Trochu odvážnější focení
Tak dneska jsem se odhodlala k zveřejnění trochu odvážnějších fotek. I když samozřejmě nic není vidět.
U většiny fotek budete moct posoudit, jestli se vám více líbí barevná nebo černobílá verze fotky. Já jsem totiž ve znamení váhy a jako správná váha se nemůžu nikdy v ničem rozhodnout. V tomhle případě, která verze fotky je hezčí.. tak co myslíte?
A taky se tímto článkem loučím s Polskem.. od zítra začnu vydávat články z druhého místa, na které jsem jela v rámci dovolené. Už tušíte co to bude? A pokud ano, tak co? Pište do komentářů.. 😊
Ještě mi tak zpětně došlo, že jsem vám chtěla dát tip, ať se podíváte na dokumentární filmy Príbehy tatranských štítov.. objevila jsem to při hledání nějakých věcí okolo Tater, a přestože mě málokterý dokument baví a trochu jsem se toho bála, tak mě to úplně vtáhlo a zaujalo. Nevím jestli je víc dílů než jsem viděla, každopádně já viděla tři díly. Mají cca 30 až 90 minut.. ten první je myslím nejdelší, takže za nějakou delší cestu, třeba v letadle, to máte shlédnuté ihned.
No a teď už konec vykecávání a hurá na fotky.
U většiny fotek budete moct posoudit, jestli se vám více líbí barevná nebo černobílá verze fotky. Já jsem totiž ve znamení váhy a jako správná váha se nemůžu nikdy v ničem rozhodnout. V tomhle případě, která verze fotky je hezčí.. tak co myslíte?
A taky se tímto článkem loučím s Polskem.. od zítra začnu vydávat články z druhého místa, na které jsem jela v rámci dovolené. Už tušíte co to bude? A pokud ano, tak co? Pište do komentářů.. 😊
Ještě mi tak zpětně došlo, že jsem vám chtěla dát tip, ať se podíváte na dokumentární filmy Príbehy tatranských štítov.. objevila jsem to při hledání nějakých věcí okolo Tater, a přestože mě málokterý dokument baví a trochu jsem se toho bála, tak mě to úplně vtáhlo a zaujalo. Nevím jestli je víc dílů než jsem viděla, každopádně já viděla tři díly. Mají cca 30 až 90 minut.. ten první je myslím nejdelší, takže za nějakou delší cestu, třeba v letadle, to máte shlédnuté ihned.
No a teď už konec vykecávání a hurá na fotky.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).