Apartmánový dům Família
Abych řekla pravdu, nevím kde začít, článků bude asi dost, informací mám totiž habaděj, ale říkám si, že bych asi měla začít od začátku a to znamená asi nejlépe ubytováním.
Chtěla bych říct asi v první řadě, že jsme nebyli ubytovaní klasicky na Štrbském plese nebo v Tatranské Lomnici jako to většina turistů asi má, ale byli jsme kousek od Starého Smokovce, vlastně směrem k Novému Smokovci.
Naše ubytování najdete na internetu pod názvem Apartmánový dům Família.. má tři hvězdičky, ale klidně bych mu dala i minimálně o jednu navíc. Než se níže podíváme na fotky, chtěla bych vypíchnout, že je to skoro jako hotel, vážně tam jsou některé až jako hotelové služby. Tak když teď vynechám wellness, o kterém určitě budu mluvit velice brzy zvlášť, tak například každodenní ranní úklid pokojů, to si myslím, že je spíš parketa hotelů než apartmánů. Měli tam dost zábavy třeba i ping pong, ale o tom někdy příště.. teď bych asi ještě mohla zmínit, že v hotelu, teda apartmánu pardon, já tomu neustále říkám hotel, protože neustále mi ho to evokuje, byla i posilovna, byla sice nad wellness zónou, ale jelikož tam jí asi nebudu chtít dávat, tak vám jí dám sem.
Taky tam hned u vchodu bylo akvárko s rybičkami, které jsem teda úplně nestihla vyfotit, takže to zde nemám, ale byla tu nádherná vstupní hala.. i když to je téměř všude.
Co tady teda musím ještě vypíchnout než se dostaneme k popisu pokoje a fotkám je opět přístup. Personál byl velmi ochotný.
No a teď k popisu pokoje. 🥰:
Měli jsme apartmán tuším číslo 111. Když vejdete do apartmánu, ocitnete se nejdříve v chodbě, kde po pravé straně jsou obří skříně snad až ke stropu, jsou po celé zdi v chodbě a vejdou se tam takhle vedle sebe asi tři. Po levé straně je věšák na bundy a pak dveře vedoucí do koupelny, kde, jak níže uvidíte, jsme měli i vanu.
Potom, když vejdete zpět do chodby zády k hlavním dveřím apartmánu, tak před sebou máte další dveře. Ty když otevřete, tak se před vámi objeví jedna velká místnost a v ní bylo všechno. Jako první vidíte víceméně přímo přede dveřmi konferenční stolek a oranžový gauč. Za ním je hned vidět jako další směrem k oknu postel. Naproti posteli pak je taková skříňka s televizí a směrem zpět ke dveřím je pak ještě křeslo stejné barvy jako gauč a jídelní stůl. Když dojdete k oknu, tak z tohoto pokoje sice výhled nic moc, protože koukáte do takového aktuálně teda nezarostlého lesa, ještě teda s pár chatkami nebo domečky nebo jak to nazvat - výhledy jsou spíš ze druhé strany, ale když se k oknu otočíte zády, tak vlastně za jídelním stolem spatříte kuchyňku. Ta má opět všechno potřebné vybavení a úplně upřímně je možná vybavená i lépe než kuchyňka ve Vile Kateřině.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).