Lomy
V dnešním článku se poněkud ve zkratce zaměříme na tři krásné lomy. Každý z nich obsahuje určitý poklad. Těmi poklady jsou Zlaté oči, Ústa pravdy a (pro mě těžký název) Bretschneiderovo ucho.
Jak už jste asi pochopili, tak tyto úkazy - nebo jak to mám pojmenovávat - nejsou v jednom lomu, ale rovnou ve třech.. respektive v každém jedno z toho. Možná už jste tam byli a možná ne, nejspíš to někteří víte a možná to ví většina z vás, ale třeba to nevíte všichni a proto vám to zde popisuji takhle, co nejvíce detailně.
Možná jsem včera měla ještě do toho článku dodat, že celá naše procházka Lipnicí nad Sázavou byla dlouhá zdůrazňuji odhadem 9,5 kilometru. Zastávek bylo více než je v tomto článku a než jsem vám doposud zveřejnila.. pravděpodobně to všechno ostatní vyjde zítra v zítřejším článku. Tak se máte na co těšit.
Každopádně co jsem chtěla povědět, ucho a ústa jsou kousíček od sebe, vlastně nad sebou.. ústa jsou nad uchem a když najdete zkratku, tak jste u druhého lomu - no myslím, že ani ne do dvou minut. Oči jsou ale malinko z ruky a po cestě mezi lomy je právě velká spousta těch rybníků.. mimo jiné i třeba včera zmíněné Váhy.
Přemýšlím co vám ještě k tomu říct.. jak přesně se dostanete k uchu a ústům na milimetr si asi přijdete sami případně na místě.. dá se to obejít. Pokud byste jeli na hrad, určitě to doporučuji spojit, je to nádherná procházka přírodou. I kdyby jste šli jenom k uchu a ústům, které jsou už poměrně kousek od hradu a vynechali oči, stojí to za to.. od ucha jsme u hradu byli odhadem tak do 5 - 10 minut maximálně.. i na hradě jsme něco fotili, ale o tom zítra a brzy na Instagramu a pod hradem jsme si dali snad v jediné hospůdce nebo restauraci či co to bylo (spíš hospůdka) ten včera zmíněný oběd.. ale to už zase odbočuji, takže se s vámi pro dnešek už asi rozloučím, ať zase nemelu páté přes deváté a budu se na vás těšit zase zítra.
Jak už jste asi pochopili, tak tyto úkazy - nebo jak to mám pojmenovávat - nejsou v jednom lomu, ale rovnou ve třech.. respektive v každém jedno z toho. Možná už jste tam byli a možná ne, nejspíš to někteří víte a možná to ví většina z vás, ale třeba to nevíte všichni a proto vám to zde popisuji takhle, co nejvíce detailně.
Možná jsem včera měla ještě do toho článku dodat, že celá naše procházka Lipnicí nad Sázavou byla dlouhá zdůrazňuji odhadem 9,5 kilometru. Zastávek bylo více než je v tomto článku a než jsem vám doposud zveřejnila.. pravděpodobně to všechno ostatní vyjde zítra v zítřejším článku. Tak se máte na co těšit.
Každopádně co jsem chtěla povědět, ucho a ústa jsou kousíček od sebe, vlastně nad sebou.. ústa jsou nad uchem a když najdete zkratku, tak jste u druhého lomu - no myslím, že ani ne do dvou minut. Oči jsou ale malinko z ruky a po cestě mezi lomy je právě velká spousta těch rybníků.. mimo jiné i třeba včera zmíněné Váhy.
Přemýšlím co vám ještě k tomu říct.. jak přesně se dostanete k uchu a ústům na milimetr si asi přijdete sami případně na místě.. dá se to obejít. Pokud byste jeli na hrad, určitě to doporučuji spojit, je to nádherná procházka přírodou. I kdyby jste šli jenom k uchu a ústům, které jsou už poměrně kousek od hradu a vynechali oči, stojí to za to.. od ucha jsme u hradu byli odhadem tak do 5 - 10 minut maximálně.. i na hradě jsme něco fotili, ale o tom zítra a brzy na Instagramu a pod hradem jsme si dali snad v jediné hospůdce nebo restauraci či co to bylo (spíš hospůdka) ten včera zmíněný oběd.. ale to už zase odbočuji, takže se s vámi pro dnešek už asi rozloučím, ať zase nemelu páté přes deváté a budu se na vás těšit zase zítra.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).