Kočičí hrad
Krásný den, tak vás vítám u druhého článku z Broumova zaměřeného na den dva, tedy neděli.
V neděli jsme vyrazili do Kočičích skal, konkrétně ke Kočičímu hradu.
Přemýšlím co všechno bych vám k tomu řekla. Trasa byla poměrně krátká, měla tuším asi dva, tři kilometry nebo kolik, převýšení bylo nejhorší na začátku cesty, pak už to byla víceméně procházka růžovým sadem, takže celkově naprostá pohodička.
Počasí nás teda trochu honilo, protože mělo začít pršet asi ve 12 nebo v jednu takže jsme pro jistotu vycházeli už asi v 8 ráno z ubytování, ale dobře to dopadlo a do cíle jsme došli naprosto v pořádku, za sucha.. cestou zpět se na nás teda už pár kapek sneslo, ale naštěstí jen pár kapek a došli jsme pěšky až na nádraží do Žďáru nad Metují, kde jsem mimochodem nechala F kamínek, který jsem si přivezla na Velikonoční pondělí z Prahy.
Pršet začalo víceméně až když jsme dorazili domů, takže to vyšlo naprosto krásně..
Ještě bych ráda řekla, že někde ty skály vypadali celkem neprůchodně, dokonce tam bylo místo, které níže na fotkách uvidíte, kde jsme normálně museli pomalu po čtyřech, nebo aspoň ve dřepu, abychom prošli.
Ale abych vás neděsila, jinak to byla bezproblémová a snadná cesta, kde jste prošli normálně vzpřímeně a po dvou.
Ale abych vás neděsila, jinak to byla bezproblémová a snadná cesta, kde jste prošli normálně vzpřímeně a po dvou.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).