Tatry

Krásný den, vítám vás u nového článku z Tater. Nevěděla jsem jak to vyjde, původně jsem chtěla udělat čtyři články z Tater, za každý den jeden, ale teď opět uvidím jak to vyjde myslím, že určitě budou víc než čtyři a rozhodně nebudou za každý den, ale některé jen na určité téma, které chci vypíchnout, upozornit na něj, dodat k tomu nějaké informace navíc třeba a tak podobně.. některé články budou teda asi klasicky kratší některé delší, přesně tak jako normálně, jen doufám, že vám nezapomenu sdělit nic z toho, co bych chtěla, protože je toho celkem dost a tak se snad doufám máte na co těšit.
Do Tater jsme jeli na čtyři dny, z toho celé jen dva, chtěli jsme tam jet už někdy tuším v únoru, ale já zrovna měla menzes a bála jsem se, abych neměla bolesti a zvládla to. Zpětně můžu říct, že mě mrzí, že jsem nejela.. zvládla bych to, to už po Broumově vím a proseděla jsem pět krásných dnů zbytečně doma. Holt jak se říká ,, Odvážným štěstí přeje". Chtěla jsem si to teď tedy vynahradit, do Tater jsem jela za svůj život po třetí, takže ano, něco zde už mám i projito, něco už jsem i viděla.. hlavně plesa, protože to jsou moje láska v horách asi největší.
Před odjezdem se sešlo pár takových nepříjemností, kvůli kterým to vypadalo, že snad ani neodjedeme, až jsem si přitom vzpomněla na knihy Dobrodruhům od Terezy Ramba a pak i na knihu Moje Pacifická hřebenovka od Moniky Benešové, obě jste mohli vidět v již vydaných knižních článcích, kde hlavně holky popisovali vlastně trochu taky popisovali podobné příběhy..
No ale zpět k tomu našemu příběhu. Jak už jste asi pochopili nakonec jsme jeli a jsme za to moc rádi, bylo to boží! Mám pocit, že jsme téměř veškerý čas využili na maximum.
Po cestě tam jsme potkali partičku Čechů na kolech, co jeli pak zpátky někde ze Slovenských do Českých Dolan, čímž je zdravím jestli na mě nějakou náhodou natrefili a čtou si to teď, každopádně co jsem chtěla říct, že díky nim a jejich komunikaci ta cesta utíkala o to rychleji, ještě si k nám přisedla paní se synem a stala se z toho docela parta, ve které jsme se opravdu nasmáli.. zbytek cesty to byla komedie.
Plán, který jsme na tento den měli úplně nevyšel, ale pak bohužel ani ten náhradní, takže to třeba příště.. schválně neříkám, kam jsme měli v plánu vyrazit, protože doufám, že se tam ještě vrátíme a podíváme, tak vám to snad řeknu někdy příště. Ale zvládli jsme náhradní plán původního náhradního plánu, ale ne tento den, takže o tom jindy.
Tento článek bych udělala asi jako takový úvodní, informační a případně shrnující první den, druhý už sem nejspíš cpát nebudu, takže na ten se můžete těšit v nějakém dalším článku.
Fotky vám sem dám teda nejspíš jen těch pár, to málo z prvního dne. Jsou teda trochu na přeskáčku, ale snad vám to nebude vadit. Myslím si, že nejdůležitější fotky tohoto článku jsou asi ty s výhledem na rozsvícené noční město, což je ta poslední a pak taky ta s liškou, kde na ní Bárny číhá.. byla to moje první liška ve volné přírodě, prý zřejmě ještě mládě, protože byla moc malá a drobná.
Jinak k jídlu jak můžete vidět na fotce jsme měli salát z černé čočky, myslím, že se tam dává ještě sojanéza a červená cibule, popřípadě nějaké koření, ale to nevím jaké se tam dává teď přesně.
Večer jsem vzala psa na venčení a sama šla venčit a víceméně jsme šli po návratu téměř hned spát. Absolutně jsme nikdo nečekal, že někam druhý den půjdeme natož jak využijeme ten veškerý čas tam.. ale o tom zase jindy. Myslím, že se máte na co těšit, tak krásný zbytek dne. 🥰☺️