Praděd
Tento článek je věnovaný ubytování, které jsme v Jeseníkách měli. Praděd jsem ho pojmenovala zejména proto, že to byl nejen cíl naší cesty, odkud jsme se chtěli podívat na západ a východ slunce, ale hlavně přímo na něm jsme měli ubytování.
Úplně původně jsme teda měli jet někam jinam a když se rozhodlo, že nakonec pojedeme sem, tak jsme se rozhodovali jestli vzít s sebou pejsky a ubytovat se na Ovčárně anebo zajistit pro ně hlídání a vyrazit sami s výhodou jen jednoho stoupání a ubytováním přímo na Pradědu.
Abyste pochopili jak to myslím, tak kdybychom měli pejsky a ubytovali se na Ovčárně, tak bychom museli vystoupat večer na západ slunce, sejít zpět, ráno si přivstat a vystoupat tam znovu na východ slunce.
Co si budeme, takhle to pro nás bylo co se právě tohoto týče, i pohodlnější, ale hlavně si myslím, že lepší to bylo i pro pejsky, protože ti si byli doma v chládku, zatímco s námi by museli jít celý den za největšího pařáku.. a to by mi jich bylo teda sakra líto.
Každopádně, abych se konečně dostala k tomu ubytování. Původně jsem ho fotit nechtěla, protože mi nepřišlo zase tak úžasné, ale byla jsem přemluvená, ať ho nafotím a zpětně jsem za to ráda, protože vlastně je dobré dát recenzi na vše. Nejen na to pozitivní a hezké, ale i na to negativní a nehezké.
Jako ubytování bylo hezké, bylo skoro čisté, bylo teda na styl ubytovny, vhodné spíš pro školní výlet například, než pro rodinu. My měli objednaný teda čtyřlůžkový pokoj, i když jsme byli dva, protože to byl poslední volný pokoj na místě. Bydleli jsme v pokoji číslo sedm.
No a teď bych se asi dostala k tomu, proč skoro čistý a následně ke zbytku hodnocení ubytování. Skoro čistý říkám proto, že by se úklidová služba mohla podívat občas třeba mezi postele, protože, když jsem se ráno balila a hledala jsem tričko, které jsem věděla, že někde musí být napadlo mě se podívat právě mezi postele. A kromě trička jsem vytáhla nějaké staré smradlavé pánské trencle. Což bylo kapánek nechutné.
Ale zároveň to by byla asi jediná opravdová výtka, jinak si stěžovat nemůžu.. jo možná ještě teda jedna věc, i když to není výtka, ale spíš doporučení.. pokud si nechcete kupovat například smažený sýr s hranolkami a tatarkou za 230,- Kč nebo borůvkové knedlíky za 210,- Kč, tak si vezměte nějakou vlastní večeři. Více z jídelního lístku jsem neviděla, protože my jsme svého jídla měli naštěstí až příliš, takže jsme si tam žádné nedávali. Každopádně ty ceny mi nepřišli zrovna v úplné normě, nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to enormní, vrcholné a přepálené. Chápu, že je to v horách a že to tam museli nějak dostat a o to, že to je dražší, ale stejně.. nemůžu si pomoct, ty ceny mi prostě přijdou raketové.. 🤷🏽♀️
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).