Batizovská štrkoviska
Poslední den na Slovensku jsme zavítali do Batizovských štrkovisek. Musím říct, že jsme to večer hledali asi až do půl dvanácté, protože předchozí dva plány zkrachovali. Buď kvůli počasí, že by třeba sluníčko bylo ze špatné strany a ta místa by nebyla tak fotogenická, anebo to druhé zkrachovalo zase kvůli spojení.
Každopádně jak už vám asi došlo, jeli jsme tam už cestou domů, takže jsme asi ve 4:30 měli budíka, abychom stihli vlak (večer se zabalili samozřejmě a nechali venku jen věci, které jsme věděli, že ráno budeme potřebovat + věci na sebe) a také jak si můžete spočítat, moc jsme se nevyspali a ráno to vypadalo jako soutěž, kdo si dřív roztrhne panty.
Ale to odbočuji.. jeli jsme vlakem ze Sibíru do Popradu (po cestě z vlaku úplně těsně u kolejí zahlédli asi tři, úplně výstavní a krásné jeleny, ale tím že jsem je nečekala, tak je nemám vyfocené), kde jsme chviličku čekali a pak jeli slovenským panterem do Svitu (tuším, že se jmenuje ta stanice). Ale ano jmenuje se to Svit, teď jsem raději koukla na net, abych nekecala a píšou tam, že je to nejmenší městečko na Slovensku ležící asi 5 km od Popradu, takže to bude ono. Problém vlakového spojení je, že tam jede vlak tak 2x za den, ale to opět odbočuji. O tom třeba za chvíli.
Pak jsme šli teda asi pětikilometrovou procházku z určité části po silnici (z docela velké části), ale odměnou nám byla tři krásná štrkoviska, za nimiž byl výhled na Tatry. Voda a hory, to jde vždycky dohromady. Pár krásných fotek pro představu mám níže, tak můžete mrknout, ale ještě než se tak stane bych se s vámi chtěla jakoby rozloučit, alespoň pro toto téma, protože pak už jsme víceméně došli a sedli na autobus, abychom se dostali zpět do Popradu a odsud sedli na vlak zpět do České republiky. Tudíž tímto článkem Tatry končí.. tak zase něco příště.. krásný den 🥰
Každopádně jak už vám asi došlo, jeli jsme tam už cestou domů, takže jsme asi ve 4:30 měli budíka, abychom stihli vlak (večer se zabalili samozřejmě a nechali venku jen věci, které jsme věděli, že ráno budeme potřebovat + věci na sebe) a také jak si můžete spočítat, moc jsme se nevyspali a ráno to vypadalo jako soutěž, kdo si dřív roztrhne panty.
Ale to odbočuji.. jeli jsme vlakem ze Sibíru do Popradu (po cestě z vlaku úplně těsně u kolejí zahlédli asi tři, úplně výstavní a krásné jeleny, ale tím že jsem je nečekala, tak je nemám vyfocené), kde jsme chviličku čekali a pak jeli slovenským panterem do Svitu (tuším, že se jmenuje ta stanice). Ale ano jmenuje se to Svit, teď jsem raději koukla na net, abych nekecala a píšou tam, že je to nejmenší městečko na Slovensku ležící asi 5 km od Popradu, takže to bude ono. Problém vlakového spojení je, že tam jede vlak tak 2x za den, ale to opět odbočuji. O tom třeba za chvíli.
Pak jsme šli teda asi pětikilometrovou procházku z určité části po silnici (z docela velké části), ale odměnou nám byla tři krásná štrkoviska, za nimiž byl výhled na Tatry. Voda a hory, to jde vždycky dohromady. Pár krásných fotek pro představu mám níže, tak můžete mrknout, ale ještě než se tak stane bych se s vámi chtěla jakoby rozloučit, alespoň pro toto téma, protože pak už jsme víceméně došli a sedli na autobus, abychom se dostali zpět do Popradu a odsud sedli na vlak zpět do České republiky. Tudíž tímto článkem Tatry končí.. tak zase něco příště.. krásný den 🥰
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).