichni i ti, co byli zrovna za průvodkyní a většina jich fotila dokonce s bleskem.. to my ne, ale tím pádem tu pro vás mám dost fotek i na samostatný článek.
Vtipné taky bylo, že asi 14 dní před tím jsem prohlásila, že jsem už dlouho nebyla v žádné jeskyni a tak bych se v brzké době zase ráda do nějaké podívala.. no ejhle a najednou jsem se ocitla v největší jeskyni v Evropě. Byla nádherná! Tak snad zase co nejdříve znovu..
No a toť asi vše, co bych vám měla říct k jeskyním.. jo ještě že občas někde pustili třeba různá světla, kolikrát i s nějakou hudbou, nebo třeba zvukem bručení medvěda.
Každopádně pak už jsme šli na lanovku, kterou jsme tentokrát stihli poměrně dobře.. byli jsme tam asi dvě minuty před příjezdem. Sjeli jsme dolů a jelikož bus ve 13:17 jsme nestihli, ujel nám asi o půl hodiny a tudíž bysme půl hodiny čekali na bus ve 14:17, tak jsme si našli cestu na mapách a rozhodli se jít pěšky, protože v 15:03 nám už jelo spojení a my se potřebovali převléknout z tašek věci přebalit do batohů a vyrazit na cestu domů. U ubytování jsme byli přibližně v čase, kdy by nám teprve vyjížděl autobus od lanovky, takže času jsme měli dost.. no a v čekárně na nádraží jsme stihli vše, co jsme potřebovali.. včetně jídla.
No a tím končí naše putování po Rakousku, doufám, že se vám články líbili.. já mrknu jestli něco ještě nenajdu někde do shrnujícího článku a pokud ne, tak je to takhle z našeho obecně letního dobrodružství vše. Tak já se s vámi loučím a zase někdy.. možná už zítra.. pa! 😊
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).